Sophronitis mantiqueirae (Fowlie) Fowlie 1972 UPDATE

Dnes se začal rozvíjet květ.
co mě překvapilo: myslel jsem, že se jedná o dvě poupata, ukázalo se, že to byly poskládané okvětní lístky jednoho květu.
květ se zdá být velmi malý.
možná je to tím, že je zima a málo slunce, tak je květ menší, nebo tím, že je to mladá rostlina.
každopádně bude jistě překvapením, co se stane, až se rozvine úplně.

Třeba se ukáže, že to není Sophronitis mantiqueirae :)
 
Jsem však naprosto šokován, že se kytka rozhodla tak brzo kvíst. čekal jsem - podle literatury - že to potrvá roky.

UPDATE: 29.1.2012

 

Rostliny od pana Kláta

Dnes je vliký orchidejářův den, neboť do sbírky přibyly krásné rostliny. K panu Klátovi jsem jel pro laelii gouldianu. Rostlina je to nádherná, dospělá, silná, kvetoucí z každé pahlízy:
Laelia gouldiana Rchb.f 1888

Neodolal jsem nabídce dalších krásných rostlin:

Paphiopedilum sukhakulii Schoser & Senghas 1965 pokvete!!!

Z tohoto paphiopedila mám obrovskou radost, protože je považuji za jedno z nejkrásnějších. Obecně jsem zatím nedospěl k bůhvíjaké náklonnosti k tomuto rodu (jeho milovníci nechť mi prominou) - jsem holt sukulentář :)
A tak oblibuji z toho jistě krásného a úctyhodného rodu jen několik málo jedinců. Pro jejich zajímavou estetickou kvalitu. Nemám rád zavalité květy (to platí i u katlejí). Nejvíc se mi líbí štíhlé květy laelií (např. sanguiloba) - a snad proto mi z rodu paph. učarovalo jen několik štíhle vypadajících jedinců. Slabost pro štíhlé linie (a jednoduchou kresbu) v oblasti květů je záležitost zcela subjektivního vkusu, takže se snad nikoho nedotknu.
Proto se mi vyloženě nelíbí tvary květu typu: paphiopedilum primulinum, concolo, liemianum. A všechny velkokvěté křížence - to stejně platí i u kaltejí nebo třeba našich tulipánů etc.
Z tohoto důvodu vlastním pouze tyto jedince:
p. maudiae
p. venustum
p. philippinense  
p. sukhakuli
Maudie mám víceméně náhodou, získal jsem ho jako odpad při jednom dělení jednoho gigantického trsu...
Nicméně tedy sukhakuli považuji za krásné paphiopedilum a těším se, až vykvete. Získal jsem ho jako malou rostlinku v červnu.
Pobyt na severovýchodním parapetě mu evidentně svědčí a jde do květu. Substrát lehký s rašeliníkem (pemza + kůra), někdy ho nechám téměř vyschnout. Drenáž - pemza + keramzit. Je to celé tak lehké, že by se v tom daly pěstovat v klidu katleje :)
takhle vypadalo v červnu 2011:

a takhle vypadá dnes:

detail krásného poupěte:

Jinak moje výše zmíněné druhy paphiopedil jsou považovány za velmi nenáročné a myslím, že je to pravda. Lze je tedy rozhodně doporučit začátečníkům!

Tady je přehled různých fotek tohoto paphiopedila.

.

Zásilka od pana Lukscheitera dorazila do druhého dne

Z nových přírůstků mám radost. Vyzkoušel jsem nový internetový obchod LUKSCHEITER (resp: novou podobu) a funguje výborně. V podstatě druhý den po objednání rostlin jsem je měl doma.
V zimním období se kytky nakupují dobře, nejsou výstavy a jiné akce a tak nejsou obchodníci tolik zaneprázdněni jako v sezóně. Je to vtipné, ale když se podívám do minulosti, vždycky jsem kytky takto nakupoval právě v zimě.
Lidem zodpovědným toto nakupování nedoporučuji, protože zodpovědní lidé se jistě bojí náhlých poklesů teplot apod. Jenže já jsem nezodpovědný orchidejový hazardér, tak mi tento způsob nákupu velmi vyhovuje. Není nic vzrušujícnějšího, než když vám pošťačka za lehkého sněžení předává balíček s tropickými orchidejemi!
O jaké kytky se jedná?

Dendrobium harveyanum Rchb.f. 1883

Prosthechea vitellina [Lindl] Higgins 1997

Konečně pokvete tato krásná encyclie - nebo prosthechea. Její rozkošné příbuzné jsou nazývány euchile - jedná se o tyto rostliny. Čili e. mariae a citrina. Pokud je jejich kultivace podobná, neměly by dělat problém, citrinu mám v současnosti objednanou, tak jsem zvědav!
Základem úspěchu je chladné zimování. Zimuji s kaktusy na parapetě při 10ti °C. Před tím zavěšena pod jabloní, loňské jarní mrazíky se jí samozřejmě nijak nedotkly.
Téměř nezalévám, jen lehce cca 1x za 14dní porosím odpoledne za svitu slunce. Okna jsou na západ.
A tu se objevil na dvou pahlízách květní stvol. Radost převeliká!

Jak známo, v tomto rodu panuje značný nepořádek, takže například na webové encyklopedii mariae a citrinu pod prosthecheu samozřejmě nenajdete. Ale najdete tam haldu jiných:

Už to začalo! (Laelia fournieri (Cogn.) F.E.L. Miranda 1993)

Květní stvol laelie fournieri se začal drát nahoru. Jako když se klube kuře z vajíčka. Proklofává si cestičku!

Sophronitis mantiqueirae (Fowlie) Fowlie 1972 UPDATE

Vypadá to, že poupata květů se stále zvětšují!
Nafukují se a bobtnají...
Radost přenesmírná!

detail:

Sophronitis alagoensis V.P.Castro & Chiron 2003

Tento sophronitis je nenáročná - parapetální, sukulentní kytka. Pěstuji na kousku korkové kůry, jedná se zatím o semenáč. Krásně přirůstá, má novou pahlízku, která se vyvíjí dost pomalu - nicméně stále. Mám z této drobotiny velikou radost:

Pěstuji stejně jako cernua, jíž je podobná a snad i příbuzná. Přes léto letnit pod jabloní, či višní a květy se jistě dostaví!

Doporučuji všem sukulentářům!

Laelia bradei Pabst 1973

Tato rupicola vyhání o stošest nový kořen. Je vpodstatě stejný, jako kořen masdevallie torty, což se mi moc líbí. Dal jsem ji zcela na povrch, jako jiné rupicoly a metoda se osvědčila. Rostlina je přivázaná silonem na kusu kůry a ten vložen do granodioritu. Nenechal jsem se odradit počátečním lehkým scvrknutím starších pahlíz, nezalil jsem víc, než jednou za týden, což znamená na parapetě a v tak ploché misce a hrubém substrátu, že je rostlina prakticky stále na suchu... A vyplatilo se. Rostlina žije, přirůstá. Má jednak nový kořen a jednak se dělají na pahlízách bouličky značící zárodky nových pahlíz.

 celek:

detail nového kořene:

Masdevallia torta Rchb.f. 1883

Tato masdevallia patří k mým nejoblíbenějším madevalliím. Líbí se mi habitem, líbí se mi květem. Pro nás parapetáře má však nepříjemnou vlastnost. Chce šplhat nahoru. Zkoušel jsem to všelijak - namontovaný rašeliník na korkové kůře apod. ale bal moc rychle vysychal, pak jsem zkoušel bezový smotek s rašeliníkem uprostřed zapíchnout do kvěináče, aby se na něj kytka mohla šplhat, ale smotek zase vysychal. Tak jsem se vrátil ke květináči. Na litografii je rostlina zachycena, jak spořádaně roste sympodiálně horizontálně. Třeby bych měl taky takovou spořádanou tortu????
Roslina zatím kupodivu roste. Pozoruji tedy nový kořen - který je zcela ve vzduchu, co bude dělat. Jelikož jde o masdevallii, má představa je, že takový kořen by měl v suchu postupně zajít. Zemřít suchem. Zatím se tak neděje a kořen vypadá stejně jako třeba kořen suchomilné laelie.


Celkový krásný habitus elegantní torty:

Kořen roste pod novou pahlízou:

Jak se má poupě comparettie?

Comparettia pokračuje zatím ve vývoji květu. Po 14ti dnech od minulého focení se květ jakoby začíná otevírat. Je každopádně víc do oranžova nebo někdy se mi zdá až žluta, než má být. Třeba ještě zčervená :)

.

Laelia milleri jde do růstu

Tato kytka mi nikdy nešla. A to jenom a především proto, že jsem ji moc zaléval.
Jinak by se o ní dalo říct, že je to ideální parapetovka, stejně jako ostatní rupicoly. Jenže člověk musí vydržet a nezalít. Toto jediné pravidlo lze jednoduše vynutit instalací kytky. Můžeme si představit, že kytku montujeme na kůru - kde přece taky není stále zavlhčená. Tato představa mi pomohla. Dřív jsem tuto rostlinu (stejně jako ostatní rupicoly) narval do granodioritu a dvakrát týdně zalil, protože se mi substrát zdál vyschlý (příklad nevhodně hluboko zasazené rupicoly). Což byla naprostá blbost. Kytka musí být navrchu kamene a zalít jednou týdně. A musí být v misce mělké, kde nehrozí trvalejší vlhkost.
Při dodržení těchle podmínek se mi stalo, že se konečně začala klubat první nová pahlíza.

Pro zajímavost: koupil jsem ji s malou vyvíjející se pahlízkou a ta zůstala dodnes v zárodečném stádiu. Bude jistě zajímavé, jestli se někdy dovyvine.

Celkový pohled ze předu:

A zezadu:

Sophronitis Mantiqueirae pokvete!

Zdá se to neuvěřitelné, ale je to tak, v listu se objevilo poupě. Myslel jse, že jde o semenáč, který bude mít ještě několik let do květu. Stejně jako u sophr. cernua se objevují rovnou poupata. Alespoň tak to vypadá. Ať je to jak chce - toto je důkaz, že sophronitis lze krásně pěstovat na parapetu v běžných podmínkách. Předcházelo tedy letnění na stromě. Před měsícem jsem rostlinu s kůrou dal do děrovaného květináče, takže se trošku prodloužila doba zamokření kořenů. Jinak je to v podstatě epifytní pěstění, protože kořeny jsou stále na povrchu - v mechu.
Rostlina už je 4 měsíce doma.

List, z nějž vyráží zárodky poupat má pouhé 2 cm!

.

laelia fournieri bude mít dva květy

Z této rupicoly mám radost, krásně přirůstá, všechny kořeny mají nadšené zdravé špičky hledající vláhu. V nových pahlízách jsou květenství.

kořeny:

silueta květenství v pochvě. foceno v protisvětle, aby byl patrný stín budoucí květní šťopky.

.

Restrepia sp. roste i po oddělení listu

Píše se, že restrepii lze dělit listem - jako jednu z mála orchidejí. A opravdu, povedlo se. Na konci listopadu jsem oddělil list (ještě s jedním malým listem, který z něj vyrůstal) a před týdnem se začal klubat nový lísteček, lísteneček. Substrát - čistý rašeliník - udržovaný lehce vlhký.

Ihned vyhání také nový kořen, takže - narozdíl např. od rupicol - přísun vody - či živin do rostliny je ihned možný.
Detail nového výhonu + kořene:

Pleurothallis hemirhoda roste!

Za to pleurothallisové mi - zdá se - jdou dobře. Z toho mám velikou radost, protože pleurothaliodní rosltiny se mi moc líbí. Pleurothallis hemirhoda se mi líbí habitem. Mám rád elegantní štíhlé linie stopek a listenů. Těším se, jestli jednou vyroste v větší trs. Nový list vypadá krásně.
Rostlina se tak snad již definitivně uchytila. Oddělena byla v říjnu. Je to doklad mj. toho, že orchideje zvládnou dělení i v jiném období, než období ideálním - totiž na jaře.

detail nové pahlízy:

.

bulbophyllum lasiochilum

Toto bulb. mi leží na mechu od října, aniž by cokoli učinilo. Oddělek měl pahlíz - jak vidno - dost, dokonce dvě malé. Ale kořeny asi nepřijímají vodu - nevím, v jakém stáří přestávají kořeny u orchidejí fungovat jako příjemci vody - a nic nového, jako třeba pahlíza se zatím nekoná. Mech rosím pravidelně. Třeba jen rostlina spí. Třeba už se nikdy neprobudí. (takhle pěkně jde panu Vágnerovi)

detail jednoho ze dvou nových listů:

Přírůstek tillandsií

Ve svém životě jsem zabil neznalosti i pěstitelských neúspěchů z důvodu nahodilosti (chcete-li osudu) dvě várky tillandsií. Pokouším se tedy o třetí minisbírčičku. První pohromou bylo umístění sbírky do terárka - které bylo nevětrané. Druhou pohromou byli loňští zmrzlí mužové (tillandise vypadaly dlouho výborně a pak jim najednou upadly středové vrcholové růžice). Z této pohromy mi zbyla til. jediná - a to t. butzii. Vězte tedy, že je to tillandsie, která vydrží vlhce větrných -4°C po několik dní.
Dnes jsem si přinesl t. albertianu a t. junceu. Od kamaráda jsem tenkrát po zmrzlých dostal ještě semenáč t. albida. Takže mám v současnosti 4 tillandsie...

Cirrhopetalum rothschildianum O'Brien 1895

Přiznám se: bulbophylla mi nejdou. A tak mám radost z každé nové drobnosti, která vypadá jako růst těchto rostlin.
Toto cirrhop. (nebo bulbophyllum) jsem získal v říjnu 2011 jako odřezek několika pahlíz. Položil jsem ho na mech. Občas rosím, občas zaleji, aby byl substrát jakš takš vlhký. Někdy trochu vyschne. Dnes jsem objevil výhon nové pahlízy.