V přírodě jsou orchideje smáčeny rychle deštěm a potom osušeny rychle vzduchem. Plast způsobí, že kořeny jsou nesmírně dloho vystaveny působení vlhkosti, navíc v kombinaci s nedostatkem vzduchu.
Nejlepší je samozřejmě vyvázání - pokud však člověk nemůže rosit každý den, nezbývá než jakési kompromisní řešení - tozn. perforovaná keramika.
Ta sice udrží vlhko déle, ale dýchá a spodek květináče nezůstává trvale zamokřený.
Alespoň u mých kytek to tak funguje.
Postupně tedy i zbytek kytek, které nejsou v keramice, dávám do keramiky.
Keramičce Kláře Kabíčkové jsem navrhl, aby dělala o něco menší dírky a aby nechávala dno plné. To je z důvodu, aby v létě, když kytka visí na stromě - nedošlo k proniknutí kořenů spodem. Když se na podzim kytky dají na parapet, tak zbytečně dojde k ulámání kořenů, pokud lezou spodem.
Nafotil jsem postup přesazení c. harrisoniany. Typicky měla svrchní kořeny vpořádku a spodek rozmáčený a nahnilý.
tady je vidět přesušený vršek a shnilý spodek:
tady je vidět dno květináče, které je bez děr:
.
Příspěvky
