Jak jsem se vzpamatoval po jarním úhynu třetiny všech mých orchidejí?

O velikonocích mi zmrzlo víc než 30 orchidejí, některé skomírají ještě do dnes - zejm. některé hybridy katlejí.
Ještě jeden odkaz na mrtvoly..
Asi největší ztrátou byla nově dovezená výstavní krásná rostlina od pana Kláta - b. David Sander. Ostatní orchideje - které jsem tehdy od pana Kláta přivezl, přežily, byly to botanické druhy... Laelia anceps dokonce nyní pokvete.
Ostatní rostliny v té době zmrzlé byly většinou malé semenáče, navíc některé z nich nebyly v dobrém stavu, protože jsem je již získal jako poměrně malé rostliny, někdy bez kořenů - jako např. importní l. briegeri.
Kromě b. david sander se nejednalo o dospělé výstavní rostliny.
Možná i z těchto důvodů nemám na duši trvalé následky a nemusím brát antidepresiva.

Po prvotním šoku kdy mi někteří lidé radili, abych s orchidejemi úplně přestal, protože mě trestá Bůh za mou pěstitelskou vášeň - jsem se rozhodl o postup právě opačný.
Vzpomněl jsem si na známý verš z listu Jakuba: 1, 2  Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

A tak jsem učinil přesný opak, než mi radili mí dobří přátelé. Prodal jsem některé věci z mé domácnosti, jako např. vzácnou zvukovou usb kartu atp. a nakoupil všechny orchideje o které jsem přišel znovu. 
A co víc, podařilo se mi sehnat ve velké většině krásné dospělé dobře zakořeněné rostliny - zejm. od pana Kacerovského. Občas se podařilo sehnat i pěknou rosltinu od pana Lukscheitera. Jiné na výstavách od Luda - zejm. importní nádhernou l. milleri z nedávné doby. Jiné jsem získal výměnou.
A tak, když dnes obcházím parapety - mám především RADOST.
Když prohlížím fotky rostlin, které mi zmrzly - necítím již nezměrný žal, který mne na jaře pronásledoval. A tak se dá říct, že jsem se po půl roce takto otřepal.

Zatím nevím, jak vyřeším nedostatek slunce při pěstění doma. Budu se samozřejmě již bát na jaře dát orchideje ven - protože hluboké mrazy může člověk čekat až do června (jak jsem se letos díky orchidejím přesvědčil - a dobře zapamatoval - mrazy se opakovaly po velikonocích - v dubnu - a opět koncem května a začátkem června při obvyklých tzv. zmrzlých). Jenže pobyt orchidejí ve skleníku až od června je příliš krátký na to, aby orchideje přijaly blahodárné slunce v takové míře, jakoby tomu bylo už od počátku května - či půlky dubna (kakty dávám do skleníku od konce března a poklesy teplot všechny přežily). 
Umělé svícení v mých podmínkách a dalších rodinných souvislostech nepřichází v úvahu. Ani nepřichází v úvahu vytápění skleníku.
Budu tedy sledovat, co takhle dlouhodobý pobyt orchidejí v bytě s nimi vykoná.
Další možností by bylo sluncemilné orchideje - všechny rupicoly + katleje - každý den od dubna nosit na odpoledne do skleníku, což je samozřejmě dosti časově náročné.

Znamením naděje příštích pěstitelských let budiž rozvíjející se květenství sophronitis cernua:

.

laelia anceps fort caroline pokvete

K mému velikému překvapení a radosti pokvete tato laelie od pana Kláta. K její minulosti jsem psal zde.
Je neuvěřitelné, že takto oddělená rosltina s malým počtem pahlíz pokvete. Nyní ji zimuji v nevytápěné místnosti - cca 10-12°C.
Květní stvol zatím pomalu ale jistě přibývá.

.

Paphiopedilum venustum [Wall. ex Sims] Pfitz. 1888 SUBGENUS Sigmatopetalum SECTION Sigmatopetalum.

Tak se zdá, že se dočkám zanedlouho květu. Tento střevíčník už mám nějakou dobu, takže je květ zcela jistě a prokazatelně výsledek mého pěstění.
Pěstuju ho v hodně propustném substrátu. Něco jsem o tom zmínil zde.
Celou dobu - co ho mám - sedí na severovýchodním okně v kuchyni. A zalévám poměrně málo - asi jednou - max dvakrát týdně...

.

Sophronitis cernua (Lindl.) Lindl. 1838

Dnes ráno jsem objevil zárodky květů v právě otevřeném listu. Měl tlustší pahlízu, tak jsem to tak trochu čekal.
Loni kvetla v září, tak to je zajímavý posun.

Rostlina byla letněná drsným způsobem (pověšená na klacku na dosti slunném místě - čili byla velmi sušena), od října je na parapetu. Jednou za den až dva dny lehce porosím. Dal jsem ji před měsícem do keramiky s hrubou drenáží.

Tak jsem zvědav, zda se květy v suchém vzduchu otevřou, či jak dlouho budou rozkvetlé.

Nová vitrína!

Dnešní den je opravdu slavný. Vyměnil jsem staré akvárko za nové, které by se dalo nazvat orchidejovou vitrínou!
Naše rodinné poměry nedovolují technické vychytávky, takže zůstávám na rozšířeném parapetu. Ale díky tomu jsem si vychytal typ vitríny, který funguje bez zářivky i bez větráčků a spínače a vůbec technického vybavení. Nepoužívám ani mlžič a podobné fičurinky.
Dosud jsem měl na pravé části parapetu klasickou vysokou vitrínu, která se velmi osvědčila - a tu ponechávám v původní podobě. Tuto jsem si nechal dělat na zakázku - se speciálním otvorem v dolní části a otvorem v horní části, aby skrze vitrínu neustále proudil vzduch. Tento způsob je natolik účinný, že musím docela často rosit, aby příliš nespadla vlhkost.
V levé části parapetu jsem měl malé akvárko na heliamphory - kde musím udržovat mnohem vyšší vlhkost.

Proto tam chybí otvor dole a svrchu je otvor opravdu velmi malinkatý. Vychytal jsem to podle návodu pana Srby - lakmusovým papírkem byl živý rašeliník. Výšku jsem nastavil tak, aby rašeliník nezasychal - ale pěkně rostl. Kupodivu v akvárku se dosud neobjevily žádné plísně! Naopak - zakořenily v něm ještě malé láčkovky - oddělky z větší rostliny - o nichž mi jeden známý řekl, že si myslí, že nemohou zakořenit. Jednalo se o jakési výrůstky z rosltiny vyrostlé na agaru - prý je to běžný jev, že taková rostlina má hodně dalších odmladků z kmínku. Ale prý nekoření. V akváriu se jim tak líbilo, že zakořenily a už tvoří láčky.
Jelikož mi přibývají rostliny typu pleurothallidinae, začal jsem uvažovat o koupi většího akvárka. Jelikož se v akváriu nemnoží choroby, proč nezkusit k heliamphorám a láčkovkám dát orchideje???
Heliamphoru považuji za náročnou rostlinu, proto věřím, že se orchidejím bude ve stejném kumbále dařit.
A tak jsem vyrazil do zverexu a začal vybíra akvárko. A můj pohled padl také na terárium pro nějaké křečky či co... A hle - postupným ohmatáváním se ukázalo, že je to PŘESNĚ ONO!

A tak jsem ho koupil:

Nové kořeny rupicol: Laelia kautskyi Pabst 1970SUBGENUS Parviflorae SECTION Harpophyllae Withner 1990

Ještě jeden příklad - podobně se chová také i l. kautskyi. Tato rostlina nebyla v úplně dobré kondici při získání (8.7.2012):

Bylo na pováženou, že jsem si ji vůbec vzal - obecně rostlinu v tomto stavu nedoporučuji ke koupi. Neměla kořeny a na listech bylo vidět, že se již scvrkávají. Šance, že rostlina přežije - a znovu zakoření byla minimální.
Vzal jsem ji pouze z důvodu, že tato laelie v nabídkách moc nebývá.
Opět došlo ke stejnému efektu. 4 měsíce rostlina nic nedělala (je tedy otázka, jestli vůbec má smysl zalévat) - byla letněna pod stromem. Dál se mírně scvrkávala - jak spotřebovávala zásoby z pahlíz. Nyní začíná pouštět kořeny - a zdá se - že je vyhráno. Dokonce se objevila nová pahlízka. Je to doklad toho, jak moc jsou tyto rostliny odolné.
A doklad toho, že pěstitel musí být obrněn obrovskou trpělivostí, aby kytku neuzaléval k smrti - což je ve stavu bez kořenů (který trval 4 měsíce) více než snadné.
Můj superhrubý substrát zafungoval, voda se v květináči nikdy neudržela déle, než chvilku - nebo protékala při dešti - a rostlina nezačala hnít.
Nynější stav:

šipka ukazuje novou pahlízu:

.

Nové kořeny rupicol - Laelia macrobulbosa Pabst 1973 - See Laelia gloedeniana Hoehne 1934 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley

V souvislosti s minulým článkem uvedu ještě dva příklady nyní - na podzim - rostoucích nových kořenů rupicol. Přes léto rostlinám kořeny nerostly a tak nebylo po přesazení možné očekávat, že se rychle prokoření do nového substrátu. Nicméně jim ale poměrně vydatné letní zalévání nijak neublížilo.
Nyní jsou rostliny více v suchu - na parapetech - takže substrát po orosení rychle oschne. K němu se začínají upínat nové kořeny.
Zvláště zneklidněný jsem byl v případě l. macrobulbosy, protože ta nechtěla v novém substrátu "sedět". Nijak se nescvrkala - od začátku července (8.7. jsem ji přinesl domů) - to je důkaz mimořádné odolnosti vůči suchu - a vypadalo to, že ani starými kořeny vodu nebude moci dobře přijímat.
Podle mých zkušeností - i dobré starší kořeny - po přesazení (čili změny ph apod.) přestanou růst. Jak dlouho mohou přijímat vodu - nevím. Proto je lepší vždy přesazovat - jakmile se objeví nový růst kořenů. V tomto případě to nešlo, protože jsem rostlinu právě přivezl a přesazoval ji do vlastního substrátu.

Rostlina se tvářila celé ty 4 měsíce (!) tak nějak stále stejně.
Takto vypadala před zasazením:

A nyní - od půlky října - vyhání spousty nových kořenů:

 V minulém příspěvku bylo vidět, jak se scvrkla c. mendelii (ta ovšem neměla vůbec žádné kořeny) - i u této rostliny však trvalo půl roku, než zahájila nový růst.

.

Cattleya mendelii O Brien 1883 SUBGENUS Cattleya SECTION Cattleya Lindley

Před časem - v květnu 2012 - jsem získal oddělek této katleje. Nějak vlastně náhodou jsem zjistil, že nemám ve sbírce téměř žádnou jednolistou katlej (výjimkou jest luteola). Nějak je esteticky nemusím - většinou jsou to poměrně robustní rostliny s velkými kudrlinkovatě tvářícími se květy.
Tenhleten oddělek byl za velmi přijatelnou cenu a byl to oddělek dospělé kvetoucí rostliny - to rozhodlo o zařazení do sbírky. A taky to, že tato katlej není až tak efktní květem - i když samozřejmě oproti malým dvoulistým je květ stále asi dosti velký.
A taky se mi líbí, že by mělo jít o katlej zčásti litofytní.

Tento příspěvěk ale vlastně vůbec nepíšu kvůli estetice - to je spíš vysvětlení, proč tyto katleje v mé sbírce chybí. Důležité je, co se dělo s oddělkem. Při získání jsem měl dojem, že dám oddělek na rašeliník a oddělek během pár dní pustí kořeny.
Takhle vypadal oddělek, když jsem ho získal - neměl jediný kořen:

Pahlízy byly mírně scvrklé. Upřímně řečeno jsem nebyl rád, že rostlina nejevila žádné známky počínajícího růstu. Zvláštní na celé věci je to, že kytka celé léto stagnovala. Rašeliník jsem udržoval vlhký, ale bylo to asi zbytečné. Taky jsem rostlinu ve vedrech zavěsil pod strom - chránily ji před úpalem listy. Teprve někdy na konci prázdnin se začal klubat nový výhon. To už byly pahlízy scvrklé zcela a dva listy jsem musel odstřihnout.
Nyní má rostlina nový výhon a tvoří krásné kořeny. Staré pahlízy se zatím nenafukují. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat.

Katlej každý den večer zlehka rosím, jinak je na suchu. Mám strach z uhnití, protože jiná část rostliny nemá žádný kořen. Rosení tedy ani nemá smysl. Rosím jen část s kořeny.

Detail:

Jaké je tedy ponaučení a proč jsem to všechno psal? Proto, že mě překvapilo, jak dlouho trvalo, než začala rostlina pouštět nový výhon. Asi nejde o to, jak moc je vysílená, ale jestli je zrovna období růstu. A rostlina prostě čeká až na období růstu. Podobně jsem to pozoroval před časem u laelie anceps.
.