Zjistil jsem, že v růstu chtějí rupicoly dost vody, tak jsem přešel k opatrnému umísťování do květináčků. Rupicolu jsem nechal na klacíku a vsadil i s klacíkem do hliněného květináčku. Každý večer ji zaleji - voda ihned steče pryč. Rostlina je tak vpodstatě pěstovaná poloepifitně. Krčky kořenů jsou stále na vzduchu.
Rostlina vyhnala další odnož, takže nyní má 3 odnože. Každá z odnoží má vlastní kořeny.
Zatím jsem nepochopil - proč někdy rupicola udělá větší a silnější kořen a jindy ne. Příliš nesouhlasím s tvrzením některých pěstitelů - že větším suchem přinutím rupicolu vyhánět delší kořeny - jakoby hledat vodu. Zatím se ukázalo, že když jsem moc sušil, kořen prostě uschl. Naopak se zdá, že když zvýším zálivku, kořen je vitálnější.
Ať je to jak chce, jedná se jako vždy o naprostou alchymii a nelze nic zobecnit a nic doporučit. Největší roli hraje samozřejmě okolní teplota a vlhkost vzduchu a taky průměr počasí při letnění. Letos je víc vlhko, takže opět nelze říct, že co platí letos, bude platit příští rok, pokud budou větší sucha a vedra...
Postupně docházím k závěru, že o pěstování rupicol nelze téměř nic určitého říct.
Snad jen to, že se mi osvědčilo nedávat je pod substrát, ale na substrát, aby šel stále kolem nich vzduch.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat