Laelia briegeri Blumensch. ex Pabst 1973 má po letech konečně pořádné kořeny

Tuto laelii mám nejdéle ze všech rupicol. Pořídil jsem ji od O. Lukscheitera v únoru 2011. Prožila toho tedy se mnou nejvíce a je velmi s podivem, že stále žije.
Málem taky už několikrát nežila.
Nejprve u mne stále chřadla a chřadla.
Nicméně jakýmsi zázrakem se mi podařilo ji držet při životě.

Letos byla zavěšena pod stromy a při podzimních deštích chytla spoustu vody. To jí kupodivu nevedlo k zahnití nových pahlíz, ale k bujnému narašení nových a hlavně k tvorbě velkých kořenů. Ty měla vždy nijaké, úzké, chradnoucí.

Neumím z toho příliš udělat závěr. Buď už je natolik silná, že prostě nové pahlízy jsou tlustší a kořeny větší nebo jí velké množství vody popohnalo k nevídanému růstu. Druhá možnost se mi vůbec nelíbí, protože hodně vody pro rupicoly =  neustálý strach, že budou hnít nové výhony.

Ovšem letošní větší množství vody mělo tento efekt na většinu kytek, takže se bojím, že druhá varianta je správně :(