Košíky na letnění orchidejí

Když mám trochu času, vyrábím košíky na letnění orchidejí. Je to velmi primitivní dílo, ke svému účelu však dostačuje. Ohnu trochu pletiva a košík je hotov. Výhoda košíku je hlavně ta, že si ho člověk může udělat tak velký jak potřebuje. A navíc - přepravky jsou poněkud robustní a orchideje v nich nejsou tak vidět.
Poslední dobou mi začali zlí ptákové ozobávat rašeliník z květináčků. Ručně vyrobený košík by tak šel i pletivem přikrýt z vrchní strany, takže by nedocházelo k ozobávání. Ptáci mi taky kadí do orchidejí, jsem zvědav, jestli můžou ptačí výtrusy ublížit koncentrací hnojiv... Aleš Dvořák mi zase ukazoval, jak ožužlávají vosy velamen z venku zavěšených katlejí. U mne se to zatím nenaučily. Každopádně letnění je jen pro otrlé...
Odměnou jsou ovšem - pokud rosltiny přežijí - otužilé a drsné kytky.

vlevo klasická přepravka a vpravo košík:

.

Euchile citrina [La Llave & Lex.] Withner 1998

Konečně se pohnula moje euchile. Získal jsem ji v únoru. Trošku se nacucala vodou a pak začala stagnovat - možná kvůli velikonočnímu důkladnému promrznutí. Na druhou stranu - visela vedle e. mariae, která dál pokračovala v růstu a teď kráně kvete. Podle literatury by měla být citrina mnohem tvrdší rostlinou, takže jsem očekával, že se jí mráz vůbec nedotkne...
V každém případě nerostla.
Jsem tedy velmi potěšen, že zahájila růst!
I když vím, že se to nemá - roste přece vzhůru nohama - umístil jsem ji do květináče. Občas na netu narazím na fotku - i z přirozených stanovišť - kde jakoby roste položená na větvi - ne vyloženě přichycená zespod větví. Tak mi to snad odpustí. Odměnou by jí mohla být nyní větší vláha déle se držící v květináčovém prostředí... Je to takové moje oblíbené poloepifytní pěstění...

celek:

detail snad nové pahlízy:

.

Laelia flava Lindl. 1839 pokračování + problematika kořenů

UPDATE: JEDNÁ SE O LAELII CINNABARINU!

Květenství této rostliny se zatím zdárně vyvíjí. Jsem zvědav, zda se objeví květenství i u druhé pahlízy.

Kořeny naštěstí zatím poměrně drží, ale ukazuje se, že u všech získaných rupicol má asi stěhování a přesazování za následek postupné odumírání kořenů. Už jenom proto je vhodnější koupit velkou rostlinu, aby vůbec stres ze změny přežila.

Moc nerozumím tomu, proč mají kořeny po přemístění tendenci zasychat. Asi jakákoliv změna přivede rostlinu k stresovému jednání a kořeny prostě přestane vyživovat. Možná vycítí i změnu chemie kolem kořenů. Nedávno na přednášce zmínil Josef Kubiš, že někdy u ktalejí stačí dotyk prstem ke kořenové špičce a ta téměř ze stoprocentní jistotou zajde. Má to nějaké opodstatnění z přírody. Narazí-li kořen na nějaký potencionálně nebezpečný předmět, rostlina ho nechá zaschnout a vyšle kořeny jinam. Rupicoly jsou podle mého pozorování ještě choulostivější, než běžné botanické katleje typu cat. forbesii.



.

Laelia briegeri Blumensch. ex Pabst 1973 pokračuje zdárně v růstu

Naštěstí tato laelie dál pokračuje v růstu. Už se mi mockrát stalo, že jsem uviděl nové kořeny, pak se něco stalo a kytka to  zabalila.
Zjistil jsem, že v růstu chtějí rupicoly dost vody, tak jsem přešel k opatrnému umísťování do květináčků. Rupicolu jsem nechal na klacíku a vsadil i s klacíkem do hliněného květináčku. Každý večer ji zaleji - voda ihned steče pryč. Rostlina je tak vpodstatě pěstovaná poloepifitně. Krčky kořenů jsou stále na vzduchu.
Rostlina vyhnala další odnož, takže nyní má 3 odnože. Každá z odnoží má vlastní kořeny.
Zatím jsem nepochopil - proč někdy rupicola udělá větší a silnější kořen a jindy ne. Příliš nesouhlasím s tvrzením některých pěstitelů - že větším suchem přinutím rupicolu vyhánět delší kořeny - jakoby hledat vodu. Zatím se ukázalo, že když jsem moc sušil, kořen prostě uschl. Naopak se zdá, že když zvýším zálivku, kořen je vitálnější.
Ať je to jak chce, jedná se jako vždy o naprostou alchymii a nelze nic zobecnit a nic doporučit. Největší roli hraje samozřejmě okolní teplota a vlhkost vzduchu a taky průměr počasí při letnění. Letos je víc vlhko, takže opět nelze říct, že co platí letos, bude platit příští rok, pokud budou větší sucha a vedra...
Postupně docházím k závěru, že o pěstování rupicol nelze téměř nic určitého říct.
Snad jen to, že se mi osvědčilo nedávat je pod substrát, ale na substrát, aby šel stále kolem nich vzduch.

celkový pohled na rostlinu

nový kořen bočního výhonu (jak jej přinutit, aby nezaschl?)

dvě nové pahlízy z druhé strany a kořeny, které se pěkně zavrtaly do mechu na klacíku... Tyto kořeny snad zůstanou pevné a zdravé a budou do rostliny pumpovat vodu


.

Z rostlin dovezených panem Kacerovským jsem nadšen

Pan Kacerovský dovezl kytky nádherné, veliké a zdravé. A opět jsem si taky něco vybral navíc z rostlin, které panu Kacerovskému zbyly - při osobním odběru. A tak jsem navíc přivezl nádhernou rhycnholaelii glaucu.

nebo brassavolu ceboletu alias ovaliformis :)

Jinak jsem měl objednány především a pouze rupicoly. Velkých rostlin se budu bohužel muset postupně zbavit, protože zima je krutá a dlouhá a mám k dispozici jen parapety... Rupicoly jsou povětšině menší rostliny, takže jich do bytu nahňahňám více...
Jak jsem psal v jednom z minulých článků, došel jsem k závěru, že nemá smysl objednávat miniaturní semenáče a čekat léta, než z nich budou větší semenáče.

Letnění rupicol (a ostatních orchidejí)

Rupicoly letním pod višní. Není to tak hustě olistěný strom, takže mihotavě na rostliny přes celý den dopadá slunce. Na tomto stromě jsou i další druhy orchidejí, většinou ty sluncemilovnější...

semenáče nebo malé druhy jsou v přepravce..

voda rostlinami volně protéká, zalévání střídá déšť - když prší, samozřejmě nezalévám. Zálivku jsem zintenzivnil, zalévám všechny orchideje najednou. Rupicolám to nevadí.. Možná se jim to i líbí.
Strom snad chrání rostliny i proti kroupám - i když se samozřejmě bojím... Krom mrazu by to mohla být další z možných katastrof, která zničí sbírku...

.

Euchile mariae [Ames] Withner 1998

Rozvíjet se počala ve včerejší večerní bouři.

Rostlinu jsem získal 17 února.
O velikonocích přežila -7°C. V té době ještě květní stvol neměla, protože by jinak umrzl, jako se to stalo vedle umístěné e. vitellině.
Zimování měla chladné a suché do 8°C.
Zárodek květenství se objevil až po velikonocích.
.

Masdevallia echo Luer 1987 SUBGENUS Polyantha SECTION Alaticaules SUBSECTION Alaticaules {Krzl.] Luer 1986

Konečně pokvete tato masdevallia. Docela dlouho stagnovala, v zimě se dala do růstu, a teď začala vyhánět jeden květní stvol za druhým. Letním ji pod hustě olistěnou třešní.

Řekl bych, že tyto vlhké dny miluje...

Euchile mariae [Ames] Withner 1998

Euchile pokvete a to brzy. Už docela dlouho se poupata vyvíjí, takže netrpělivost pomalu ale jistě vzrůstá!

poupata jsou obrovská, tak jsem zvědav na velikost květů.

UPDATE:

.

Laelia flava Lindl. 1839 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley 1990

UPDATE: JEDNÁ SE O CINNABARINU

Nedávno získaná L. flava bude mít asi květ, poupě už se krásně rýsuje proti květní pochvě - zatím zavřené. Z druhé pahlízy se už dá taky usuzovat na květ. Jsem zvědav, jak se bude situace vyvíjet.

levá pahlíza:

pravá pahlíza:

celek:

.