Dobře rostoucí rupicoly

Abych trošku zmírnil příval článků o tom, jak mi umírají rupicoly, uvedu zde na vyrovnání skóre některé rostliny, které rostou bez problémů a ze kterých mám radost:

jedna z nejstarší rupicol mé sbírky:
laelia liliputana - i když mi v létě unhila pahlíza, má nové krásné silné kořeny (které drží svou bělost už od října) a pouští krásné zdravé pahlízy. Tady je vidět, že špatný stav počasí, který např. vede k uhnití pahlízy - tedy vlastně pěstitelská chyba - nevadí u zdravé silné rostliny. Rostlina prostě pokračuje v růstu. Muselo by nastat několik bezprostředně po sobě jdoucích chyb, aby rostlina zašla...

radost mi dělá l. flavasulina, kterou jsem získal poměrně oslabenou, dost dlouho stagnovala a teď se pěkně rozjíždí. Je to běh na delší trať, ale vypadá dobře.

všechny laelie lucasiany, které mám (mám jich několik, protože se mi jejich květy líbí asi nejvíc z rupicol) rostou výborně. Zdá se tedy, že lucasiana jako jedna z nejhezčích je také jednou z njeméně náročných rupicol! Doslova roste jako zelí. Vřele doporučjuji tento druh začátečníkům rupicolářům!

Millerky, které jsou považovány za nejkrásnější rupicolu vůbec - mám ji v osobní preferenci hned vedle lucasiany - jsou taky nenáročné. Mám jich několik, a všem se daří a dobře přirůstají. Obecně rupicoly s širšími listeny jdou lépe, než ty sukulentní úzké typy.

 laelia pabstii je taky bezproblémová kytka. Listy dostaly z neznámých důvodů trošku úpal - ve skleníku už při delším letnění, takže to nebylo z šoku. Jinak přirůstá dobře.

laelia crispata taky roste bez problémů:

nakonec l. caulescens, kterou mám delší dobu a prošla i některými pěstitelskými chybami, dobře přirůstá, má několik nových pahlíz:

.

Laelia milleri Blumen. 1960

Tato Laelia milleri (mám jich už touto dobou pro jistotu několik) mi dělá radost. Toto je import od Luda zakoupený na loňské podzimní výstavě na Slupi. Rostlina se chová tak jak se chovat má, na jaře začala vyhánět nové pahlízy, ty neuhnily, naopak pokračovala růstem nových kořenů. Jelikož mám těchto laelií víc a všechny se chovají slušně - na rozdíl od např. l. macrobullbosy anebo jiných zelenějších a tučnějších laelií - je mohu považovat zatím za poměrně jednoduše pěstitelné. Mám zatím pocit, že obecně laelie s tmavšími listy (jako např. cinnabarina, sanguiloba aj) mají menší problémy s náchylností k hnilobě při tvorbě nové pahlízy.

Je dobře, že mám taky nějakou pozitivní zkušenost s importem. Rostlina má dokonce stejnou barvu nových listů jako těch starých. Ani pahlízy nejsou vytaženější. Uvidíme, co se bude dít za další rok...

.

Přírůstek Laelia Milleri

Níže zmíněné importy (které nabízí Ludo na výstavě) byly asi 4 rostliny. Jednu z nich jsem nakonec koupil.

je to zdravá silná rostlina, která má nové výhony a nové kořeny. Na starých listech je vidět zbytky květních stvolů. Ihned jsem laelii zasadil do lávového substrátu.
Nedá se srovnat s některými importy, které jsou čerstvě nasekané rostliny kdoví od kud - možná přímo z nalezišť.

Při výběru rostlin je třeba nekompromisně zkonstrolovat stav kořenů a nových výhonů - jelikož se nejedná o úplně levné záležitosti, skoro bych doporučil rostlinu nadzvihnout - i když je to v prodejním prostoru poněkud nevhodné. Často se ukáže, že místo kořenů jsou na spodní části rostliny jen rýhy po useknutých částech. Taková rostlina koupená takto na zimu nemá příliš šancí vydržet.
To je i případ jiné vzácné rupicoly, kterou lze na výstavě od jiného pěstitele koupit - laelia reginae. Ač tuto rupicolu ve sbírce nemám, stav kořenů mne ubezpečil, že investice do této kytky by byla vyhozením peněz.

laelia fournieri, laelia milleri, laelia flava: rupicolní přírůstky

Po delší době se mi podařilo získat dospělé rupicoly. Poslední dospělá rupicola byla l. caulescens, která mi také vyvketla. A vlastně l. mixta, která kvetla také. Rupicol mám jinak již větší množství, ale jedná se semenáče. Semenáč má několik nevýhod. Nikdy nevíme, kdy a jak vykvete. Jelikož doba do vykvetení může být opravdu dlouhá a za tu dobu se může stát ledasco - zmrznou, uvaří se (člověk zapomene otevřít skleník), uhnijí (člověk je jednou zaleje víc, než se má) apod.. je čas strávený čekáním na dospělost někdy časem marnosti.

Za druhé: srovnáme-li léta pěstování a neúspěchů se semenáči + vitalitu dospělých rostlin - je volba jenoznačná.. 

Dospělé rostliny se mnohem snadněji vyrovnají s pěstitelským neúspěchem. Pokud to tedy nejsou dospělé rosltiny vytažené někde z přírody, tam je to opačné.

Třetí důvod - proč koupit dospělé rosltiny je jednoznačně finanční. Jestliže semenáč stojí mezi 250-650kč, často spíše k horní hranici, pak dospělá rostlina nikdy nepřekročila hranici 750kč.

DOSPĚLÉ ROSTLINY SE KUPOVAT VYPLATÍ!
Poměr cena - kvalita (mnoho let strávené pěstováním) je naprosto směšný. Po delší době, kdy jsem měl radost z každého nově nabytého semenáče jsem tak získal tři dospělé rostliny - jako bych s nimi překročil 15 let trápení :)

Osobně, pokud bych vypěstoval takovouto rostlinu do této velikosti (jako např. tuto fournieri) - cenil bych si ji cca na 15tis kč.

A nyní k rostlinám:
Laelia fournieri: (UPDATE - PO PRVNÍM KVETENÍ SE UKÁZALO, ŽE JDE O LUCASIANU!)

laelia milleri:

největší krasavicí je laelia flava (UPDATE - PO PRVNÍM KVETENÍ SE UKÁZALO, ŽE JDE O LAELIA CINNABARINA!), naprostý gigant!, navíc má květní pochvu, pravděpodobně tedy bude kvést..

.

Laelia milleri jde do růstu

Tato kytka mi nikdy nešla. A to jenom a především proto, že jsem ji moc zaléval.
Jinak by se o ní dalo říct, že je to ideální parapetovka, stejně jako ostatní rupicoly. Jenže člověk musí vydržet a nezalít. Toto jediné pravidlo lze jednoduše vynutit instalací kytky. Můžeme si představit, že kytku montujeme na kůru - kde přece taky není stále zavlhčená. Tato představa mi pomohla. Dřív jsem tuto rostlinu (stejně jako ostatní rupicoly) narval do granodioritu a dvakrát týdně zalil, protože se mi substrát zdál vyschlý (příklad nevhodně hluboko zasazené rupicoly). Což byla naprostá blbost. Kytka musí být navrchu kamene a zalít jednou týdně. A musí být v misce mělké, kde nehrozí trvalejší vlhkost.
Při dodržení těchle podmínek se mi stalo, že se konečně začala klubat první nová pahlíza.

Pro zajímavost: koupil jsem ji s malou vyvíjející se pahlízkou a ta zůstala dodnes v zárodečném stádiu. Bude jistě zajímavé, jestli se někdy dovyvine.

Celkový pohled ze předu:

A zezadu:

Rupicoly v bonsai miskách

Rupicoly jsem umístil do bonsai misek. Některé jsem navázal silonem na pevnější nedrolivý granodiorit - stejně jako jiné orchideje na kůru. Kámen s orchidejí jsem pak umístil do granodioritové drtě. Jsem s tímto postupem nadmíru spokojen:
 L. tereticaulis

Rupicoly od pana Kacerovského

Byl jsem včera vyzvednout osobně v Táboře kytky dovezené panem Kacerovským.
Mohu jen doporučit, jednání velmi solidní, kytky moc pěkné. Objednal jsem hlavně semenáče rupicol. Jelikož byly ve vlhkém rašeliníku, ihned jsem je vysadil na kameny - poloepyfitním způsobem. 

NIKDY NEROSIT RUPICOLY!!!!

Na webu pana Šmajera jsem se dočetl, že okolo rupicol se může v létě večer porosit substrát. Činil jsem tak, ale asi moc, ledaskdy zatekla voda pod kmínky kytek, měl jsem radost, jak se o ně starám. L. fournieri jsem zasadil do krásného nového substrátu a vše se zdálo na světě býti krásné a pokojné. Hle, asi dva dny po tom, co jsem tak učinil nový výhon zčernal. Rychle po něm následovaly všechny nové výhony u všech rupicol. Rosení zapříčinilo během dvou dnů katastrofu. A to substrát během několika hodin dokonale vyschl.

(Na druhou stranu jsem oživil l. milleri přivázáním na kůru, tam občasný deštík nevadí. Kůra holt není substrát. A tak se mi několikrát osvědčilo, že kůra dokáže oživit již opticky zcela jakoby zničené kytky.)


A tak z toho plyne ponaučení. RUPICOLY NIKDY NEROSIT!!!
Opravdu v létě zalévat max. jednou týdně prolitím a nechat být. V zimě jednou za měsíc - jak radí zkušený rupicolář Aleš Dvořák. Nu, vytrestání je nejlepší způsob odnaučení přílišné péče...
Tatko vypadá chudák l. fournieri - zničený výhon - možná aspoň zbytek kořenů z výhonu rostlině poslouží: