Definitivní odklon od plastu

Nejraději se starám o orchideje tak, že je 1x za dva dny rosím na vrchní substrát. Při množství orchidejí, které mám si nemohu dovolit je po jedné máčet v květináči. Stejně by to ale bylo ve výsledku jedno. Problém spočívá v tom, že pokud máte plast, tak vrchní část substrátu vyschne okamžitě, za to spodní část zůstane velmi dlouho vlhká, kytka je jako v igelitu. Výsledkem je přesušený vršek a dole hnijící kořeny.

V přírodě jsou orchideje smáčeny rychle deštěm a potom osušeny rychle vzduchem. Plast způsobí, že kořeny jsou nesmírně dloho vystaveny působení vlhkosti, navíc v kombinaci s nedostatkem vzduchu.
Nejlepší je samozřejmě vyvázání - pokud však člověk nemůže rosit každý den, nezbývá než jakési kompromisní řešení - tozn. perforovaná keramika.
Ta sice udrží vlhko déle, ale dýchá a spodek květináče nezůstává trvale zamokřený.
Alespoň u mých kytek to tak funguje.

Postupně tedy i zbytek kytek, které nejsou v keramice, dávám do keramiky.
Keramičce Kláře Kabíčkové jsem navrhl, aby dělala o něco menší dírky a aby nechávala dno plné. To je z důvodu, aby v létě, když kytka visí na stromě - nedošlo k proniknutí kořenů spodem. Když se na podzim kytky dají na parapet, tak zbytečně dojde k ulámání kořenů, pokud lezou spodem.

Nafotil jsem postup přesazení c. harrisoniany. Typicky měla svrchní kořeny vpořádku a spodek rozmáčený a nahnilý.

tady je vidět přesušený vršek a shnilý spodek:

tady je vidět dno květináče, které je bez děr:

.