Stanhopea oculata [Lodd.]Lindley 1832 SUBGENUS Stanhopea SECTION Wardii

Tuto stanhopeu jsem získal už se zárodky květů. Přesadil jsem ji do nového košíku, květní stvoly začaly pěkně narůstat.. Uvidím, jestli ji stihnu vidět vykvést.

.

Restrepia sanguinea Rolfe 1896 Restrepia SUBGENUS Restrepia SECTION Restrepia

Vykvetla třemi květy najednou. Ještě mi tolik květů žádná neudělala, letnění jí jistě svědčí.

.

tragédie: Barbosella cucullata (Lindl.) Schltr. 1918 SUBGENUS Barbosella umírá!!!!!

Docela dlouho se mi ve vitríně rozrůstal krásný trs této rostliny a včera jsem objevil při kontrole většinu kytky shnilou... naprosto nechápu proč, asi nějaká houba nebo co... přitom mám ve vitríně větráček a spoustu dalších kytek - zatím zdravých...

z rostliny zbyl malinký kousek, půjde na parapet.

AKTUALIZACE 26/7 2014: malinký kousek zde na fotce - se dnes zcela rozpadl s uhnilými bázemi listenů. Tato rostlina je tedy definitivně mrtvá.

Dvě restrepie v květu

K restrepii guttulatě se přidala sanguinea.

Letnění jim svědčí. Z rána jsou na docela ostrém slunci...

Restrepia guttulata Lindl. 1836 Restrepia SUBGENUS Restrepia SECTION Restrepia

Mám radost, že zase v tomto období kvete tato pěkná restrepie.
A další mají poupata.
Nekvetou mi sice tak často jako zkušeným pěstitelům, kteří se na tyto rostliny specializují, ale přesto mám radost. Zkušenému pěstiteli by měly tyto rostliny kvést pořád. U mě je problém se  zimováním, proto v zimním období loni nekvetly. Měl jsem je ve vitríně, možná v tom byl problém. Letos je zkusím nechat mezi masdevalliemi na okně ložnice.
Od května je letním s ostatními masdevalliemi pod hustou třešní. Přináší to sice shnilé zbytky třešní v květináčích, ale na druhou stranu příjemné chlazení třešňového mikroklimatu.

.

Pěstování extrémních oncidií přináší utrpení

Myslel jsem si, když jsem začal pěstovat extrémní suchomilná oncídia (mám na mysli sekce cebolleta a rod lophiaris - nikoli sekce crispa!), že to bude snadné. Jsem velký sušič, takže se zdálo, že jsou to kytky pro mě jako stvořené.
Ukázalo se, že vychytat zálivku je zatím neřešitelný problém.
Loni na podzim udělalo o. cebolleta (možná ale ascendens - protože má výrazně prodloužené listy visící dolů) novou pahlízu, která ovšem uhnila. Řekl jsem si, že je to jasné, měl jsem ji ve skleníku ještě na konci září, kombinace vlhka a chladna udělala své (ostatní orchideje byly ovšem bez problému).
Kolem vánoc začala tato rostlina tvořit další tři pahlízy, měl jsem radost - důkaz, že v suchém bytu tato kytka dobře roste.
Začal jsem letos kytku letnit až když bylo výrazně teplo, nezaléval jsem ji, takže byla i poměrně seschlá. Ani moc na jaře nepršelo. Přesto nedávno odpadla silnější nová pahlíza.

Stav před upadnutím:

šipka naznačuje zbytek po pahlíze:

Jediná cebolleta, kterou považuji za pravou je rostlina získaná od V. Kláta. Vyvázal jsem ji na klacek (v substrátu příliš nerostla) a vyhání novou pahlízu. Jsem zvědav, jak dlouho se udrží.

Je potřeba připomenout, že všechny tyto rostliny pěstuji směrem na jižní stranu téměř bez přistínění na višni - na koncích větví.

Tato oncidia rostou v přírodě i na holých skalách.

Špatně dopadla všechna ostatní suchomilná oncidia. Např. krásně vypadající o. nanum (lophiaris), které jsem koupil od O. Lukscheitera jako velice slušnou rostlinu má dnes už jen jeden list - v květináči listy uhnily.
Rostlina při koupi (zajímavé, že neměla tečkované listy - asi nebyla pěstována na slunci):

zůstal poslední list (z loňska), rostlinu jsem vyvázal.
Zajímavé ovšem je, že když ji nějakou - ne výraznou dobu - nechám bez vody, tak list měkne - čili si říká o vodu. Pak člověk rostlinu zalije a nové výhony uhnijí.
Vychytat tedy přesně zálivku je zatím nad mé síly.

V únoru jsem získal od R. Kacerovského o. jonesianum. Docela velká rostlina - sice bez aktivních kořenů - a byl taky únor, což je špatně.
Nicméně rostlina žila.
Dal jsem ji letnit spolu s ostatními suchomilnými onicidii a okamžitě shodila dvě starší pahlízy. Nicméně teď začíná vyhánět dvě pahlízy nové. Nedělám si ale moc iluze, že vydrží.

rostlina při koupi:

rostlina dnes:

Z výstavy masožravek jsem letos v červnu donesl od Luda krásné o. lanceanum. Oncidium téměř okamžitě shodilo dva starší listy, naštěstí zůstaly dva poslední. Nechal jsem rostlinu v květináči, ale vpodstatě také moc nevím, co s ní. Tyto rostliny potřebují zároveň sucho a zároveň dost vody v době růstu.

stav při koupi:

stav dnes:

Závěr:
moje zkušenosti s těmito druhy oncídii jsou zatím spíše negativní, osobně bych je nedoporučil k pěstování, mají příliš specifické nároky. Možná by se dosáhlo lepšího výsledku neustálým (horkým) proudem vzduchu, který by snížil riziko uhnití. Protože vodu tyto rostliny v době růstu potřebují jako každé jiné kytky.
Při rozhovorech s lidmi, kteří tyto oncidia pěstují se často objevuje tato zkušenost - uhnívání nových výhonů.

Naopak - sekce crispa mi dělá radost, rostliny krásně přirůstají a zdají se nezničitelné podobně jako hybridní žlutokvětá oncidia z běžných obchodů.
.

Nové kořeny paphiopedil

Z jara jsem přesazoval některá paphiopedila.
Například paphiopedilum sukhakulii mělo krásné nové pahlízy, ale kořeny pořád nedělaly. Tak jsem se obával, že je špatný substrát - měl jsem v něm přídavky pemzy. Dal jsem tedy substrát čistě kůrovitý s nějakým rašeliníkem. Pak jsem zjistil, že je moc hrubý, tak jsem vršek zjemnil - odstranil větší kusy a dosypal drobnějšími. Tak jsem toto paphiopedilum zasadil do mělkého květináče, protože po vyndání ze starého jsem zjistil, že má kořen kratší a nechce se mu moc do hloubky.

letošní nová p. esquirolei od V. Kláta jsou také v novém substrátu a rostou jim nové kořeny:

Naopak venustum jsem dal do běžného květináče s trochou pemzy. Nyní všem květinám raší nové kořeny, ale ty jsou zase lehce nad substrátem, tak jsem zvědav, jak se věc vyvine. Nechci už do kytek sahat, na druhou stranu by kořeny paphiopedil neměly být vidět. Alespoň tak jsem to kdesi četl. Nejsou to přeci jen běžné epifyty.

Ariáci se neskutečně zvětšili

Některé ariáky jsem zasadil po dvou. Bylo to před dvěma lety a vypadaly takhle - bohužel nemám foto kytek bez květináčů, takže to nemá moc vypovídající hodnotu:

dvojice začaly nafukovat květináč (tedy po dvou letech) a vypadají dnes takto:

Dá se tedy říci, že způsob pěstování pravokořenných ariáků v pemze a granodioritu se vyplatí. Kytky rostou jak z vody.
Pouze loni mě je napadla sviluška, tak mají fleky - ty ale časem odrostou. I když rostou velmi pomalu, tak je rozdíl - myslím - patrný.

Přehled celé sbírky ariáků od Hájka vypadá takto:

.

Neochillenie, pyrrhocacty a jiná verbež - dnes vše - ERIOSYCE nakvétají

Moje nejoblíbenější kaktová skupina krásně nakvétá. A je vlastně jedno, do jakého rodu je dnes odborníci řadí.
Jeden známý mi říkal, že se snad plánuje úplné zrušení jmen kaktů.
Cit:
když se ale podíváš do literatury, žádně obstojné a jednoznačně vymezující znaky mezi rody Neoporteria, Neochilenia, Pyrrhocactus, Thelocephala atd. nenajdeš - vždycky se najde překryv a často bývá jedna rostlina různými autory řazena do více z těchto rodů. Proto všema deseti doporučuju Kattermannovo sloučení všech těchto rodů pod Eriosyce. Ale samozřejmě záleží na každého uvážení, nerad nějaký názor vnucuju. Stejnak se budou časem kytky jen číslovat, protože vymezit druh v podstatě nejde. 

.

Letnění na paulovnii

Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa Steud., známá též jako čínský císařský strom) je alespoň prozatím ideální rostlinou pro letnění. Sám jsem si ji v roce 2012 zasadil, rychle vyrostla a nyní můžu letnit. Je vzdušná, kytky na ní jdou zavěsit vysoko - a hlavně - nemá vlnatku.
Zasadil jsem malinký semenáč od pana Bitmana z Dymokur ve stejném roce, ve stejnou chvíli, kdy jsem obdržel první orchidej!!
Sám jsem tímto zjištěním překvapen. Sám jsem si tedy zasadil ideální strom k letnění orchidejí :)
(akorát, že až se budu stěhovat na další štaci, tak se mnou strom bohužel nepůjde)

takhle teď letním na paulovnii:

tady je v popředí jabloň brutálně napadená vlnatkou (a asi i mšicema - našel jsem dnes ráno na orchidejích kapající z listů stromu)
jabloň je v popředí vlevo:

A tady nakonec je vlnatka na napadené jabloni:

.