Anthuria v mé sbírce

Anthuria pěstuji dvě. Pěstuji je jako doplňkové rostliny. Jedno z nich jsem vůbec nechtěl pěstovat, jelikož jsem o něm nevěděl. Někdy před třemi lety jsem si v začátku pěstění orchidejí koupil na výstavě Živá exotika (v Ládví) od Edy Ondráčka bromélii jako doplňkovou rosltinu:

Dole pod bromélií se objevil semenáč. Pomalu, ale vytrvale rostl. Bromélii jsem mezi tím přemontoval, podivná rostlina zůstala. Rostla pomalounku ve vitríně a dnes vypadá takto:

Počítám, že to je anthurium.
Radost mám zejm. z toho, že mi vyrostla prakticky ze semene, když jsem bromélii koupil, tak tam nebylo nic.

Druhé anthurium mám pro to, že se mi velmi líbil jeho habitus. Od známého jsem ho získal asi před rokem. Měl ho ve skleníku a tak jsem se obával, že v mých suchých bytových podmínkách nepokvete a nebude plodit krásné červené kuličky, které jsem na něm taky obdivoval.
Anthurium si za nedlouho zvyklo a dnes po roce plodí jak divé.
Nejprve vytvoří podivnou ščopku a z ní pak tlačí až řeklo by se tlačká červené kuličky. Proces je to zvláštní.
Anthurium má podobné kořeny jako orchideje a vydrží strašně moc - i když se díky jemným listů zdá, že by se mělo furt zalévat.
KLAME TĚLEM, zalévat se furt rozhodně nemusí, zalévám ho s orchidejemi třeba 2x za týden a občas porosím. Roste podobně jako orchideje velmi pomalu.

Všelijaké bromelie a anthuria velmi doporučuji jako doplněk orchidejové sbírky.

bobule (prázdná místa po bobulích jsou místa, kde byly bobule, ovšem moje rok a půl stará dcera je utrhla a snědla - než jsem stačil přiskočit a odsunout anthurium dál od okraje parapetu, kam nedosáhne):

detail tyčinky ze které budou bobule:

.

Restrepia guttulata Lindl. 1836 Restrepia SUBGENUS Restrepia SECTION Restrepia

Tako to vypadá, že určeno jest!

lehce bradavčitý pysk značí guttulatu nebo v o něco horším případě - křížence s ní.

.

Výstava na Slupi: mimořádné úlovky!!

Zajít na výstavu na Slupi se rozhodně i letos vyplatilo.
Sehnal jsem podivuhodné špeky - z nichž největší špek jest jistě prapodivné oncidium zappii, o němž s obdivem hovořil i sám pan Karel Willinger.

Další pro mne důležitou rostlinou, kterou jsem dnes na dobrodužné výpravě "ulovil" byla jistě laelia mirandae, na niž jsem dosud nikde nenarazil!

Pak to byly dvě krásné sukulentní encyclie:

cyperifolia a selligera.

Bohužel, jak to tak u laelia fournieri bývá - i dnes jsem neměl štěstí a po příchodu domů zjistil, že nemá kořeny. Dávám proto této rostlině nulovou šanci.
Snad nikdy nekoupím kvalitní fournieri:

Zajímavým špekem nakonec bylo i oncidium concolor.

Pan Willinger přivezl krásné rostliny, z rupicol tam jsou milerky a sanguiloby apod. Pak tam má nádherný sophr. brevipedunculata a třeba cat. schilerianu, jakousi kvalitní oceněnou formu. Jenže ty už mám doma asi tři, takže jsem ji tam nechal.
Rozhodně mě však mrzí, že jsem již nemohl koupit oncidium splendidum, protože to byla krásná velká rostlina o třech pahlízách.

.

Restrepia sp odhalila květ

Tak se konečně ukázalo, co se skrývalo za touto restrepií:

.

restrepia - poučení z poupěte

Vzpomněl jsem si, že jsem v časopise Protestant publikoval článek inspirovaný touto restrepií, proto si dovolím ho sem dát a propagovat tak tento časopis...

Zásadní událost poloviny letošního června

aneb jak jsem určoval neznámý druh restrepie

Napsal mi kolega na facebooku komentář:

restrepia sp hodlá opět vykvést

Snad teď, když je restrepia v bezpečí vitríny, dojde k otevření květu a určení rostliny.

.

Sophronitis sp

Na jaře jsem koupil od orchids - more sophronitis brevipedunculata, ale přišla dost divná kytka. Habitus neznámý.
Vypadá to spíš jako hybrid.

foto při získání:

Teď to vykvetlo a květ vypadá jako sophronitis, zaslal jsem dotaz odborníkům, tak jsem zvědav.

Takto vypadá opravdová brevipedunculata.

.

Cattleya leopoldii Versch. 1854 SUBGENUS Falcata SECTION Guttatae [Cogn.] Withner 1989

ANEB NÁVOD NA ZÁCHRANU NOVĚ ZÍSKANÉ STRESOVANÉ ROSTLINY

Na této katleji bych chtěl ukázat, jak se dá trpělivostí dosáhnout úspěchu.
Rostlinu jsem získal na podzim 2012 od Luda. Bylo vidět, že má novou pahlízu, ale neměla příliš aktivních ikořenů:

Vlivem stěhování a změn podmínek i tento ojedinělý aktivní kořen postupně zaschl, takže rostlina na zimu přestala růst.
Je to asi dosti typická situace a je velmi riziková. Při běžném zalévání totiž hrozí, že rostlina uhnije. Nepřijímá totiž vodu, nemá čím.
Tak jsem zvolil taktiku vyčkávání. Řekl jsem si, že má rostlina dost pahlíz na to, abych mohl vyčkat až do vytvoření nové pahlízy a nových kořenů.
Je to velmi náročné čekání, protože listy se během času začnou scvrkávat a člověka to nutí neustále zalívat. Rostlinu jsem však držel téměř v suchu - občas jsem ji porosil, ale substrát zůstával přes celou zimu téměř neustále suchý.
Rostlina se zcela scvrkla. Takhle vypadala na jaře (konkrétně v dubnu 2013) před letněním:

Měkké krabaté listy, prostě hnus.
Jenže proč zalívat, když nemá žádný kořen?

Ale objevil se pupenec nové pahlízy!

Teď nezbývalo, než se ještě více obrnit trpělivostí, protože vlhkost by nový pupen zahubila. Opět jsem tedy NEZALÉVAL. Rostlina sama plnila nový výhon živinami. Od dubna jsem tedy čekal na vytvoření nových kořenů, které by zpětně napumpovaly vodu do katleje.

Rostlinu jsem dal ven a letnil pod jabloní celé léto. Na rostlinu tedy pršelo, nicméně venkovní vzduch vždy kytku po deštích rychle osušil. Nezaléval jsem ji.
Ve druhé části léta se začaly objevovat první kořeny - a to už jsem věděl, že mám vyhráno. Nová pahlíza dozrála a vytvořila mnoho nových kořenů, kterými se teprve po roce (!) od koupi kytka pevně přichytla květináče a opět vypnula listy:

Nyní má spoustu krásných nových kořenů a mohu ji zalévat, jak je libo. Pahlízy se postupně nafukují a listy vyrovnávají.

Tato dvoulistá katlej tedy umí zpětně napumpovat staré pahlízy a vypnout scvrklé listy. Někdy narazím v literatuře na názor, že dvoulisté katleje nejsou schopny staré scvrklé pahlízy opět nafouknout. Minimálně v případě Cat. leopoldii to neplatí.


.

Laelia ghillanyi Pabst 1973Laelia ghillanyi Pabst 1973, SUBGENUS Parviflorae SECTION Liliputinae Withner 1990

Tuto laelii jsem získal od firmy pokojovky.cz v září léta páně 2012.

Vypadala krásně, nicméně počala stagnovat. Stagnovala a stagnovala a stagnovala. V létě (při letnění) začala vyhánět nové pahlízy, tak jsem se zaradoval, že vytvoří kořeny a začne narovnávat scvrklé listeny. Dal jsem ji ven, nové pahlízky zahnily. Celkem tradiční záležitost. Vpodstatě jsem kytku odepsal, říkal jsem si, že nebude mít dost energie na nové pahlízy a nové kořeny. Vždycky velmi dlouho trvá, než se na nových pahlízkách vytvoří prní kořeny schopné přijímat vodu.
Tak jsem ji dal do skleníku, aby se vyloučila možnost zahnití.

Stanovil jsem si nyní tuto maximu: OSLABENÁ RUPICOLA JE VÍCE NÁCHYLNÁ K HNILOBĚ NOVÝCH PAHLÍZ než rupicola v plné síle. Laelii briegeri, která už byla silná jsem letnil úplně stejně, stejné sukulentní pahlízky narážely a neuhnily. SILNOU A ZDRAVOU RUPICOLU TUDÍŽ MŮŽU LETNIT BEZ PROBLÉMŮ pod stromem a nechat po ní stékat libovolné množství vody.

Nicméně teď na podzim začala l. ghillanyi bláznivě vyhánět nové pahlízy, napočítal jsem jich pět. Nyní tedy musím trpělivě vyčkávat, až se objeví nové kořeny a pak doufat, že se zpětně nacucá.

.

Laelia briegeri Blumensch. ex Pabst 1973 má po letech konečně pořádné kořeny

Tuto laelii mám nejdéle ze všech rupicol. Pořídil jsem ji od O. Lukscheitera v únoru 2011. Prožila toho tedy se mnou nejvíce a je velmi s podivem, že stále žije.
Málem taky už několikrát nežila.
Nejprve u mne stále chřadla a chřadla.
Nicméně jakýmsi zázrakem se mi podařilo ji držet při životě.

Letos byla zavěšena pod stromy a při podzimních deštích chytla spoustu vody. To jí kupodivu nevedlo k zahnití nových pahlíz, ale k bujnému narašení nových a hlavně k tvorbě velkých kořenů. Ty měla vždy nijaké, úzké, chradnoucí.

Neumím z toho příliš udělat závěr. Buď už je natolik silná, že prostě nové pahlízy jsou tlustší a kořeny větší nebo jí velké množství vody popohnalo k nevídanému růstu. Druhá možnost se mi vůbec nelíbí, protože hodně vody pro rupicoly =  neustálý strach, že budou hnít nové výhony.

Ovšem letošní větší množství vody mělo tento efekt na většinu kytek, takže se bojím, že druhá varianta je správně :(