Dnes pokračovalo nošení kytek do skleníku - i když v noci klesají teploty lehce pod nulu nebo jsou kolem nuly - mám zkušenost, že díky dennímu nárůstu teplot to kytkám nevadí.
Vynosil jsem většinu rupicol, přesadil některé rostliny a dal na místa, která jsou z části chráněná proti slunci - většinou miskami s kaktusy.
Letošní duben je mimořádně studený, uvidíme, jaká překvapení to ještě přinese.
Tuto kytku, stejně jako většinu kytek, mám přes deset let, rozrostla se z malého semenáčku natolik, že jsem si troufl ji rozdělit. Několik let již pravidelně kvete, tak mám radost, jak pěkně rostlina narostla a že budu mít dvě :)
Zdá se, že kaktusy mrazy přežily v pohodě, přece jen přes den už teplota vylezla nad nulu. Střídání teplot je zásadní pro přežití kaktů (ale i jiných rostlin z mírnějšího až teplého pásu), takže se znovu potvrdilo, že jarní mrazíky problém nečiní. Problémem jsou trvale mínusové teploty.
Proto jsem přistoupil k PRVNÍMU LETOŠNÍMU ZALITÍ KAKTUSŮ.
Vynosil jsem též některé rupicolní laelie, jelikož mě stále bolí dost záda, akce musí být dělena na sadu drobných vynášení.
Rostliny zatím vypadají dobře, jistě ocení maximum světla, které by jim parapet nemohl poskytnout.
Skleník přežil tedy rok, to je také dobrá zpráva. Není zabetonován v zemi, jen zatížen kameny a hlínou, přežil však dosud všechny vichřice, které za poslední rok byly, ani se nepohnul.
Mám tedy radost...
Letnění kaktů začalo minulou sobotu, mj. mi přineslo další posun plotének a následnou nutnost polehávání. Nemohl jsem kvůli tomu vynosit už středomořskou květenu. Celý týden pak sněžilo a více-méně mrzlo. Kdyby mě nechytly záda, v pondělí bych jel do Strměch a kakty tahal zpět do fary. Takhle jsem pozoroval počasí a mlčel. Dnes jsem s obavami vstoupil do skleníku a vypadá to, že kaktové mrazy přežili. Zimování na faře kvůli vlhkosti nepřežilo asi pět kaktů, jinak jsou sice zmordovaní, ale živí, věřím, že se nacucají až je zaliju. Kdy je zaliju? Zatím nevím, možná za týden, možná za dva. Skleník už dokáže přes den vyhnat teplotu slušně vysoko, takže případný noční mrazík už nic nepokazí.
Škoda jen, že středomořská květena zůstane ve veraně, záda nedovolují jakoukoli aktivitu tímto směrem. Zasadil jsem nějaké floxy a narcisky kolem fary a kolem skleníku a tím veškerá moje aktivita končí, ve čtvrtek mi začíná rehabilitace.
Letos mám velkou radost z laelia angereri, která kvete víc, než jindy, rostlina zdárně roste, stěhování jí neublížilo.
Většinou to teď vypadá tak, že asi tak dvě třetiny kytek mám umístěné na faře na vesnici (protože se nevejdou do bytu) a když začnou nakvétat, tak je převezu domů, abych se mohl radovat z květů.
Je to blázinec nevhodný pro kytky, nicméně nač by mi byly kytky kvetoucí někde, kde je nemohu pozorovat. Je ovšem jasné, že dlouhodobě je situace těžko udržitelná, budu muset opět (stejně jako před stěhováním) sbírku umenšit.
Tuto kytičku ovšem rozhodně ve sbírce ponechám...
Tuto kytičku mám od roku 2011, několik posledních let pravidelně kvete. V létě visí pod stromem nebo je ve skleníku, letos jsem ji měl ve skleníku, teď s květem převezl do bytu na parapet. V zimě jsem ji měl v bytě.
Stále ještě kvete euchile citrina, tak jsem mohl aspoň květy - co se tkne velikosti - porovnat.
Přestěhování do suchého teplého městského podkrovního bytu nastavilo úplně novou situaci. Pachypodia jsem se pokoušel pěstovat téměř celou dobu co pěstuji kaktusy a sukulenty. Časté stěhování však pachypodiím nesvědčilo, třináctiletý pobyt na studené vesnické faře nevytvářel moc příhodné prostředí pro teplomilné madagskarské typy. V roce 2016 jsem to přece jen zkusil a pořídil si první teplomilná pachypodia od Jandů - Pachypodium lealii var. saundersii (Jižní Afrika, takže bez problému) a p. rosulatum var. gracilius (Madagaskar). Dařilo se mi je celkem udržet na živu. Pak jsem koupil v roce 2017 densiflorum a decaryi (Heřtus) zimování v kuchyni na parapetu nepřežily, přežilo však p. rosulatum v. gracilius a dokonce ve skleníku i kvetlo.
tady jsou ty zemřelé:
Smrt těchto dvou krásných rostlin mě přivedla k názoru, že pachypodia jsou skutečně velmi náročné rostliny, které u mě nemohou žít.
Na druhou stranu se mi dařilo udržet na živu p. rosulatum. A na jaře 2018 vykvetlo:
Rosulatum je tedy držák a roste stále, sice už pak nekvetlo, ale je to rostlina, na níž se učím pěstování těchto choulostivých pachypodií. A tak jsem se letos odhodlal díky tomu teplému bytu o nákup dalších druhů, dokonce i těch, které mi zemřely.
Pachypodia mám tedy na parapetu, kde svítí celé ráno a dopoledne přímé slunce a v bytě je teplota pořád přes 20°C. Celé léto pak kolem 27°C. To pachypodiím svědčí a tak jsem zvýšil i zálivku na dvakrát týdně. Keramické květináče zajišťují rychlejší vyschnutí - stále se bojím hnilob. Na druhou stranu nejsou pachypodia typičtí sukulentové, jakmile pociťují nedostatek vody - což je na sukulentní rostlinu strašně brzy - téměř hned zaliju.
Současný stav:
K pachypodiím jsem ještě pořídil adenium somalense.
Pokračování příště...
V zimě po přestěhování kvetly některé laelie, netušil jsem však, jak se bude situace vyvíjet, většinu orchidejí zimuji v místnosti fary, kde nejsou úplně dobré teplotní podmínky, protože místnost je vytápěna velkými elektrickými akumulačními kamny, což znamená velké výkyvy během 24 hodin. Teplota se pohybuje cca od 15-21°C, někdy míň, někdy víc. Místnost je však orientována na jih, takže v zimě kytky tolik nestrádají.
Konečně jsem se dočkal, rostlina vykvetla, krásně voní a květ vypadá úchvatně, je pevný, jakoby voskový, téměř působí umělohmotně. Rostlinu jsem převezl domů do Pelhřimova (kde není zahrada) a mám ji pověšenou pod střešním oknem.
Z této rostliny mám obrovskou radost, pěstuji ji od roku 2012, kdy jsem ji získal jako oddělek. Dosud nekvetla. Lze tedy říci, že se jedná o výsledek posledního roku - tzn. zimování a letnění přineslo toto poupě.
15.8. to bude právě rok, co jsme se přestěhovali. Pro některé rostliny jsou nové podmínky zimování zhoršením (b. nodosa), neúspěchy však vyvažuje skutečnost tohoto poupěte.
Příspěvky
Komentáře
