Proč jsem se stal orchidejářem (článek byl publikován v časopise ČOS Orchidea)

ZPOVĚĎ ZAČÍNAJÍCÍHO ORCHIDEJÁŘE
21. února 2010

Orchideje pro mne představovaly odjakživa nedostupnou vzácnost. Narodil jsem se v roce 1974. Ve svých 15ti letech jsem začal pěstovat kaktusy. Seznámil jsem se totiž s jedním kaktusářem a on mne do tohoto koníčku zasvětil. Nebýt onoho kaktusáře, arch. Lázničky z mé rodné Třebíče, asi bych těžko začal. To je můj první životní poznatek. Literatura nestačí. Musím mít člověka, který mi základní zásady pěstování názorně předvede. Arch. Láznička mne také poprvé ukázal a vysvětlil, co to jsou sukulentní rostliny.
Potřeboval jsem jeho zkušenosti, jeho „zasvěcení“, abych sám začal a neupěstoval většinu rostlin k smrti. Teprve k této prastaré metodě tradování „od úst k ústům“ se mohlo přidat studium literatury. Sbírka kaktusů se nerušeně rozrůstala, dařilo se mi ji udržovat i v činžovním (cihlovém) domě. Zjistil jsem, že letnění kaktusů na balkoně je velmi prospěšná věc, kaktusy bezproblémově nakvétaly. Občas jsem musel řešit vlnatku, ale jinak mi pěstování kaktusů šlo. Dokonce jsem pokročil k roubování, velice zajímavé je roubování některých druhů na rostlinu zvanou pereskie (pereskia aculeata, Miller). Do tohoto roubování mne zase zasvětil jeden příbuzný (Jiří Drozd), který je uznávaným kaktusářem (a bonsaistou) ve Valašském Meziříčí. Miniaturní semenáček velikosti rýže se přiloží na odříznutý vrchol této rostliny a ten po několika hodinách (!) začne doslova „kynout“ před očima. Kdybych to neviděl a neozkoušel, neuvěřil bych. Dodnes mám několik ariocarpusů takto roubovaných.
Kromě kaktusů mne zajímaly bonsaje, palmy ad. Někdy kolem roku 1997 jsem si pořídil v  květinářství na zkoušku orchidej. Byl to snad střevíčník. Bohužel jsem v té době své rostliny nefotografoval ani nevedl katalog (jenom kaktusů), takže dnes ani nevím přesně, co to vlastně bylo. Neustále jsem kytku chodil kontrolovat a pokaždé trochu zalil. Orchideje přece vyžadují stálé vlhko a teplo. Rostlinu jsem umořil během 14ti dní. Byl to pro mne jenom důkaz, že orchideje není možné pěstovat doma.
V té době jsem začal studovat v Olomouci. Začal jsem pravidelně navštěvovat tamní skleníky a obdivovat orchideje. Bylo to jasné. Tyto rostliny nikdy nebudu pěstovat doma, protože potřebují být ve skleníku a ještě i tam je mají v obrovských vitrínách. Nikdo z mých známých orchideje nepěstoval, knihy jsem žádné neviděl a když jsem na nějakou narazil (Křístek, Dušek, Orchideje, Praha 1986) a namátkou se začetl, opět si jenom potvrdil, že orchideje v běžných bytových podmínkách nelze pěstovat. Naprosto mne odradilo obrovské množství údajů, na které je třeba brát zřetel při pěstování. Jsem amatér a ne botanická zahrada! Na orchideje jsem definitivně zanevřel.
Někdy kolem roku 2000 jsem si pořídil několik tilandsií. Měl jsem je zavěšené v kuchyni na lustru a na zácloně, jednou denně namáčel do kýblu s vodou. A kupodivu rostly a dokonce kvetly! Jak je to možné, když nemám terárium, vitrínu, skleník??? Bohužel jsem se takto tehdy nezeptal.
Po přestěhování do současného bydliště (2006) jsem tilandsiím vítězoslavně pořídil akvárium. Do 14ti dnů zplesnivěly. Byla to moje nejbolestnější pěstitelská zkušenost. Rok po této ztrátě jsem si koupil knihu o tilandsiích a dozvěděl jsem se, že vlastně až tak vlhko nepotřebují, že je zkrátka všechno jinak.
Na jaře 2008 jsem navštívil jednu známou. Měla plné parapety kytek, které vypadaly jako orchideje. Okamžitě mi naskočily tyto asociace: orchideje přece nelze pěstovat na parapetu! orchideje může pěstovat jenom zkušený specialista! Známá ani nevěděla, jak se kytky jmenují, jenom říkala, že s nimi nic moc nedělá a že často kvetou. Věděla, že to jsou nějaké orchideje. Jednalo se samozřejmě o hybridy falenopsisů. Byla to veliká rána pro mou ješitnost. Já, který se celý život snažím pěstovat všechno možné, pokořen ženou, která jiné kytky ani neměla, neměla evidentně žádné odborné znalosti, žádnou nastudovanou literaturu etc. Nic.
Zcela frustrován jsem odjel domů...
A to je počátek mého orchidejového šílenství. Zůstal ve mně jakýsi pocit křivdy, že jsem takový pitomec, že jsem mohl už 15let pěstovat orchideje a být šťastný. Celé své dosavadní pěstění jsem od té chvíle pociťoval jako marnost.
Najednou jsem viděl plné obchody orchidejí! Jak je to možné?! Jak to, že jsem do té doby neviděl jedinou orchidej?? Jak je možné, že jsem nenarazil na jediného prodavače, který by mi neřekl: vždyť pěstovat orchideje zvládne i nezkušený amatér??? Každopádně jsem si na sobě naplno vyzkoušel, co znamená mít oči a nevidět, mít uši a neslyšet.
Jaký poznatek z toho plyne? Když nemáš kamaráda orchidejáře, a jsi málo ctižádostivý, setkáš se s hybridními orchidejemi na parapetě.
Sehnal jsem si okamžitě veškerou dostupnou (českou) literaturu. A řekl jsem si: hybridy jsou od toho, aby se pěstovaly na parapetu, tak budu pěstovat hybridy. A dospěl jsem k závěru, že můj parapet unese hybridy těchto rodů: brassie, oncidia, zygopetala, catleje. Učinil jsem záhy některá zjištění.
1)    Orchideje nakupuj zásadně odkvetlé! (dnes mám několik spřátelených prodavaček, které mi dávají odkvetlé orchideje zdarma. Získal jsem takto nejenom přehršel falenopsisů, ale i cymbidia a brassie. Na nich, ubožácích, se učím. Pozor, jsou to ubožáci, proto musí mít člověk v patrnosti, že nepracuje s atlety na vrcholu výkonu! Mnoho jich chcípne jenom proto, že už je pořídil v zuboženém stavu.
2)    Snaž se kupovat orchideje s lepším označením, než např. „cambria“. Bez znalosti jmen rodičů se kytky velmi špatně pěstují. Pokud je neznáš, raději rostlinu suš. U cambrií, brassií, zygopetal lze zjistit sušením, jestli scvrkávající se pahlíza scvrkává se z důvodu přelití nebo sucha. Když je týden rostlina na suchu, pak ji lze zalít a zjistit, co se stane s pahlízou. Často se nafoukla. Pozor, nafukování se neděje např. u catlejí a oncidií. Tam se děje nový výhon, pokud je vše v pořádku.
3)    Nakup si přes internet zásobu průhledných květináčů a orchideje ihned přesazuj! Pozoruj kořeny, musí zbělet a pak nějakou dobu vydržet bílé - tedy suché, než je zaliješ znovu.
4)    Nekupuj substrát s nápisem „substrát pro orchideje“! Bude tam rašelina a odporné cosi. Postupně jsem si začal připravovat sám substrát, žádné fígle ale nepoužívám. Na dno květináče síťovinu, potom už jenom hrubou nebo méně hrubou kůru (lámu ji z množství dřeva, které máme na pálení na zahradě - borovice, smrk ad.) s trochou uhlí. Nepropařuji, nedesinfikuji a nic podobného. Mé orchideje nejsou přece semenáče. Zatím (od léta 2008) se mi nestalo, že by orchidej byla napadena něčím z kůry. Považuji to za přehnanou opatrnost - stejnou zkušenost jsem totiž učinil i u kaktusů. Žádné výsevy do speciálních lahví jsem nepraktikoval a přesto mi semena klíčila a rostlinky se měly velice dobře k světu i bez uzavřených prostor. V přírodě přeci taky nejsou pod umělým krytem a osvětlením. Na vršek substrátu jsem občas položil trochu mechu ze střechy. (Některé orchideje z obchodu jsou umístěny v odporné molitanové hmotě obalené orchideovým substrátem. To je naprosto matoucí a nežádoucí, proto je přesazení ihned po koupi nutné - dělám to i s kvetoucími rostlinami).
5)    Od léta 2009 zalévám výhradně dešťovou vodou, v těchto dnech rozpouštím sníh. Nepovažuji to ale za kruciální nutnost. Kaktusy jsem mnoho let zaléval vodou z vodovodu a rostly a kvetly. I když byla na kořenech vidět typická kamenná usazenina. Orchideje rostou o něco málo rychleji, než kaktusy, mám tedy za to, že městskou vodu musí přežít.
6)    Na kelímky z vnitřní strany lepím tyčky (přítomné při koupi jako podpora odkvetlých květů) lepidlem chemoprén extrém. Rostlinu potom jemně k tyčce přichytím vazacím páskem. Při prohlížení kytek jsem často zavadil o jinou a ta pak spadla. Přichycením se sníží riziko vysypání kytky i se substrátem. Navíc orchideje v orchidejovém substrátu nikdy nedrží jako normální rostliny.
7)    Jediným ústupkem směrem k nějakým „speciálním“ podmínkám pěstování orchidejí v mém bytě, je umístění všech orchidejí na misky s keramzitem naplněné vodou. Na těchto miskách je pletivo, na němž teprve sedí květináče. Nemyslím si ale, že je to naprosto nutná vychytávka, nedávno jsem si pořídil vlhkoměr a zjistil, že nad miskami je vlhkost 50-55%. V paneláku je prý 30%. Jenže já sedím v domě z 19. stol. Orchideje podle toho, co jsem se dočetl, potřebují alespoň 60%. Tedy keramzit prostředí až tolik nezlepší. Počítám, že o jednotky procent. Ale asi i to je lepší, než nic.
8)    Protože používám dešťovou vodu (která nedělá mapy), rozhodl jsem se rosit. Orchideje rostou na stromech, fouká kolem nich vítr, večer a ráno padá rosa. Navíc je venku i v suchých oblastech vyšší vlhkost, než v bytě. V literatuře jsem se dočetl, že zygopetala nesnáší rosení. Rosím je a nevadí jim to. Dokonce nemají na listech žádné skvrny po kapičkách, i když se všude píše, že listy po rosení jsou naprosto nevzhledné. Proto je dobré experimentovat a nebrat literaturu příliš vážně!
9)    Hnojím, tak jak je popsáno v literatuře: homeopaticky. Ale zavrhl jsem „speciální hnojiva na orchideje“. Všechny jsou nakonec NPK. Potvrdil mi to později i Karel Kratochvíl, ten používá různá hnojiva a střídá je.
10)    Nedávejte orchideje do skleníku, kde máte kaktusy! Namátkou jsem dal do skleníku (kde kakty krásně kvetly a rajčátka červenala radostí přenesmírnou) teploměr. Ukázal 50°C. Instaloval jsem do skleníku dvě vrstvy tkaniny a teplota klesla na stále zcela nepoužitelných 40°C. Navíc ve skleníku nemám průvan. proto mám v létě orchideje na svrchu chráněném místě s dobrým prouděním vzduchu a občasným slunečním svitem. Orchideje jsou v květináčích v přepravce. Kdykoli je mohu uklidit - kdyby náhodou přišel orkán. Letos budu experimentovat se stíněním skleníku svrchu. Nátěr, popínavé rostliny apod. Nedůvěřuji metodě přikrytí skleníku tkaninou, protože se obávám krátké trvnalivosti této metody. Přívaly deště a vichry podle mého soudu tkaninu rychle roztrhají.
11)    Neosvědčilo se mi zavěšování orchidejí na stromy! Při manipulaci rostliny trpí, často se mi vysypaly, dále nastal problém se zaléváním, některé byly ulité, jiné vyschlé.
12)    Orchideje zalévám ponořením do kýble z vodou. Jelikož mám kolem 50ti rostlin, ponořím každou asi na 2 vteřiny a přecházím k další. Několikahodinové namáčení by prodloužilo proces zalévání na několik dní. Rostlinám takovéto rychlé namočení nevadí.
13)    V době digitální fotografie a počítačů je nesmyslené přírůstky orchidejí nezaznamenávat. Dělám to od začátku a jsem velmi spokojen. Orchideje rostou sice rychleji, než kaktusy, ale ne zas tak, abych přírůstky jednoznačně vyhodnotil. Fotografie rostlin práci s nimi velmi usnadní. Pomohla i taková „blbost“ jako je štítkovač. Fixy totiž na slunci mizí, tuška časem zmizí taky a je málo čitelná. Od nynějška mám rostliny krásně viditelně a trvale popsané.

Nevyřešený problém:
U Karla Kratochvíla jsem viděl teď v zimě brassavoly etc. zcela na suchu, zalévají se jednou týdně. Přesto jsem zjistil, že pravděpodobně „sucho“ u Karla je jiné, než „sucho“ u mě. Navíc pod parapetem je topení. Extrémně suchý vzduch a horko musí ovlivňovat četnost zálivky. Z toho důvodu je častěji rosím (1x za 2 dny) - a to poměrně vydatně. Když vyhasne kotel, klesne teplota u oken na 14°C.  Navíc je tam průvan, protože okna nedoléhají. To vše jsou důležité faktory, které hodlám do budoucna sledovat a zkoušet různé kombinace rosení a zálivky. Kombinací je jistě nekonečně mnoho a je zapotřebí tyto snahy neustále poměřovat s podmínkami domoviny rostlin. Možná jednou zjistím, že je možné i v tak extrémně suchém prostředí nechat některé catleje a brassavoly několik měsíců na sucho (poslední přednáška Ing. arch. Zimy mne vede tímto směrem).

Orchideje mi rostou a dokonce některé kvetou. Zkompostoval jsem jich poměrně malý počet, když uvážím, jaké přehmaty jsem činil. Bylo to vlastně ze dvou důvodů. Buď jsem je rychle nepřesadil ze špatného substrátu z obchodu - a tím ulil, nebo ulil, protože jsem se bál je prostě nechat delší dobu na suchu.
Postupně jsem začal toužit po botanických druzích.
Téma hybridy a botanika je dosti složité. Boj zahradnických firem? Vliv módy? Složitost a jednoduchost pěstování? Není náhodou mýtus, že hybridy jsou snadno pěstovatelné rostliny? Psychologický efekt? Kdo pěstuje botaniku je prostě lepší...
U mě jde tedy z části opět o ješitnost. V literatuře existuje velké napětí mezi hybridy a botanickými druhy. Ty druhé se uvádí jako těžko pěstovatelné, vyhrazené specialistům. Postupně jsem ale zjistil, že to vůbec nemusí být pravda. Je mnoho hybridů, které se pěstují hůře (zejm. náročnost na přesnou zálivku a teplotu), než mnohé botanické druhy. Možná jde taky o tlak firem, které se snaží prodat maximální počet jimi vytvořených hybridů. Nevím. Jisté je, že dostat se k botanickým druhům mi dalo docela práci. Není to známka toho, že je něco v nepořádku?
Věděl jsem už, že mám doma určité specifické podmínky (teploty denní a noční, teploty letní, teploty zimní, stav oken, vlhkost) a po půldruhém roce pěstění si troufl vytipovat, které botanické druhy bych mohl pěstovat. Protože jsem původem kaktusář a sukulentář, zatoužil jsem po sukulentních orchidejích. Vlastně všechny orchideje s tuhými listy nebo pahlízami a tuhými listy považuji za sukulentní, i když se toto označení v literatuře příliš neobjevuje. Za sukulentní nepovažuji třeba střevíčníky.
A tak jsem řešil problém, kde sehnat botanickou orchidej, nebo orchidej, u níž bych znal jména rodičů.
Na internetu je jenom pár adres, kde si lze botanický druh objednat. Co mi stále nejvíc chybělo, byl nějaký pěstitel, který by mi řekl vlastní zkušenosti i poradil, kde botaniku sehnat. V době internetu se ukázalo jako zásadní opět ono „od úst k ústům“. A tak jsem se zcela náhodou od jedné květinářky dozvěděl, že kousek od místa, kde bydlím, bydlí pan Zoun, a ten že pěstuje orchideje. Vypravil jsem se za ním, ten mi řekl o klubu orchidejářů a já došel k závěru, že pokud má mít moje pěstění smysl, musím se seznámit s dalšími nadšenci. A tak jsem vstoupil do klubu (http://www.czechorchidsociety.org/).. Konečně jsem mohl začít porovnávat, co dělám špatně, co dobře. Konečně jsem měl kontakty, konečně jsem se dozvěděl, že existuje jakási burza v Praze v obchodním domě Ládví.
Přesto znám zatím v Čechách jedinou firmu, která prodává botanické druhy (<http://www.terrakoruna.eu/www/>) Terra Koruna - Čečelice. Je to také symptomatické pro tuto dobu? V každém případě tam seženete prakticky vše.
Nevyplatilo se mi kupovat orchideje na aukru, obdržel jsem většinou jedinou pahlízku (rostlina musí mít aspoň 4, nejlépe však 6 pahlíz). Velmi se mi osvědčilo kupovat přes internet od pana Mandlíka (<http://orchidea-mandlik.webnode.cz/na-prodej/>), obdržel jsem od něj rostliny veliké (téměř výstavní), ve výborném stavu.
Zásadním zážitkem pro mne byla návštěva skleníků Karla Kratochvíla, který mne ochotně tuto návštěvu sám nabídl. Viděl jsem způsob navazování rostlin, viděl jsem způsob zalévání, řízení teplot, viděl jsem odlišné podmínky pěstování např. odontoglos a laelií. Viděl jsem orchideje pěstované ve vlhku i v suchu. A konečně se dostal také ke kvalitní literatuře.
Mimořádně důležité jsou pro mne přednášky, které klub koná, zejm. jsem nadšen z poslední: Ing. arch. Jan Zima - Subtribus Laeliinae. Byla o rostlinách, které jsem si nejvíc oblíbil a rád bych se jim do budoucna věnoval.
Najednou mám kolem sebe lidi, na něž se můžu obrátit s problémy při pěstování.
Zkrátka: mé pěstění rostlin došlo nyní do jakéhosi stádia blaženého spočinutí v orchidejářském ráji.

Zajímavé jsou pro mne tyto závěry: orchideje zažívají podle všeho jakýsi boom. Přesto jsem na schůzi klubu zjistil, že členů příliš není. Vlastně jsem nějakou dobu otálel se vstupem do klubu, protože jsem měl strach z přeplněného sálu velikosti stadionu. Přišel jsem, viděl jsem a zeptal se sám sebe: kde jsou všichni ti lidé?
Je možné, že doba amatérských nadšenců postupně mizí. Lidé nemají na koníčky čas. Je mnohem snadnější koupit si jeden dva faleňáky na parapet a když náhodou zajdou, koupit jiné. Je to snadnější, než se snažit o kontakt s jiným pěstitelem. Přesto jsem poznal, že právě toto setkání, fyzické - ne virtuální setkání, je tím nejdůležitějším pro pěstitele nejen těchto úžasných rostlin.
Je možné, že doba amatérských klubů i sbírek pominula. Ing. arch. Zima před svou přednáškou připomenul, že tato situace je vpodstatě celosvětová. Pěstitelé neví, komu by své sbírky předali. Zpětně si uvědomuji, že starý pan arch. Láznička také v devadesátých letech řešil rozprodání své sbírky. Vlastně mám štěstí, že žiji v době, kdy ještě mohu zažít společenství lidí, kteří si sdělují své zážitky - třeba z pěstování orchidejí. Je možné, že tyto sociální struktury v naší civilizaci pomíjí. Je možné, že pro mnoho lidí jsou tyto struktury čirým bláznovstvím. A tak jsem si nechtě vzpomenul na jeden citát, sice trochu z jiného kontextu, ale ne zas až tak příliš: 1 Korintským 1:27 ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.