Hnijící listy

V zimním období pravděpodobně dochází k obrovskému utrpení orchidejí. Některé to utrpení nezvládnou a začnou jim ze zoufalství hnít listy. Asi nedostatkem světla, netuším. Nemám pro to jiné vysvětlení.
Hnití můžu leda tak pozorovat a postupně ustřihávat shnilé části listů. Navíc je hrozné to, že pahlízy, na nichž listy hnijí ani nejsou moc staré.
A tak pozoruji hnití krásné l. cinnabarina, která mi pravidelně kvete a považuji ji za nejkrásnější orchidej, kterou vlastním.

Neštěstí nezná mezí!
Tato rostlina tedy v současnosti zároveň kvete a zároveň hnije :(

Poznámka: na stejném parapetu stojí s jinými laeliemi a ty to nedělají...

UPDATE:
kamarád orchidejář mi dal tuto radu:

přes léto se může stát, že list napadne škůdce, trochu ho nakousne (mikroskopicky - není to vidět), kytka je ale v plném růstu, má dost slunka a tak jí to nevadí. V zimním období při oslabení se z ranky může šířit infekce, a začne problém. Odstřihneme-li list moc blízko hnilobné skvrny, je vysoká pravděpodobnost, že infekce bude pokračovat. Tak jak tak je roznesená po celém listu. Proto je vhodnější odstřihnout list v zdánlivě daleké oblasti za koncem hniloby. Důležitá je dezinfekce, ránu se doporučuje zatřít práškem z dřevěného uhlí nebo něčím ostřejším. Infekce by se pak měla zastavit.
.

Laelia cinnabarina Bateman 1847 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley

Letos opět vykvetla tato laelie. Jelikož je červená nebo oranžovo až do žluta (část pysku) - patří k mým nejoblíbenějším. Od května do září byla zavěšena pod řídkou višní. Pršelo na ni, útočil na ni divý hmyz i ptactvo a různé další nepříznivé vlivy. Období deštivé se střídalo s obdobím suchým. Často byla úplně rozmáčená, často byla úplně vysušená na troud.
Neustálý přísun čerstvého vzduchu, přirozené poklesy teplot, přirozeně nevyrovnaná zálivka, přirozené světlo.

Jak vidno, minimálně u této rostliny se drsné venkovní zacházení vyplatilo.
Bohužel na zimu musí stát na parapetu - na jihozápadním okně. Zasazená je v kůře piniové, lávě, pemze.

Přikládám pár porovnávaček květů.

Které rupikoly mi jdou? - laelia pabstii, sanguiloba, cinnabarina

Laelia pabstii patří k laeliím, které také považuji za bezproblémové. Vyrostla u mě už několikátá pahlíza a zatím nedošlo k nějakému ošklivému zahnívání nebo něčemu podobnému.

Laelii snaguilobu považuji za dobře pěstovatelnou zejm. proto, že jednu pěstuji od úplného semenáče a rostlina stále má pocit, že je jí u mě dobře. Vyhnala novou pěknou pahlízku.

Pod keramzitem je rašeliník, který udržuji celkem pořád vlhký. Trvalo mi, než jsem přišel na to, že tahle kytka chce víc vlhkosti. Vedle mám ještě menší. A pak od jara větší od Aleše Dvořáka, která dokončila vývoj pahlízy:

Do podobné skupiny habitem patří i l. cinnabarina, která mi od jara udělala nové dvě pahlízy a teď má náběh na další dvě. Tyto rostliny pěstuji od jara venku a nevadí jim větší vlhkost.

.

Nové pahlízy rhyncholaelia glauca, digbyana a laelia cinnabarina

Přes zimu bohužel začalo rašit několik rostlin. V době nejhoršího světelného útlumu.
Zvláště letošní zimu mám pocit, že je stále tma. Těžké dešťové mraky se valí krajinou den za dnem (v podstatě od vánoc) a pro rostliny je to jistě fatální.

Výsledkem budou vysílené kytky a rozhodně žádné květy. Závěr: bez svícení tyto rostliny nelze pěstovat.


Zde je přehled nových zbytečných výhonů:

r. digbyana

z leva: l. cinnabarina, r. glauca:

.

Laelia cinnabarina Bateman 1847 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley

Týden jsem byl pryč a po návratu shledal tuto krásu:

Koupil jsem ji od Aleše Dvořáka jako flavu (Laelia flava Lindl. 1839 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley 1990).

Aleš Dvořák mi na dotaz ohledně habitu a květů odpověděl, že k spletení může dojít snadno mezi těmito rostlinami: Podobný habitus má L.angereri, mixta, flava, cinnabarina, sanguiloba a colnagoi. 

Naopak nemůže jít o harpophyllu, protože ta vypadá habitem jinak: květ má jinak stavěný pysk a  má krátké květenství které téměř nepřesahuje délkou list.

Záhada je tedy vyřešena a já se velmi raduji, protože jsem takto snadno přišel k dospělé cinnabarině. Teď je ovšem otázka, jak se jí bude dařit nadále. Zatím pouští mnoho kořínků, takže chuť do života rozhodně má!





.

Laelia flava Lindl. 1839 pokračování + problematika kořenů

UPDATE: JEDNÁ SE O LAELII CINNABARINU!

Květenství této rostliny se zatím zdárně vyvíjí. Jsem zvědav, zda se objeví květenství i u druhé pahlízy.

Kořeny naštěstí zatím poměrně drží, ale ukazuje se, že u všech získaných rupicol má asi stěhování a přesazování za následek postupné odumírání kořenů. Už jenom proto je vhodnější koupit velkou rostlinu, aby vůbec stres ze změny přežila.

Moc nerozumím tomu, proč mají kořeny po přemístění tendenci zasychat. Asi jakákoliv změna přivede rostlinu k stresovému jednání a kořeny prostě přestane vyživovat. Možná vycítí i změnu chemie kolem kořenů. Nedávno na přednášce zmínil Josef Kubiš, že někdy u ktalejí stačí dotyk prstem ke kořenové špičce a ta téměř ze stoprocentní jistotou zajde. Má to nějaké opodstatnění z přírody. Narazí-li kořen na nějaký potencionálně nebezpečný předmět, rostlina ho nechá zaschnout a vyšle kořeny jinam. Rupicoly jsou podle mého pozorování ještě choulostivější, než běžné botanické katleje typu cat. forbesii.



.

Laelia flava Lindl. 1839 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley 1990

UPDATE: JEDNÁ SE O CINNABARINU

Nedávno získaná L. flava bude mít asi květ, poupě už se krásně rýsuje proti květní pochvě - zatím zavřené. Z druhé pahlízy se už dá taky usuzovat na květ. Jsem zvědav, jak se bude situace vyvíjet.

levá pahlíza:

pravá pahlíza:

celek:

.

laelia fournieri, laelia milleri, laelia flava: rupicolní přírůstky

Po delší době se mi podařilo získat dospělé rupicoly. Poslední dospělá rupicola byla l. caulescens, která mi také vyvketla. A vlastně l. mixta, která kvetla také. Rupicol mám jinak již větší množství, ale jedná se semenáče. Semenáč má několik nevýhod. Nikdy nevíme, kdy a jak vykvete. Jelikož doba do vykvetení může být opravdu dlouhá a za tu dobu se může stát ledasco - zmrznou, uvaří se (člověk zapomene otevřít skleník), uhnijí (člověk je jednou zaleje víc, než se má) apod.. je čas strávený čekáním na dospělost někdy časem marnosti.

Za druhé: srovnáme-li léta pěstování a neúspěchů se semenáči + vitalitu dospělých rostlin - je volba jenoznačná.. 

Dospělé rostliny se mnohem snadněji vyrovnají s pěstitelským neúspěchem. Pokud to tedy nejsou dospělé rosltiny vytažené někde z přírody, tam je to opačné.

Třetí důvod - proč koupit dospělé rosltiny je jednoznačně finanční. Jestliže semenáč stojí mezi 250-650kč, často spíše k horní hranici, pak dospělá rostlina nikdy nepřekročila hranici 750kč.

DOSPĚLÉ ROSTLINY SE KUPOVAT VYPLATÍ!
Poměr cena - kvalita (mnoho let strávené pěstováním) je naprosto směšný. Po delší době, kdy jsem měl radost z každého nově nabytého semenáče jsem tak získal tři dospělé rostliny - jako bych s nimi překročil 15 let trápení :)

Osobně, pokud bych vypěstoval takovouto rostlinu do této velikosti (jako např. tuto fournieri) - cenil bych si ji cca na 15tis kč.

A nyní k rostlinám:
Laelia fournieri: (UPDATE - PO PRVNÍM KVETENÍ SE UKÁZALO, ŽE JDE O LUCASIANU!)

laelia milleri:

největší krasavicí je laelia flava (UPDATE - PO PRVNÍM KVETENÍ SE UKÁZALO, ŽE JDE O LAELIA CINNABARINA!), naprostý gigant!, navíc má květní pochvu, pravděpodobně tedy bude kvést..

.