Vypadala krásně, nicméně počala stagnovat. Stagnovala a stagnovala a stagnovala. V létě (při letnění) začala vyhánět nové pahlízy, tak jsem se zaradoval, že vytvoří kořeny a začne narovnávat scvrklé listeny. Dal jsem ji ven, nové pahlízky zahnily. Celkem tradiční záležitost. Vpodstatě jsem kytku odepsal, říkal jsem si, že nebude mít dost energie na nové pahlízy a nové kořeny. Vždycky velmi dlouho trvá, než se na nových pahlízkách vytvoří prní kořeny schopné přijímat vodu.
Tak jsem ji dal do skleníku, aby se vyloučila možnost zahnití.
Stanovil jsem si nyní tuto maximu: OSLABENÁ RUPICOLA JE VÍCE NÁCHYLNÁ K HNILOBĚ NOVÝCH PAHLÍZ než rupicola v plné síle. Laelii briegeri, která už byla silná jsem letnil úplně stejně, stejné sukulentní pahlízky narážely a neuhnily. SILNOU A ZDRAVOU RUPICOLU TUDÍŽ MŮŽU LETNIT BEZ PROBLÉMŮ pod stromem a nechat po ní stékat libovolné množství vody.
Nicméně teď na podzim začala l. ghillanyi bláznivě vyhánět nové pahlízy, napočítal jsem jich pět. Nyní tedy musím trpělivě vyčkávat, až se objeví nové kořeny a pak doufat, že se zpětně nacucá.
.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat