Lutz Röllke, Orchideje od A do Z

Chtěl bych upozornit na novou knihu: Lutz Röllke, Orchideje od A do Z.
Je tam poměrně důležitý text o taxonomii: str. 4

V rozporu s obecným míněním není
správným označením orchideje to jmé­
no, co se objevilo v posledním popisu,
ale to, které se obecně prosadilo. 

 Jména orchidejí

Druhová jména

Když lidé začali sbírat a katalogizovat rosdiny, připojili zprvu ke každé rosdi-ně jen latinský popis, který ji měl krát­ce a výstižně charakterizovat. Tato „jména rostlin" byla velmi dlouhá a někdy nepřesná. Jako první rozeznal chatrnost jejich užitné hodnoty Char­les Plumier a pak přistoupil k doda­tečnému zhotovování akvarelů objeve­ných rostlin. Roku 1750 uveřejnil Georg Eberhard Rumphius jednu z nejznámějších dnešních orchidejí pod jménem Angraecum album maius.

Roku 1753 zavedl Carl von Linné systém třídění rostlin podle znaků v jejich květech. Dosavadní zdlouhavá označování rostlin důsledně nahradil systematicky vytvářenými dvouslovný-mi jmény, která se používají dodnes (binární či binominární nomenklatu­rou). První slovo (podstatné jméno) je jméno rodu, druhé, přídavné jméno, které je vlastně shodným přívlastkem, charakterizuje spolu s prvním slovem daný druh. Aby se zabránilo záměnám, má být připojeno i jméno autora (respektive jeho zkratka) a případně letopočet, kdy byl popis uveřejněn.

Když Linné zapracovával do svého souhrnného díla dosud popsané rosdi­ny, přejmenoval Angraecum album maius kvůli jeho epifytické růstové formě na Epidendrum amabile (řecky epi = na, denárem = strom). V té době bylo ještě příliš málo materiálu, než aby bylo mož­no přistoupit k dalšímu třídění orchi­dejí. Později se však dostávalo do Evro­py z výzkumných cest stále více rosdin a významní botanikové své doby je zkoumali a určovali. Protože se ukazovalo, že rod Epidendrum pochází hlavně z Jižní Ameriky, zatímco Epidendrum amabile z Asie, bylo roku 1814 převede­no do asijského rodu Cymbidium a ozna­čeno jako Cymbidium amabile. Na zákla­dě stále častěji nalézaných rosdin přišel Carl Ludwig Blume na myšlenku, že tuto rostlinu použije jako typus (základ) pro zavedení nového rodu. Její květy mu připomínaly motýla, proto pojme­noval nový rod jako Phalaenopsis (řecky Phalaenos = motýl, opsis - vypadá jako). A tak se tato orchidea nazývá dodnes platným jménem Phalaenopsis amabilis.

V dalších desetiletích bylo do rodu
Phalaenopsis zařazováno stále více nově
objevených orchidejí, a proto byl rod
rozdělen do sekcí. Do nich byly shrno­
vány rosdiny s řadou stejných znaků,
ale přesto různého vzhledu. Opakova­
ně však docházelo - a nejen u Phalae­
nopsis — k tomu, že někteří botanikové
některé sekce povyšovali na samostat­
né rody, ať již k tomu měli či neměli
pádné důvody. Ne vždycky se takové
odchylné názory prosadily.

V rozporu s obecným míněním není
správným označením orchideje to jmé­
no, co se objevilo v posledním popisu,
ale to, které se obecně prosadilo. A tak
se může klidně stát, že některá synony­
ma pro jedinou rostlinu existují delší
dobu vedle sebe a jsou i uznávána.

Pravidlo priority

Významným pravidlem při tvorbě jmen rostlin je pravidlo priority. Je-li uplatněno, musí být změny provedené na jeho základě uznány. To nastává, když rostlina byla již dříve popsána pod jiným binárním jménem. V tako­vém případě musí být převzat přívlas­tek, tedy druhové jméno.

Například Encydia lancifolia byla před nějakým časem převedena do rodu Anacheilium (Anacheilium lanci-folium). Ukázalo se však, že tento druh byl již dříve popsán jako Epidendrum india, v důsledku čehož musí dnešní platné jméno znít Anacheilium trulla. |cs(liže někdo neuznává rod Anacheili­um, musí být i přesto změněn přívlas-lek čili druhové jméno, takže se z Ency-i licí lancifolia stane v každém případě Encydia trulla.