pátek 28. června 2013

Nové výhony rupicol pravidelně zahnívají

Jak bývá u mne zvykem, pochlubím se často pěstitelskými neúspěchy. Jeden, který mne již několikátou sezónu pronásleduje a přivádí mě k šílenství, je uhnívání nových výhonů rupicol. To, že se problém opakuje, je důkazem, že jsem nepřišel na příčinu.

Dnes jsem vyhodil dva krásné výhony l. liliputana, které mi letos vyrostly. Šipky označují místa, kde byly:


Znamená to, že celé letošní růstové období přišlo vniveč. Rostlina je dobře zakořeněná, adaptovaná, takže přičina není v tom, že by kytka byla nějak oslabená. Prostě se do paždí nových pahlíz dostala voda, byla tam déle, než měla a pahlízy uhnily. Jak je vidět - substrát je zcela inertní, takže hniloba nepochází ze substrátu.

Letos mi konečně téměř po roce začala růst l. macrobulbosa. Měl jsem velikou radost, protože od loňska neudělala jediný kořen. Měla už pěknou skoro centimtrovou pahlízku a dnes jsem zjstil, že je černá. Druhá pahlíza má taky náběh na nový výhon.
Možná u těchto rosltin hnijí nové pahlízy proto, že kolem paždí zůstává starší obal a tam se drží voda.
Recept na řešení neznám.
Šipka ukazuje na černý zbytek nové pahlízy:






Tyto rupicoly samozřejmě pěstuji vedle dalších rupicol ve stejných povětrnostních podmínkách a ty ostatní podobné problémy nemají. Možná je to tak, že některé druhy rupciol jsou na tyto problémy náchylnější. Netuším.

Např. l. milleri má také nový výhon a ten roste velice dobře. Nebo l. lucasiana ad.

Sanguiloba mi dokonce leží v dost bahnitém rašeliníku a ani ji nenapadne uhnít.

Rupicoly krásně provívají vzduchem - zavěšeny na řídce olistělé jabloni:


Ghyllanyi nebo briegeri mají také nové výhony a nic se jim neděje.



Možná v případě macrobulbosy nebo liliputany v jejich domovině vždy po dešti přiběhnou domorodci a savým papírem osuší zárodky nových pahlíz. Stejně jako se indiáni po bouřce rozeběhnou po pralese a vysávají drobné kapičky na listech a květech, aby se neudělaly fleky od popálení vzniklé lupou z kapek :)



Asi nezbývá než rezignovat, po sezóně vyhodit rupicoly, které nestihnou vytvořit nové pahlízy na kompost a pěstovat jenom krásné a zdravé kytky a dělat, že jsem úspěšný pěstitel...
.

3 komentáře:

  1. Pane Turecký, své rupikoly téměř denně rosím, tedy přesněji - rosím ke kořenům. Mám je ve skleníku, pokud je příliš horko, nebo zase dlouho zima tak je přenesu. Krásně teď všechny nasadily,nejvíc asi čtyři pahlízy, mám z nich radost. Problém s uhníváním opravdu nemám.
    Irena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ja zase mam, rupicoly mam jen dve a u nich problem s uhnivanim neni, ale Kefersteinia uz je na hnoji a Chondrorhynche to ceka. Koreny dobre, listy taky a novy vyhon od baze zhnedne a kdyz za nej vezmu, zustane mi v ruce.Rekla bych, ze uhniva prostredkem. Je v drevenem kosicku v kure. Taky jsem si myslela, jestli jsem nenabryndala do trsu. Eva Egertova

      Vymazat
  2. Dobrý den,
    nevyhazovat, ráda se jich ujmu :D
    Katka

    OdpovědětVymazat