Phalaenopsis pantherina Rchb. f. 1864 SUBGENUS Polychilos SECTION Polychilos [Breda] Rchb.f 1864

Po delší době zase vykvetl jediný botanický faleňáček v mé sbírce:

bohužel se ukázalo, že bez vitríny nevykvete. Minulé poupě zaschlo. To je pro mne důkaz, že v bytě jdou volně pěstovat opravdu jen hybridy.
Co s květem v ušmudlané vitríně?
No, aspoň něco.

Časem si asi do vitríny přidám Phalaenopsis lueddemanniana Rchb.f 1862 SUBGENUS Polychilos SECTION Amboinenses Sweet 1968. I když se mi zdá, že chytnout opravdu pěkný květ je docela složité. Jsou velmi variabilní a bohužel se mi ty běžné moc nelíbí. Ani tento phaterina se mi tolik nelíbí jako některé jiné kultivary. Ten můj má na můj vkus dost široké části květu. Mám raději elegantnější užší formy.

.

Nové příůstky získané výměnou

Vyměnil jsem teď nějaké kytky. Nové přírůstky:

gongora armeniaca:

Dendrobium capillipes

tak jsem zvědav, jak se jim u mě bude líbit.


.

Kvetoucí kakty

Zde několik právě kvetoucích kaktů:
thelocactus leucacanthus:

neoch. pauciostata:

copiapoa dura:

aylostera heliosa:

Sulcorebutia candiae (možná var. kamiensis):

.

Hybridní oranžová katlej stále kvete

Mám radost, že tato katlej stále kvete. Netušil jsem, že vydrží kvést skoro měsíc - koupil jsem ji už nakvetlou. Znamená to tedy, že květy příště - pokud u mne přežije - budou kvést mimořádně dlouho.
V zapadajícím slunci vypadá nádherně. Jako by to byla nějaká kautskyi nebo harpophylla!

.

Polička rupicol

Přes některé zmrzlé ubožáky stále pokračuji v pěstění rupicol - jakožto pro mne - královské disciplíny ve světě orchidejí.
Zjistil jsem, že přes sezónu růstu potřebují rupicoly stejně jako jiné katleje a laelie hodně vody. V hliněných miskách se mi špatně kontroluje stav vlhkosti, proto jsem semenáče dal do umělohmotných průhledných květináčů. Některé mám vyvázané, jak jsem to viděl na Slupi.
Ideálním řešením je proto poloepifitní způsob pěstění. Jakmile jsem začal víc zalévat, rostliny ožily a začaly rašit nové pahlízy. Samozřejmě to s vodou nepřeháním a nechám kytky před dalším zalitím vyschnout. Když ale pere slunce do skleníku (celý den větraného) jako dnes, rostliny vyschnou cca za den a půl.
Snad je tedy neuhniju. Substrát tvoří veliké kusy piniové kůry, trocha rašeliníku a trocha větších granodioritových kusů kamení.
Toto je celkový pohled na rupicoly v květináčích:

.

Neoporterie, pyrrhocacty, neochillenie a spol.

Na jedné misce mám tyto překrásné druhy jihoamerických velmi tvrdých kaktů. Některé jsou semenáče, jiné už jdou do květu.

neoporteria islayensis je asi můj nejoblíbenější kakt. A myslím, že je i nejkrásnější ze všech kaktů. Krásně vypadá i tato velmi mladá rostlina v juvenilním habitu:

Bohužel se nedá moc sehnat - i když poslední dobou je to lepší - tuto kytku jsem koupil za dvacku na loňské výstavě kaktusářů na slupi. Těším se na dobu až orchideje budou stát dvacku. V osmdesátých letech se za tyhle kakty taky platily horentní sumy. Nevidím důvod, proč by se to nemohlo stát i s orchidejemi. Až jich bude namnoženo tolik, že už je nidko nebude chtít, budou se sophronitisy a skalní laelie prodávat za pětikorunu :)


Letošní sezóna je již v plném proudu a tak tito kaktové již zvětšili svá těla skoro dvakrát. Mám z nich velikou radost.
Nyní je již jisté, že letošní mrazy o velikonocích jim ani trošku neuškodily. Nevyhodil jsem jediný kakt.

roubovaní ariáci v zapadajícím slunci

Krásná scenerie!
Škoda, že se jedná o roubovance. Jsou takoví celí chudáci napuchlí!

Až mi jednou vyrostou pravokořenní ariákové (pokud se toho někdy dožiju), pak nebudou napuchlí. Jenže toho se nedožiju. Tak se aspoň raduji z napuchlých!

Strombocactus disciformis vykvetl letos jako pán!

Tak mohutné kvetení tohoto roubovance jsem ještě nezažil!

(v pozadí laelia caulescens)

ještě jedna fotka před otevřením všech květů:

Saracénie venku

Masožravky jsou již delší dobu venku a krásně přirůstají. Pouze láčkovice mi dělá problémy, je pořád taková přichcíplá - láčky mají tendenci plesnivět. No, odpovídá to obtížnosti pěstování, nebaví mě ji pořád stříkat proti plísni, čili tento rod mr definitivně vzdám, protože se s tím nechci pořád tak matlat. Buď přežije venku na čerstvém vzduchu a slunci a plísně ji přejdou, nebo ji nechám zplesnivět.
Podobně nestříkám ani jabloně, rybíz, angrešt, rajčata apod. Nechci být otrokem chemie a tak pěstuji pouze rostliny, které zvládnou přirozené prostředí bez chemických berliček.
Takovými krásnými a odolnými rostlinami jsou saracénie, budiž jim za to vzdána chvála!!!

.

Letnění masdevallií v plném proudu

Mnoho orchidejí je již zcela venku, protože ve skleníku nastává skleníkové peklo.
Naštěstí máme několik venkovních parapetů na severozápadní stranu, takže jsem tyto parapety už loni s úspěchem využil jako vhodné místo pro masdevallie a plerurothalisy.

některé se houpou pod hustě olistěnou třešní:

krásná je masdevallia angulata:

ještě krásnější masdevallia caesia:

.

Laelia briegeri Blumensch. ex Pabst 1973 konečně roste!

Tuto rostlinu mám od Ondřeje Lukscheitera od února 2011.
Získal jsem ji tedy v zimním období, to byla první přitěžující okolnost. Druhá a zásadní přítěž byla, že jsem tuto rostlinu získal jako druhou rupicolu (první byla l. lucasiana ze září 2010, nepřežila, neměla kořeny, nedovedl jsem s ní tehdy nic udělat, postupně jsem ji umučil)
Je tedy neuvěřitelné, že tato Laelia briegeri přežila a dokonce začala růst. Pahlízy má sice scvrklé, ale vzhledem k tomu, že od února 2011 nerostla, je to výkon.
Tatkto vypadala, když mi přišla:

Postupně se smrskla, ale měla štěstí, že jsem ji loni dal na klacek. Tam se vzpamatovala, vyhnala pahlízku, dal jsem ji do štěrku a opět zkolabovala.
Teď už jsem ji nechal na klacku, má novou pahlízku (která roste od října(!)) a teď má dva nové kořeny. Kytku už rozhodně do kelímku nedám a nechám ji co nejdéle na klacku. Vyhovuje jí hodně vody a rychlé vyschnutí, jak jsem psal v minulém článku.
Stav dnes:

tady je vidět nový kořen. V této chvíli bych skoro řekl, že už je rosltina zachráněna.

Na klacku je trochu mechu, možná časem, až rostlina zesílí, přivážu ke klacku trochu cihly nebo něčeho takového, jak jsem to viděl v botanické na slupi.
tady je příklad l. milerii pěstované na korku i kameni zároveň. Tento způsob zdá se mi velmi vhodný - rosltinu lze často zalévat a zároveň roste na kameni:

.

Laelia liliputana Pabst 1973

Tato liliputana se naštěstí chytla, nemusel jsem ji přesazovat, nechávám ji i nadále v miniaturní bonsai-misce v čistém granodioritu.
Zalévám ji teď poměrně často, možná ob dva dny. Podle toho, jak vyschne. Jeden den ji nechám suchou, pak zaleji. Voda se odpaří v takto malém množství velice rychle. Rostlině to velmi vyhovuje. Rupicoly se tak chovají jako většina orchidejí. Milují vodu, ale musí rychle a úplně a brzo vyschnout. A pak se může třeba ihned zalít znovu. A hlavně - rosltina musí být nad substrátem!
Nedávno jsem Alešovi Dvořákovi říkal, že mi uhnily nové výhony rupicol, když jsem je měl lehce zahrnuté substrátem a on mi říkal, že se mu to nikdy nestalo, už jen proto, že granodiorit je sterilní. Jenže já nepoužívám větráky, on má ve skleníku větráky dva, možná je to tím.
Každopádně je to trochu záhada.
Ať je to jak chce, od doby, kdy jsem rupicoly začal sázet nad substrát, mi neuhnil nový výhon ani jeden.

.

Laelia tereticaulis Hoehne 1958 má nový výhon!

Pěstování semenáčů rupicol je dosti ošemetná věc. Rozhodně v tom nejsem úspěšný. Jeden z mála úspěchů tvoří tento semenáč.
Přes zimu jsem ho zaléval minimálně, nyní jsem začal více - a přesadil jsem ho (a mnoho jiných rupicol) do kůry + rašeliník + granodiorit. Před tím byl v čistém granodioritu. Ten měl nevýhodu, že příliš dlouho držel vlhkost. Tato lehká směs má velké díry mezi jednotlivými částmi a proto rychle vysychá.
Častější zálivka tak musí být kombinovaná s rychlým vyschnutím.
Prvním ukazatelem, že tento postup je vhodný - je právě tato Laelia tereticaulis, kterou jsem získal v nevhodnou dobu - na podzim (říjen 2011) od pana Kacerovského.
Celou zimu stagnovala a tak jsem se vpodstatě rozhodl k zoufalému pokusu - přivést ji k životu touto změnou způsobu pěstění.
Výhon vypadá takto:

 nachází se vpravo dole.

celá rostlina vypadá takto:

Jak vidno, jde o malinký semenáč, takže každá pěstitelská chyba může být fatální.
Tato rostlina vydržela spolu s jinými velikonoční mrazy (narozdíl od l. sangulioby přežila).


.

Opět venku

Tak, zmrzlí odešli, orchideje do skleníku přišly. Lépe řečeno, nanošeny byly. Letos naposled. Příště je ponesu až na konci října.
Některé jsou v bujném růstu, což se mi moc líbí.
S potěchou jsem pohlédl na křížence sophronitisu a cat. bicolor., který přežil všechny mrazy - loňské i letošní. Je to jeden z mála kříženců, který vydrží tyto teplotní rozdíly činící až 35°C.

detail nového rašení:

l. fidelensis je taky velmi odolná rostlina, která vyhání novou pahlízu a množství kořenů:

cat. walkeriana semi alba je taky plně v růstu - mráz nemráz!

,

Drátování

Orchideje jsou tedy doma, dnes jsem tedy drátoval. Převazoval jsem některé květináče a zkoušel lepší úvazy z pevnějšího drátu.

Soustava překrásných orchidejí - encyclia vitellina, cat. forbesii, l. milerii, l. lundii, cat. aclandiae

Nevěděl jsem stále, jak uchytit květináč, aby dobře držel. Nyní dělám toto: vypájím pájkou dvě díry proti sobě, navážu do nich drát, ohnu ho a nahoře ho ještě zakroutím do oka a tam dám háček. I když se dá kytka na síť, květináč se nevychýlí příliš do strany. Dřív jsem experimentoval s trojramenným uchycením, ale neosvědčilo se.
Někdy - jak je vidět na příkladu cat. forbesii - dávám kytku na kůru horizontálně. Vyvrtám do kůry díry a provléknu drát.

Zde je příklad zavěšení na pletivo - nyní na zdi:

Na obr. jsou mj. l. furfuracea, cat. walkeriana, l. anceps, cat. araguaiensis, sophr. mantiqueira, euchile citrina, euchile mariae.

V létě pak kytky s těmito úvazy rozvěsím pod stromy, takže se volně budou pohupovat ve větru. A třeba nepřijde strejda mráz a nezmrznou.

.

NOSIT NOSIT NOSIT!!!!!!

Tak jsem to psychicky nevydržel a nosil a nosil a nosil. Přenášení orchidejí nemám rád, protože často při přenosu dojde k určitým ztrátám. I teď jsem některé květináče cestováním do baráku vysypal, jiné orchideje spadly na zem. Naštěstí jsem žádnou nezašlápl. Ale i vypadnutí ze substrátu znamená zpomalení růstu.
No, lepší zpomalit růst, než pojít.
Kaktusy, masožravky zůstaly ve skleníku. Saracénie zůstaly venku.
Takže ledoví mužové, nechť vejdou!
Spánek bude klidný!

.

ledoví mužové dnes nastanou a octomeria kvete!

Tato rostlina je naprosto nenápadná, nevýrazná, květy drobné, málo pestrobarevné. Kdyby to nebyla orchidej, kdyby nevydržela veliký mráz velikonoční, etc.. pak by to člověk považoval za plevel a vyhodil by to.
Jenže to je orchidej, jenže se mnou přežila ledasco a teď vykvetla. Věčná sláva a čest budiž vzdána této rostlině!!!

Ledoví mužové se blíží!

Tal jsem zvědav, hlásí se lehký mráz na nedělní ráno.
Kytky ale přenášet nebudu, mrazy mají být jenom přízemní.
Třeba bude zase neočekávaný rekord a bude -7°C???

Pak to bude znamenat, že vypnu tenhle blog a rozdám zbylé přeživší orchideje.

Předpovědi jsou ale celkem jasné
http://zpravy.idnes.cz/predpoved-pocasi-ledovi-muzi-prinesou-ochlazeni-f6v-/domaci.aspx?c=A120509_151126_domaci_wlk

V každém případě ty druhy kytek, které mi už zmrzly - jako např. cattleya aclandiae - přenesu v sobotu večer domů.

Přírůstky od Ing. Ivana Ivánka a Ondřeje Lukscheitera dorazily!!!

Jsem velice šťastný z nového přírůstku - laelia cinnabarina.
Vedle harpophyly se jedná o nejkrásnější laelii v mém vidění světa.
Rostlina přišla docela taková zmáčklá a vysušená - ale s novým výhonem kořenů, tak uvidíme, jak se aklimatizuje.

další rostlinou je cat. aclandiae (za zrmzlou), a ta je velice pěkná, veliká - na to, že jsem objednal semenáče za nízkou cenu je poměr cena/velikost vynikající:

posledním přírůstkem je gongora portentosa od Ondřeje Lukscheitera. Rostlina je také větší a má 4 pahlízy, takže další růst a snad kvetení by mělo být zajištěno.

.

Cattleya luteola a velutina bujně rostou!

Další ze semenáčů, kterých se mrazy nijak nedotkly jsou tyto dvě krásné katleje:

luteola s rašící novou pahlízou:

velutina s novou pahlízou

.

laelia anceps fort caroline

laelia anceps fort caroline je rostlina, kterou jsem získal v lednu od pana Kláta jako oddělek se dvěma pahlízami. Oddělek jsem umístil do chladné místnosti a nechal na sucho. Rostlinu jsem pak s přibývajícím jarem občas porosil pod listy. Pak jsem ji vystrčil ven a přečkala -7°C. Poté vyrazily kořeny a nové pahlízy.
NEUVĚŘITELNÉ!!!

Tato zkušenost tedy odporuje všem poznatkům o těchto rostlinách. Porušil jsem snad veškerá pravidla dělení orchidejí.
1/ Oddělek v nevhodném období.
2/ Málo pahlíz
3/ rostlina strávila několik dní na mraze těsně před zakořeňováním

celá rostlina

nové kořeny:

nové pahlízy:

Pěstitelské úspěchy

Přes hromady zmrzlých orchidejí se dokonce najdou orchideje, které odmítají umřít i v -7°C!
A dokonce jim ani nezfialoví kořeny, ale poračují v bujném růstu!!!

Některé takové podivnosti ze světa mých orchidejí dnes představím:

Euchile Mariae je první podivnou rostlinou, která nejenom neumrzla, ale v minulých dnech vyhnala květní stvol!
(e. vitelina měla květní stvol už vyhnaný a ten řádně zmrzl)

Druhou rostlinou, která se rozhodla vyhnat květní stvol (který už čekal od února) je Brassavola nodosa x Cattleya bowringiana!

snad květní stvol vyhnala také masd. coriacea!

A nyní semenáče, které pokračují v bujném růstu!