sobota 14. ledna 2012

Laelia milleri jde do růstu

Tato kytka mi nikdy nešla. A to jenom a především proto, že jsem ji moc zaléval.
Jinak by se o ní dalo říct, že je to ideální parapetovka, stejně jako ostatní rupicoly. Jenže člověk musí vydržet a nezalít. Toto jediné pravidlo lze jednoduše vynutit instalací kytky. Můžeme si představit, že kytku montujeme na kůru - kde přece taky není stále zavlhčená. Tato představa mi pomohla. Dřív jsem tuto rostlinu (stejně jako ostatní rupicoly) narval do granodioritu a dvakrát týdně zalil, protože se mi substrát zdál vyschlý (příklad nevhodně hluboko zasazené rupicoly). Což byla naprostá blbost. Kytka musí být navrchu kamene a zalít jednou týdně. A musí být v misce mělké, kde nehrozí trvalejší vlhkost.
Při dodržení těchle podmínek se mi stalo, že se konečně začala klubat první nová pahlíza.

Pro zajímavost: koupil jsem ji s malou vyvíjející se pahlízkou a ta zůstala dodnes v zárodečném stádiu. Bude jistě zajímavé, jestli se někdy dovyvine.

Celkový pohled ze předu:

A zezadu:



Tady je datil nové pahlízky (červená šipka - nová rostoucí pahlízka, modrá šipka - stará nerostoucí pahlízka)
:

Žádné komentáře:

Okomentovat