Laelii pabstii (Sophronitis pabstii (F.E.L.Miranda & K.G.Lacerda) Van den Berg & M.W.Chase 2004) jsem získal loni v červenci jako typickou rupicolu se spoustou starých kořenů (v současnosti ještě nevím, jestli takové kořeny jsou kytce nějak prospěšné - domnívám se, že nikoli - snad krom uchycení - které u takto vytrhnuté rostliny už stejně nehraje žádnou roli).
Poslední pahlíza však vyháněla nové kořeny a byly na ní zárodečná poupata nové pahlízy. Rostlina tedy byla evidentně živá a vpořádku. Bohužel jsem tuto rostlinu - zasadil příliš hluboko, růst se zastavil, výhony uhnily, listy opadaly.
Špatně zasazená rupicola:
Naštěstí před uhnitím celé kytky jsem ji vyndal a měl už jenom na suchu - na kůře, čímž jsem ji asi zachránil.
Už před časem jsem měl pro zachraňování rupicol dobrou zkušenost s rašeliníkem. Rostlinu teď mám jen položenou na rašeliníku, jednou týdně ponořím a nový výhon zdá se být vpořádku. Rozhodně není vyhráno!
detail:
Nicméně už nikdy neudělám hloupost se zahrabáváním rupicoly do substrátu - byť poměrně hrubého!
neděle 5. února 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat