Pěstování extrémních oncidií přináší utrpení

Myslel jsem si, když jsem začal pěstovat extrémní suchomilná oncídia (mám na mysli sekce cebolleta a rod lophiaris - nikoli sekce crispa!), že to bude snadné. Jsem velký sušič, takže se zdálo, že jsou to kytky pro mě jako stvořené.
Ukázalo se, že vychytat zálivku je zatím neřešitelný problém.
Loni na podzim udělalo o. cebolleta (možná ale ascendens - protože má výrazně prodloužené listy visící dolů) novou pahlízu, která ovšem uhnila. Řekl jsem si, že je to jasné, měl jsem ji ve skleníku ještě na konci září, kombinace vlhka a chladna udělala své (ostatní orchideje byly ovšem bez problému).
Kolem vánoc začala tato rostlina tvořit další tři pahlízy, měl jsem radost - důkaz, že v suchém bytu tato kytka dobře roste.
Začal jsem letos kytku letnit až když bylo výrazně teplo, nezaléval jsem ji, takže byla i poměrně seschlá. Ani moc na jaře nepršelo. Přesto nedávno odpadla silnější nová pahlíza.

Stav před upadnutím:

šipka naznačuje zbytek po pahlíze:

Jediná cebolleta, kterou považuji za pravou je rostlina získaná od V. Kláta. Vyvázal jsem ji na klacek (v substrátu příliš nerostla) a vyhání novou pahlízu. Jsem zvědav, jak dlouho se udrží.

Je potřeba připomenout, že všechny tyto rostliny pěstuji směrem na jižní stranu téměř bez přistínění na višni - na koncích větví.

Tato oncidia rostou v přírodě i na holých skalách.

Špatně dopadla všechna ostatní suchomilná oncidia. Např. krásně vypadající o. nanum (lophiaris), které jsem koupil od O. Lukscheitera jako velice slušnou rostlinu má dnes už jen jeden list - v květináči listy uhnily.
Rostlina při koupi (zajímavé, že neměla tečkované listy - asi nebyla pěstována na slunci):

zůstal poslední list (z loňska), rostlinu jsem vyvázal.
Zajímavé ovšem je, že když ji nějakou - ne výraznou dobu - nechám bez vody, tak list měkne - čili si říká o vodu. Pak člověk rostlinu zalije a nové výhony uhnijí.
Vychytat tedy přesně zálivku je zatím nad mé síly.

V únoru jsem získal od R. Kacerovského o. jonesianum. Docela velká rostlina - sice bez aktivních kořenů - a byl taky únor, což je špatně.
Nicméně rostlina žila.
Dal jsem ji letnit spolu s ostatními suchomilnými onicidii a okamžitě shodila dvě starší pahlízy. Nicméně teď začíná vyhánět dvě pahlízy nové. Nedělám si ale moc iluze, že vydrží.

rostlina při koupi:

rostlina dnes:

Z výstavy masožravek jsem letos v červnu donesl od Luda krásné o. lanceanum. Oncidium téměř okamžitě shodilo dva starší listy, naštěstí zůstaly dva poslední. Nechal jsem rostlinu v květináči, ale vpodstatě také moc nevím, co s ní. Tyto rostliny potřebují zároveň sucho a zároveň dost vody v době růstu.

stav při koupi:

stav dnes:

Závěr:
moje zkušenosti s těmito druhy oncídii jsou zatím spíše negativní, osobně bych je nedoporučil k pěstování, mají příliš specifické nároky. Možná by se dosáhlo lepšího výsledku neustálým (horkým) proudem vzduchu, který by snížil riziko uhnití. Protože vodu tyto rostliny v době růstu potřebují jako každé jiné kytky.
Při rozhovorech s lidmi, kteří tyto oncidia pěstují se často objevuje tato zkušenost - uhnívání nových výhonů.

Naopak - sekce crispa mi dělá radost, rostliny krásně přirůstají a zdají se nezničitelné podobně jako hybridní žlutokvětá oncidia z běžných obchodů.
.