Přestěhování do suchého teplého městského podkrovního bytu nastavilo úplně novou situaci. Pachypodia jsem se pokoušel pěstovat téměř celou dobu co pěstuji kaktusy a sukulenty. Časté stěhování však pachypodiím nesvědčilo, třináctiletý pobyt na studené vesnické faře nevytvářel moc příhodné prostředí pro teplomilné madagskarské typy. V roce 2016 jsem to přece jen zkusil a pořídil si první teplomilná pachypodia od Jandů - Pachypodium lealii var. saundersii (Jižní Afrika, takže bez problému) a p. rosulatum var. gracilius (Madagaskar). Dařilo se mi je celkem udržet na živu. Pak jsem koupil v roce 2017 densiflorum a decaryi (Heřtus) zimování v kuchyni na parapetu nepřežily, přežilo však p. rosulatum v. gracilius a dokonce ve skleníku i kvetlo.
tady jsou ty zemřelé:
Smrt těchto dvou krásných rostlin mě přivedla k názoru, že pachypodia jsou skutečně velmi náročné rostliny, které u mě nemohou žít.
Na druhou stranu se mi dařilo udržet na živu p. rosulatum. A na jaře 2018 vykvetlo:
Rosulatum je tedy držák a roste stále, sice už pak nekvetlo, ale je to rostlina, na níž se učím pěstování těchto choulostivých pachypodií. A tak jsem se letos odhodlal díky tomu teplému bytu o nákup dalších druhů, dokonce i těch, které mi zemřely.
Pachypodia mám tedy na parapetu, kde svítí celé ráno a dopoledne přímé slunce a v bytě je teplota pořád přes 20°C. Celé léto pak kolem 27°C. To pachypodiím svědčí a tak jsem zvýšil i zálivku na dvakrát týdně. Keramické květináče zajišťují rychlejší vyschnutí - stále se bojím hnilob. Na druhou stranu nejsou pachypodia typičtí sukulentové, jakmile pociťují nedostatek vody - což je na sukulentní rostlinu strašně brzy - téměř hned zaliju.
Současný stav:
K pachypodiím jsem ještě pořídil adenium somalense.
Pokračování příště...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat