To první - větší v létě udělalo pahlízu, jenže zářijová chladna spolu s vlhkostí zapříčínila, že tato nová pahlízka uhnila.
Ukázalo se, že tato oncidia opravdu potřebují velmi rychle oschnout. Proto jsem je přendal poměrně brzo - spolu s o. stramineum ad. na parapet. Možná díky tomu jsem tuto cebolletu zachránil před úplným uhnitím.
Při koupi byla v rašeliníku - pravděpodobně stále vlhkém, takže nic moc.
Vyvázal jsem proto rostlinu na holé dřevo a vypadá, že se jí to líbí a snad už bude všechno vpořádku.
Situace dnes:
Po odstranění uhnilé pahlízy jsem čekal, že dojde k minimálně půlroční stagnaci jak to tak u orchidejí bývá a vývoj mne tedy nesmírně potěšil.
Druhá cebolleta přišla na jaře s o. ascendens (které mi teď uhnilo) a má se taky k světu. I když je pěstována stejně jako uhnilé ascendens, má spoustu nových kořenů.
Zase to vypadá, že některá kytka se prostě rozhodne spáchat sebevraždu a jiná se rozhodne prostě růst.
Možná by stálo za to zamyslet se nad nějakým typem obřadnictví. Podobně jako u indiánů, kteří prosí božstva za odpuštění, když skolí srnu.
Nebylo by dobré prosit orchidejová božstva po získání rostliny o jejich popohnání k vůli k životu a růstu?
oncidium cebolleta dnes:
Poznámka pod čarou: kůra, na níž je cebolleta, není ledajaká kůra, pochází od dýmkaře Jana Kloučka a pochází tedy z briáru - vzácného dřeva na výrobu dýmek. Zatím se jako podložka velmi osvědčila :)
-------------------
Briárové dřevo pochází z kořene středomořského stromu Erica arborea. Pro dýmkařský svět byl briár objeven počátkem 19. století ve francouzském městě Saint Claude. Briár v sobě podivuhodně všechny vlastnosti, které jsou žádoucí pro výrobu kvalitních dýmek. Je tvrdé, odolné vůči vysokým teplotám vznikajících při spalování tabáku, je schopné vstřebávat vlhkost vzniklou při hoření a navíc má atraktivní kresbu.
Žádné komentáře:
Okomentovat