Intenzivní zalévání dříve problematických rupicol přineslo úspěch

Začal jsem více zalévat rupicoly. Začaly více růst. Zjistil jsem, že obecně delší sušení neprospívá žádným orchidejím. Po delší době sucha přestanou být kořeny jaksi aktivní. Při častější zálivce začínají kytky vyhánět nové kořeny. Vystihnout ovšem tu správnou zálivku je právě to nejtěžší. V současnosti zalévám rupicoly klidně dvakrát týdně...
To je asi taky důvod, proč mi neustále odcházela l. fournieri. Kvůli tučnolistnatému habitu jsem ji sušil a usušil.
Dnes bych po koupi oslabené rostliny volil jedinou cestu. Keramický květináč s větším obsahem rašeliníku a udržovat substrát stále jemně vlhký. Až je rostlina dobře zapěstovaná, vydrží i období sucha.

Malé tučnolisté druhy (liliputana apod.) mám trvale ve skleníku (loni mi uhnila nová pahlíza), opravdu jim vlhkost nadzemních částí velmi škodí. Širokolisté rupicoly (milleri) mám venku a letnění jim velmi prospívá. Občasná vlhkost z deště nadzemním částem nevadí.

l. liliputana - konečně pořádná nová pahlíza i s květní pochvou:

l. tereticaulis taky po pořádném opakovaném prolití začala vyhánět více pahlíz (u této kytky jsem o to více rád, že ji mám od téměř vylahvené velikosti)

l. regenti pochází sice z letošního brzkého jara, nicméně první měsíc vypadala špatně, začala se scvrkávat. nyní je krásně napitá a rostou nové pahlízy.

Velikou radost mi dělá tato l. ghillanyi. Po koupi odcházela, scvrkávala se. Začal jsem ji víc zalívat a úspěch se dostavil. Má spoustu krásných nových pahlíz a ty staré se zpětně nafoukly.
Dnes se mi tedy jeví pěstování těchto rupicol na suchu (nebo na suchu vyvázané) jako naprosto nevhodné...

krásně prospívá také tato l. flavasulina, zakoupená jako slabší rostlinka. Nevadí ji hlubší zasazení v substrátu. Po zvýšení zálivky začala pořádně růst.

Tuto rostlinu (asi angereri) jsem zakoupil za velmi výhodnou cenu, protože neměla žádné kořeny a mizerný stav pahlíz. Postupně se dala do kupy a také jí prospělo zvýšení zálivky.

Tuto rostlinu jsem získal z pokojovek jako rupestris (je ale habitem stejná jako ghillanyi) takže jsem zvědav, co se z ní vyklube. Také se krásně zpevnila a vyhání nové pahlízy.

Konečně začala vyhánět v létě kořeny i tato loňská rupestris, které loni v létě zahnil nový výhon a od té doby chřadla. Nechal jsem ji jako ostatní tučnolisté ve skleníku. Vyplatilo se.

 Letošní rupestris má krásnou novou pahlízu a nedošlo k žádnému scvrkávání. Celou sezónu je ve skleníku. Zálivka opět poměrně intenzivní.

Krásně se vzchopila i tato l. sp. zakoupená jako oddělek z importní rostliny bez kořenů. Kořeny nyní vyhání i ze staré pahlízy (!).

Celkově lze tedy shrnout, že k úspěchu dříve problematických rupicol mi dopomohla kombinace časté zálivky s širokými keramickými miskami a umístění ve skleníku (kvůli zabránění vlhkosti nadzemních částí rostlin).
.