Laelia anceps Lindley 1835 SUBGENUS Laelia SECTION Podolaelia

Jedna z mých prvních orchidejí - od pana Mandlíka. Trošku mi vadilo, jak se postupně rozlézá a má starší dosti velké pahlízy a taky jsem si trošku dělal zálusk na rozdělení, že bych jako měl dvě ancepsky, když už mi tak pěkně přirůstá.
takhle vypadala rostlina v říjnu l.p. 2010:

A tak jsem letos někdy v únoru odstřihl poslední pahlízy, které byly ošklivé a začaly se scvrkávat. Po nějaké době jsem si řekl, že je asi vyhodím, protože tam už nová pahlíza růst přece nemůže.
Pěknou novější část rostliny jsem dal do hezké keramické misky:
Současný stav:

Zbylé tři pahlízy vypadaly tak špatně, že jsem je vyhodil. Dal jsem je do mísy na kompostní odpad. Skončily tam spolu se zmrzlými orchidejemi po letošních velikonocích.
Někdy v červenci jsem si řekl, že bych ty scvrklé pahlízky mohl přece jen ještě naposled prohlédnout, než je definitivně vyhodím na venkovní kompost.
To co jsem uviděl mě naprosto šokovalo.
Nová pahlíza.
Tak jsem povýšil vyhozenou rosltinu novým umístěním do květináče. Pahlízy se dál scvrkávají jak vyživují nový výhon. A hle, včera jsem objevil další nový výhon.
A tak musím přehodnotit názor na zakořňování starých pahlíz. Je sice pravda, že jich řada odumře, ale některé rosltiny jsou prostě nezničitelné. I na velmi starých pahlízách mohou vyrůst nové výhony. Rostlina v té době asi nepotřebuje vůbec nic, protože nemá funkční kořeny ani listy. Taky jsem jí asi dva měsíce nechal ležet v odpadním koši.
A tak nakonec snad přece jen budu mít dvě ancepsky!

Současný stav oddělených a vyhozených pahlíz:

.

Hybridní zygopetalum

Jedna z prvních kytek, které jsem koupil jako úplný začátečník bylo hybridní zygopetalum. Rychle však dostalo - aniž by rozevřelo poupata - jakousi černotu - hnilobu a pahlízy až na jednu všechny uhnily. Po čase z té jedné začal vyrážet výhon:
Stav - červenec 2009

Nastalo dlouhé čekání, které bylo provázeno i nadále občasným kolapsem rostliny.
Pak se ovšem zadařilo a rostlina se vzpamatovala, postupně se podařilo dozrát několika pahlízám. Nyní kvete. Je to taková bonsai rostlina, což se mi velmi líbí, protože zygopetala bývají otřesně veliké rostliny, které se nikam nevejdou.
Současný stav:

.

Laelia fournieri (Cogn.) F.E.L. Miranda 1993

UPDATE: JEDNÁ SE O L. LUCASIANU!


A je tu další poupění, l. fournieri - byť celá pomačkaná, přece snad přivede poupě ke zdárnému výsledku.

Kvetení není moje zásluha, koupil jsem rostlinu na jaře od Aleše Dvořáka.
Rostlině se venku líbí, dávám ji hodně světla, je na konci řídce olistěných větví višně. List byl velmi dlouho zavřen, proto je poupě pomačkané... Trochu jsem mu pomohl k vyklubání, takže se pomalu rozbaluje.

.

Cattleya luteola Lindley 1853 SUBGENUS Stellata Withner 1988

Už přes rok vlastním tuto krásnou katlej. V literatuře se uvádí, že jde celkem o snadno pěstovatelnou rosltinu, což se potvrzuje. Získal jsem ji od Aleše Dvořáka, letním ji spolu s ostatními orchidejemi v polostínu pod jabloní a hle, v květní pochvě snad něco bude. Je to mladá rostlina, možná to bude jen planý poplach. A možná taky první kvetení. Tak napjatě tento naducaný výhon sleduji!

Nejprve jsem ji pěstoval na kůře, jenže se mi zdálo, že rostla nějak pomalu, tak jsem zkusil poloepifytní pěstění, což se asi vyplatilo. Přece jen vlhkost v toto košíku vydrží o něco déle, než na kůře. Přesto se jedná o velice porézní směs, takže za větrného počasí vyschne košíko-květináč do pár hodin.


.

Brassavola nodosa [L.]Lindley 1831 SUBGENUS Brassavola SECTION Cuneilabia

Brassavoly mám moc rád pro jejich sukulenci. Zejména nodosa je asi moje nejoblíbenější. Měl jsem však dosud smůlu. Sehnal jsem vždycky příliš malý oddělek nebo oddělek, který nebyl v příliš dobrém stavu. Konečně jsem snad sehnal rostlinu, která vypadá dobře. Samozřejmě od koho jiného, než pana Kacerovského.

Rostlina je poměrně bohatá, má nové pahlízky a tvoří nové kořínky. Koupil jsem ji za výbornou cenu, nějakých 370kč.

Pro zajímavost uvedu příklad jedné nodosy, kterou se mi nepovedlo udržet při životě. Byla to rostlina od pana Lukscheitera.

Koupil jsem ji  v lednu a jednalo se o oddělek, který neměl nový výhon. Podle mých současných zkušeností je tato kombinace předem odsouzena k zániku. Aby rostlina zdárně přežila transport a přesazení, musí mít cca 6 pahlíz, z nichž některé jsou v aktivním růstu. I když se uvádí v literatuře 3-4 pahlízy, podle mých zkušeností je toto číslo naprosté minimum...  Nodosa od pana Kacerovského je ideální a pokud tato rostlina chcípne, pak je to již jen moje vina.
A tak lze učinit tuto orchidejářskou maximu:
NIKDY NEKUPOVAT ORCHIDEJE PŘES INTERNET JAKO ZAJÍCE V PYTLI!
Zvláště, když je u zboží napsáno něco ve smyslu: prodávaná orchidej má cca 2-4 pahlízy, mladá rostlina, rok k dopěstování... tato informace je většinou velmi matoucí a má vzbudit v zákazníkovi dojem, že vše bude vpořádku.
Samozřejmě jistou výjimkou může být přidaná fotografie k prodávané rostlině, kde bude jasně vidět,  o jakou se jedná rostlinu.

U pana Kacerovského je vždycky krásné chvilku pobýt, pohovořit a prohlédnout si, co má ještě k prodeji. Jelikož jsem postupně kdysi utrápil minisbírku tilandsií nevhodným umístěním do špatně větrané vitrýny, padlo mé kytičkářské oko na spousty tilandsií. A nějaké (po padesátikoruně) jsem přivezl domů. Ještě čekají na určení a katalogizaci, proto je zde zatím nemohu uvést dle jejich správných jmen:

.

Laelia cinnabarina Bateman 1847 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley

Týden jsem byl pryč a po návratu shledal tuto krásu:

Koupil jsem ji od Aleše Dvořáka jako flavu (Laelia flava Lindl. 1839 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley 1990).

Aleš Dvořák mi na dotaz ohledně habitu a květů odpověděl, že k spletení může dojít snadno mezi těmito rostlinami: Podobný habitus má L.angereri, mixta, flava, cinnabarina, sanguiloba a colnagoi. 

Naopak nemůže jít o harpophyllu, protože ta vypadá habitem jinak: květ má jinak stavěný pysk a  má krátké květenství které téměř nepřesahuje délkou list.

Záhada je tedy vyřešena a já se velmi raduji, protože jsem takto snadno přišel k dospělé cinnabarině. Teď je ovšem otázka, jak se jí bude dařit nadále. Zatím pouští mnoho kořínků, takže chuť do života rozhodně má!





.

Heliamphora minor - radost veliká!

Heliamphora minor Gleason 1939

Je první heliamphorou, kterou se mi podařilo pěstěním nezahubit. Jsou to první krůčky, ale jsem za ně vděčný. Loni jsem si tyto rostliny přivezl a pak už jen chřadly. Nyní vím přesně čím to bylo - a to je začátek úspěchu! Tyto rostliny potřebují především stoprocentní RVV a nevadí jim nulový pohyb vzduchu.
Loni jsem dal heliamphoru do velké misky - jako saracénii. Heliamphora už pak jen chřadla. Po diskusích s pěstiteli na výstavě jsem byl jednoznačně poučen, že ven se sice dá heliamphora takto dát, ale až po dlouhé aklimatizaci.
Čili jsem letos postavil nové heliamphory (které jsem koupil za 35 a 50kč jako oddělky na výstavě) do akvária a použil metodu pana Srby. Přes dva měsíce se nedělo nic, vršky láček začaly zasychat a tak jsem si myslel, že se opět pokus nepodařil. Fotky jsem poslal odborníkovi, ten mi sdělil, že usychání vršků láček je normální v tomto případě (rosltiny byly oddělky bez kořenů) a že je třeba vyčkat. A včera jsem najednou objevil u obou oddělků nové láčky!
Je to poprvé, kdy mohu doma pozorovat růst těchto nádherných rostlin!
Štěstí převeliké jest!

Tatko jsem nové oddělky zasadil. Spolu s nimi jsem dal do akvárka i oddělky láčkovky (n. hookeriana) a později ještrě bublinatku utricularia longifolia (ta na tomto obrázku ještě není).
Heliamphory jsou zasazeny v tomto sendviči: dole pemza - pak rašelina s pískem - pak živý rašeliník (který jsem dostal k rosltinám na výstavě). V něm jsou položeny heliamphory. Rašeliník se postupně velmi rozrostl, že jsem ho musel stříhat.  Dal jsem ho potom i do vitríny, takže si začínám dělat zásoby živého rašeliníku :)
Pozor - voda jedině dešťová, či jinak demineralizovaná!
 

Dnešní stav menší heliamphory s novou láčkou:

.

vrtání děr do květináčů

Je třeba se smířit s tím, že děrované keramické květináče zatím nejde sehnat a je tedy třeba pokusit se o kutilství. Zašel jsem do domácích potřeb a zakoupil (kupodivu velice levný) vrtáček do skla. Stál 80kč (čekal jsem 800). Nasadil jsem ho do akušroubováku (kvůli nízkým otáčkám) a pokusil se udělat díru do keramického kytináče. Povedlo se!

Nyní je zavěšení kytináčů hračka!
Tento velice levný kytináč se dá koupit v bauhausu - ale má jediný probém. Nemá ani jednu dírku! Nyní lze dírky dovrtat a kytináč může sloužit jako vynikající orchidejový specializovaný květináč.

 už nemusím obtáčet drát pod okrajem, ale navážu ho přímo do děr:

Zbývá ještě doladit estetiku drátu - s níž nejsem spokojen, a dílo bude hotovo!
.

Pěstění na kůře opuštěno!

Provedl jsem poslední dobou velký obrat ve způsobu pěstění orchidejí. Postupně mne přesvědčily návštěvy různých pěstitelů, kteří pěstují dlouhá léta orchideje. Orchideje lépe přirůstají (platí to ve velkké většině - ne ve 100%!!!) v nějakém druhu košíků, květináčů apod. než na holé kůře. V současné době považuji ideální pěstění v keramice, ovšem to je už pro zkušené, protože nejsou vidět kořeny a tudíž nervózní člověk nemůže vidět, jestli mu orchidej přirůstá, či nikoli. Nejlepší jsou děrované keramické květináče

, které se ovšem v Čechách nedají koupit. Mám jednu známou, která snad časem začne tyto specielní květináče dodávat.
Viděl jsem vlastně pěstovat orchideje vůbec poprvé - v těchto děrovaných květináčích - při návštěvách botanických zahrad. Je jasné, že v botanických zahradách asi ví, proč mají epifytní orchideje v keramice.
ilustrační foto:

Docela dlouho již chodím do botanické zahrady na Slupi a tam je umístěna jedna úžasná sbírka katlejí. Všechny katleje jsou v květináčích - a to je kolem neustále 90% RVV. Pořád jsem si říkal, že katlejím musí uhnít kořeny. Nestalo se tak. Docela bedlivě tyto kalteje pozoruji (asi 2 roky) a stále nic. Tak jsem došel k závěru, že orchidejím neustále vlhký substrát nevadí. Naopak, tyto kalteje pravidelně kvetou.
Tady je ilustrační foto:

Letnění je jen pro otrlé

Půl roku člověk čeká, jestli začne euchile citrina něco dělat, pak začne něco dělat a záhy dojde k částečné likvidaci pahlízy i nového výhonu nějakým živým tvorem. Podezřívám ptáky nebo vosy. Ptáci mohou hezkou papírově vyhlížející slupku pahlíz používat třeba na hnízda (i když je už přelom července-srpna) anebo vosy k témuž účelu. Vím, že vosy žerou velamen.
Každopádně tohle velamen není.

Jiným hmyzům zase asi chutnají nové výhony:
(pro větší zřetelnost jsem užil blesku)

Stejně tak vzácná Cattleya araguaiensis Pabst 1967 SUBGENUS Stellata Withner 1988.
Docela dlouho jsem opět čekal na nový výhon a opět je ožrán podobným způsobem. Asi to neznamená likvidaci celé nové pahlízy, ale minimálně jde o esteticky velmi nešťastný počin:

celek: