Moje uvažování jde tímto směrem: všem sukulentním kytkám vždy pomohlo vyvázání na klacek. Rupicoly, které mi dobře rostou v kamenech v miskách jsou až dospělé a vícepahlíznaté rostliny. Proto zavedu tento obyčej: nedospělé rupicoly budou pěstovány vždy na klacku, než vytvoří dostatečné množství pahlíz a kořenů.
Tato metoda se mi osvědčila už před časem při záchraně semenáčku l. milleri. Na klacku podobně jako l. lundii vytvořila rostlinka ihned nový kořen a základ nové pahlízky. A stejná záchranná akce pomohla i l. fournieri.
Rupicoly naštěstí nejsou ještě v beznadějném stavu, takže věřím, že záchrana zdaří.
l. pabstii na klacku:
l. mantiqueirae a bradei na klacku:
l. briegeri:
l. flava:
UPDATE PODZIM 2012: Z TĚCHTO RUPCIOL PŘEŽILA POUZE mantiqueirae. OSTATNÍ USCHLY NEBO ZMRZLY NEBO ZAŠLY NA VYČERPANOST.
.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat