S kořeny sophronitisů mám jisté nedorozumění. Kdykoli jsem někde viděl u někoho (nebo na výstavě nebo na fotkách v publikacích) sophronitisy, neviděl jsem kořeny.
Domníval jsem se, že to je vlastnost sophronitisů. Rostliny byly tak hustě zarostlé do podložky, že nebyly vydět. Někdy jsem měl pocit, jakoby sophronitisy snad ani kořeny neměly. Nebo jsem si říkal, že je třeba mají jako rupicoly. Většinu malých, starých. Takhle člověk vždycky koupí rupicolu. Téměř žádné kořeny.
O to větší radost mám z růstu krásných velkých kořenů na mých sophronitisech. Sophronitis cernua má kořeny jako katlej nebo faleňák! Krása pohledět!
Když jsem spatřil poprvé droucí se špičku, nevěřil jsem svým očím. Mám velikou radost, takový pěkný kořen je známka dobrého růstu rostliny.
I sophronitis wittigiana vyhání krásné nové rašící kořínky!
.
sobota 10. března 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat