Získal jsem ji tedy v zimním období, to byla první přitěžující okolnost. Druhá a zásadní přítěž byla, že jsem tuto rostlinu získal jako druhou rupicolu (první byla l. lucasiana ze září 2010, nepřežila, neměla kořeny, nedovedl jsem s ní tehdy nic udělat, postupně jsem ji umučil)
Je tedy neuvěřitelné, že tato Laelia briegeri přežila a dokonce začala růst. Pahlízy má sice scvrklé, ale vzhledem k tomu, že od února 2011 nerostla, je to výkon.
Tatkto vypadala, když mi přišla:
Postupně se smrskla, ale měla štěstí, že jsem ji loni dal na klacek. Tam se vzpamatovala, vyhnala pahlízku, dal jsem ji do štěrku a opět zkolabovala.
Teď už jsem ji nechal na klacku, má novou pahlízku (která roste od října(!)) a teď má dva nové kořeny. Kytku už rozhodně do kelímku nedám a nechám ji co nejdéle na klacku. Vyhovuje jí hodně vody a rychlé vyschnutí, jak jsem psal v minulém článku.
Stav dnes:
tady je vidět nový kořen. V této chvíli bych skoro řekl, že už je rosltina zachráněna.
Na klacku je trochu mechu, možná časem, až rostlina zesílí, přivážu ke klacku trochu cihly nebo něčeho takového, jak jsem to viděl v botanické na slupi.
tady je příklad l. milerii pěstované na korku i kameni zároveň. Tento způsob zdá se mi velmi vhodný - rosltinu lze často zalévat a zároveň roste na kameni:
.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat