Při vykvetlém cymbídku mě napadají podivné myšlenky. Jakože vlastně ty hybridy jsou krásné a že minicymbídka jsou krásné rosltiny a elegantní rostliny a tak nějak vyvážené.
Mám rád trávovitost na rostlinách, proto mám rád třeba trávovité encyclie (bractescens apod.)...
Cymbídko nemá vlastně ani příliš velký květ, který by pobuřoval svou velikostí, nakonec je ale dost velký na to, aby zaujal na první pohled.
Cymbídka se už za komunistů prodávala v průhledných plastových krabičkách (po jednom) a vypadalo to jako supervzácná orchidej, což taky byla, jiná nebyla. A dneska se kupodivu dál prodávají v průhledných plastových krabičkách (po jednom).
Zkrátka mám radost nad rozkvetlým cymbídkem...
Odontocidium Hansueli Isler jsem si pořídil jako jednu z prvních orchidejí. Kdysi jsem ji koupil jako zlevněného ubožáka s velmi scvrklými a narušenými pahlízami. Nevydrželo.
Minulý týden jsem na ně narazil v obi a zase mě zaujalo (asi zejm. díky odontoglossu jako jednomu z rodičů) a znovu jsem si ho tedy pořídil. Je zvláštní srovnat ho s botanickým o. forbesii, které pořád a pořád kvete. Což je úžasné, že má takovou výdrž.
Zajímavé, jak je botanika v tomto případě nevýrazná a jakoby šedá oproti zářivě jiskřivému hybridu. Škoda, že jsou hybridy tak velké. I když jsem vybral rostlinu s nejmenšími pahlízami, pořád je to oproti o. forbesii pořádný obr.
.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat