pf 2014

Definitivní odklon od plastu

Nejraději se starám o orchideje tak, že je 1x za dva dny rosím na vrchní substrát. Při množství orchidejí, které mám si nemohu dovolit je po jedné máčet v květináči. Stejně by to ale bylo ve výsledku jedno. Problém spočívá v tom, že pokud máte plast, tak vrchní část substrátu vyschne okamžitě, za to spodní část zůstane velmi dlouho vlhká, kytka je jako v igelitu. Výsledkem je přesušený vršek a dole hnijící kořeny.

V přírodě jsou orchideje smáčeny rychle deštěm a potom osušeny rychle vzduchem. Plast způsobí, že kořeny jsou nesmírně dloho vystaveny působení vlhkosti, navíc v kombinaci s nedostatkem vzduchu.
Nejlepší je samozřejmě vyvázání - pokud však člověk nemůže rosit každý den, nezbývá než jakési kompromisní řešení - tozn. perforovaná keramika.
Ta sice udrží vlhko déle, ale dýchá a spodek květináče nezůstává trvale zamokřený.
Alespoň u mých kytek to tak funguje.

Postupně tedy i zbytek kytek, které nejsou v keramice, dávám do keramiky.
Keramičce Kláře Kabíčkové jsem navrhl, aby dělala o něco menší dírky a aby nechávala dno plné. To je z důvodu, aby v létě, když kytka visí na stromě - nedošlo k proniknutí kořenů spodem. Když se na podzim kytky dají na parapet, tak zbytečně dojde k ulámání kořenů, pokud lezou spodem.

Nafotil jsem postup přesazení c. harrisoniany. Typicky měla svrchní kořeny vpořádku a spodek rozmáčený a nahnilý.

tady je vidět přesušený vršek a shnilý spodek:

tady je vidět dno květináče, které je bez děr:

.

venustum se otevírá

Více jak před rokem se počalo rozvíjeti paph. venustum. Letos se rozvíjí dřív. Tedy vlastně, pořád je ještě rok 2013, takže kvete dvakrát za rok!

Asi mám doma vynikající podmínky :)

Líbí se mi velikost nových listenů, začíná ta kytka vypadat poněkud robustně. Spolu s krásným žíháním vytváří krásnou kompozici.
Jen si říkám, jestli ho nebude třeba někdy přesadit. Přiznám se, že k přesazování těchle paphiopedil jsem ještě nenašel odvahu...
(Teď si říkám, že jsem ho určitě přesazovat musel, protože jsem ho zcela jistě nekoupil v tomto květináči... Bohužel si nepamatuji kdy a jak a do čeho)
Přeci jen - polo-terestrický způsob života je trošku větší oříšek než epifytní... Alespoň tedy pro mne...


.

Květy sophronitis cernua se úplně otevřely - nečekal jsem to

Přiznám se, že jsem nečekal, že se květy tak otevřou. Buď jsem to zapomněl, nebo se takhle u mé kytky ještě nikdy neotevřely. Mám z toho velkou radost.
Zkusil jsem je nafotit na opravdovém sluníčku - nikoli bleskem. Sice jsem musel dát velké iso atp. ale je to pořád lepší přirozené než nepřirozené...

.

Laelia angereri Pabst 1975 vyhání nové kořeny

Tato laelie v létě pomalu začala růst, vyhnala nové pahlízy a opatrně začala nasazovat kořeny.

Bohužel starší pahlízy shodily mezitím listy, nicméně růst zdárně pokračuje. Nové pahlízky jsou už větší a zdá se, že celkově rostlina nabrala dostatek sil. Dokladem je snad poslední listen, který zbyl, a začíná se nafukovat.
Bylo to tak za pět minut dvanáct...

.

Laelia ghillanyi Pabst 1973 - nové kořeny

Naštěstí Laelia ghillanyi pokračuje v nasazování pahlízek a tvorbě kořenů. Minulý článek o této rostlině jsem psal v půlce října, teď je situace zase o něco lepší. Nové pahlízky jsou sice malé, ale vypustily krásné kořeny. Stalo se mi to vlastně u takto oslabené rostliny poprvé, poprvé jsou kořeny tak aktivní a silné.
Celkově tedy situace vypadá dobře. Možná pomáhá vzdušný substrát - častější rosení - 1x za dva dny a rychlé vysychání díky kvalitní keramice. Kdyby byla rostlina v plastu, nemohl bych jí tak často rosit, protože by spodek zahníval.

.

Prosthechea vitellina [Lindl] Higgins 1997 konečně kvete

Tak jsem se dočkal konečně květů. Rostlinu jsem získal v lednu 2010 od Luda. Vypadala takhle:

Přežila zajímavé věci, např. -8°C na jaře 2012 a podobně. Poupě už několikrát vypadalo na rozpuk a pak je buď něco překousalo nebo zmrzlo... A tak se podařilo poprvé téměř po 4 letech, že se poupě rozvilo.
Rostlina roste docela pomalu, na druhou stranu po těch 4 letech jí pahlíz docela přibylo :)

Vyfotil jsem květ (který mě celkem překvapil, jak je malý) ještě s cinnabarinou a poupětem paphiopedilla venusta. Velikostí a barvou ji tedy řadím k rupicolám...

.

sophronitis cernua zase kvete

Přesně po roce zase vykvetla tato nádherná kytička. Kvete mi už několikátý rok, proto si troufám tvrdit, že kvete, protože se jí líbí jak ji pěstuji.
Tuto rostlinu letním, co to jde, je na skoro přímém slunci pod řídkou višní - letos byla extrémně řídká, páč ji po červnových lijácích opadaly téměř všechny listy. Rostlina tedy jak na dlouho vysychá, tak na dlouho mokne. Přesadil jsem ji i s kůrou do keramické misky, která rychle vysychá. Všechny sophronitisy tak v současnosti pěstuji, úplně jsem opustil plast..

Nový pokus s vitellinou

Loni v lednu upadlo poupě, dnes jsem asi nejvíc přesvědčen, že to bylo zimou. Proto vitellinu i ancepsku, která taky upadla poupě ze svého květního ščahejlu, zimním letos v ložnici, kde je nižší teplota, než v obýváku, ale asi o 10°C vyšší, než v nevytápěné místnosti loňské. Tam mám letos kakty a pár studených dendrobií. Zatím to vypadá dobře, poupata jsou větší, než loni.

 encyclia vitellina

laelia anceps

.

Hnijící listy

V zimním období pravděpodobně dochází k obrovskému utrpení orchidejí. Některé to utrpení nezvládnou a začnou jim ze zoufalství hnít listy. Asi nedostatkem světla, netuším. Nemám pro to jiné vysvětlení.
Hnití můžu leda tak pozorovat a postupně ustřihávat shnilé části listů. Navíc je hrozné to, že pahlízy, na nichž listy hnijí ani nejsou moc staré.
A tak pozoruji hnití krásné l. cinnabarina, která mi pravidelně kvete a považuji ji za nejkrásnější orchidej, kterou vlastním.

Neštěstí nezná mezí!
Tato rostlina tedy v současnosti zároveň kvete a zároveň hnije :(

Poznámka: na stejném parapetu stojí s jinými laeliemi a ty to nedělají...

UPDATE:
kamarád orchidejář mi dal tuto radu:

přes léto se může stát, že list napadne škůdce, trochu ho nakousne (mikroskopicky - není to vidět), kytka je ale v plném růstu, má dost slunka a tak jí to nevadí. V zimním období při oslabení se z ranky může šířit infekce, a začne problém. Odstřihneme-li list moc blízko hnilobné skvrny, je vysoká pravděpodobnost, že infekce bude pokračovat. Tak jak tak je roznesená po celém listu. Proto je vhodnější odstřihnout list v zdánlivě daleké oblasti za koncem hniloby. Důležitá je dezinfekce, ránu se doporučuje zatřít práškem z dřevěného uhlí nebo něčím ostřejším. Infekce by se pak měla zastavit.
.

hybridní cymbídko a odontocidium Hansueli Isler

Letos zase vykvetlo cymbídko, které nekvetlo loni, ale kvetlo před loni. Proč nekvetlo loni, nedokážu říct. Zimuji je v zimě, letním venku, zacházím s ním drsně.
Při vykvetlém cymbídku mě napadají podivné myšlenky. Jakože vlastně ty hybridy jsou krásné a že minicymbídka jsou krásné rosltiny a elegantní rostliny a tak nějak vyvážené.
Mám rád trávovitost na rostlinách, proto mám rád třeba trávovité encyclie (bractescens apod.)...
Cymbídko nemá vlastně ani příliš velký květ, který by pobuřoval svou velikostí, nakonec je ale dost velký na to, aby zaujal na první pohled.
Cymbídka se už za komunistů prodávala v průhledných plastových krabičkách (po jednom) a vypadalo to jako supervzácná orchidej, což taky byla, jiná nebyla. A dneska se kupodivu dál prodávají v průhledných plastových krabičkách (po jednom).
Zkrátka mám radost nad rozkvetlým cymbídkem...

Odontocidium Hansueli Isler jsem si pořídil jako jednu z prvních orchidejí. Kdysi jsem ji koupil jako zlevněného ubožáka s velmi scvrklými a narušenými pahlízami. Nevydrželo.
Minulý týden jsem na ně narazil v obi a zase mě zaujalo (asi zejm. díky odontoglossu jako jednomu z rodičů) a znovu jsem si ho tedy pořídil. Je zvláštní srovnat ho s botanickým o. forbesii, které pořád a pořád kvete. Což je úžasné, že má takovou výdrž.
Zajímavé, jak je botanika v tomto případě nevýrazná a jakoby šedá oproti zářivě jiskřivému hybridu. Škoda, že jsou hybridy tak velké. I když jsem vybral rostlinu s nejmenšími pahlízami, pořád je to oproti o. forbesii pořádný obr.

.

oncidiím cebolleta se daří dobře

Až jsem překvapen, jak pěkně obě oncídka rostou.
To první - větší v létě udělalo pahlízu, jenže zářijová chladna spolu s vlhkostí zapříčínila, že tato nová pahlízka uhnila.
Ukázalo se, že tato oncidia opravdu potřebují velmi rychle oschnout. Proto jsem je přendal poměrně brzo - spolu s o. stramineum ad. na parapet. Možná díky tomu jsem tuto cebolletu zachránil před úplným uhnitím.
Při koupi byla v rašeliníku - pravděpodobně stále vlhkém, takže nic moc.

Vyvázal jsem proto rostlinu na holé dřevo a vypadá, že se jí to líbí a snad už bude všechno vpořádku.

Situace dnes:

Spousta nových kořenů a tři nové pahlízy místo té jedné uhnilé z léta.
Po odstranění uhnilé pahlízy jsem čekal, že dojde k minimálně půlroční stagnaci jak to tak u orchidejí bývá a vývoj mne tedy nesmírně potěšil.

Druhá cebolleta přišla na jaře s o. ascendens (které mi teď uhnilo) a má se taky k světu. I když je pěstována stejně jako uhnilé ascendens, má spoustu nových kořenů.
Zase to vypadá, že některá kytka se prostě rozhodne spáchat sebevraždu a jiná se rozhodne prostě růst.
Možná by stálo za to zamyslet se nad nějakým typem obřadnictví. Podobně jako u indiánů, kteří prosí božstva za odpuštění, když skolí srnu.
Nebylo by dobré prosit orchidejová božstva po získání rostliny o jejich popohnání k vůli k životu a růstu?

oncidium cebolleta dnes:

Poznámka pod čarou: kůra, na níž je cebolleta, není ledajaká kůra, pochází od dýmkaře Jana Kloučka a pochází tedy z briáru - vzácného dřeva na výrobu dýmek. Zatím se jako podložka velmi osvědčila :)

-------------------
Briárové dřevo pochází z kořene středomořského stromu Erica arborea. Pro dýmkařský svět byl briár objeven počátkem 19. století ve francouzském městě Saint Claude. Briár v sobě podivuhodně všechny vlastnosti, které jsou žádoucí pro výrobu kvalitních dýmek. Je tvrdé, odolné vůči vysokým teplotám vznikajících při spalování tabáku, je schopné vstřebávat vlhkost vzniklou při hoření a navíc má atraktivní kresbu.

psychopsis hybr. (papilio x sanderae) konečně roste

Vyplatilo se mi chovat se k tomuto psychopsisu jako k suchomilnému oncidiu.
Občas narazím na to, že se lidem obtížně pěstuje - má tendenci k hnití.
Koupil jsem ho na jaře v jednom pražském obchodě v nevalné kvalitě. Drobná rostlinka a dost scvrklé pahlízky, podivný substrát. Původ snad od Luda.
Vyvázal jsem ho na kůru a zavěsil k ostatním oncidiím, tudíž do sucha a světla.

Rostlina vypadala, že to nerozchodí. Stagnovala, ještě víc se ščvrkávala a vyžadovalo to tedy pevné nervy jí tak nechat.
A vyplatilo se!!

Nyní už má jasné známky nového růstu, vyhání nové kořeny a má krásný zárodek nové pahlízy. Rosím ji jednou denně - teď je v topné sezóně nad parapetem hodně horko a sucho - takže vyschne okamžitě.

.