Poupata opadávají jak staré listí :(

Kolem vánoc začala opadávat poupata. Šlo většinou o rostliny, na jejich květy jsem se moc těšil. Tyto kytky mi ještě nekvetly. Jediné positivum je, že vím, že rostliny již chtějí kvést. Negativum je zjištění - že ne - u mě...
Zvláště hodně mě mrzí l. superbiens, květ, na nějž bych byl velmi pyšný.
Rozhodl jsem se, že za hlavní pěstitelskou chybu budu považovat nedostatek světla. Rostlinám - přes zimu umístěným na parapetu - nesvítím. Do budoucna se to nezmění, protože nemám tolik financí na zaplacení půlročního svícení.
Samozřejmě je otázka, nač tyto rostliny pěstovat, když jim nemohu zajistit optimální podmínky. Kytky se mi ale líbí i tak, máme je rád a nedovedu si představit, že bych se s nimi rozloučil. Ale možná k tomu jednou dojde. Člověk prostě neví, co bude.

l. furfuracea (dvě upadlá poupata):

l. superbiens (uhnilý celý květní stvol)

l. mixta (upadlá dvě poupata pár dní před otevřením):

.

Některé rostliny sveřepě shazují téměř hotové květy

Dost mě vytočil primární kříženec l. longipes x cat. porphyroglossa. Mám ho už od roku 2009, pochází z poněkud poničené rostliny, z níž byl v době získání jen kousek - dvě pahlízky. Rostlina se chytla, postupně - extrémně pomaloučku - rostla, až se z ní vyklubala docela pěkná rupicola. Majitel rostliny mi ji dával s omluvou, že mu spadla na zem, popálila se od slunce a celkově seschla. A tak zpočátku doslova bojovala o život.
Při získání vypadala takto:

velké listeny za nedlouho upadly a zbylo jádro kytky, které se následně rozpadlo na dva kusy.
ty jsem se pokusil vyvázat:

tuto akci nakonec přežil jeden kus a začal vypadat velice dobře:

vpravo je vidět shozený květ. Těšil jsem se, že zjistím konečně jak bude vypadat a nic. Nezbývá, než čekat zase rok. A kdoví jak. Zvláštní je, že se tak děje u primárního hybridu. Mám ještě jednu podobnou rostlinu - a ta mi dělá totéž. Má třeba i několik poupat a těsně před rozvitím je shodí:

Člověk by řekl, že květ v této fázi se již musí otevřít. Bohužel nikoli, letos již po druhé. Na květní šťopce byly dokonce květy dva. První ale odpadl už o dost dřív.
.

tragédie: Barbosella cucullata (Lindl.) Schltr. 1918 SUBGENUS Barbosella umírá!!!!!

Docela dlouho se mi ve vitríně rozrůstal krásný trs této rostliny a včera jsem objevil při kontrole většinu kytky shnilou... naprosto nechápu proč, asi nějaká houba nebo co... přitom mám ve vitríně větráček a spoustu dalších kytek - zatím zdravých...

z rostliny zbyl malinký kousek, půjde na parapet.

AKTUALIZACE 26/7 2014: malinký kousek zde na fotce - se dnes zcela rozpadl s uhnilými bázemi listenů. Tato rostlina je tedy definitivně mrtvá.

Pěstování extrémních oncidií přináší utrpení

Myslel jsem si, když jsem začal pěstovat extrémní suchomilná oncídia (mám na mysli sekce cebolleta a rod lophiaris - nikoli sekce crispa!), že to bude snadné. Jsem velký sušič, takže se zdálo, že jsou to kytky pro mě jako stvořené.
Ukázalo se, že vychytat zálivku je zatím neřešitelný problém.
Loni na podzim udělalo o. cebolleta (možná ale ascendens - protože má výrazně prodloužené listy visící dolů) novou pahlízu, která ovšem uhnila. Řekl jsem si, že je to jasné, měl jsem ji ve skleníku ještě na konci září, kombinace vlhka a chladna udělala své (ostatní orchideje byly ovšem bez problému).
Kolem vánoc začala tato rostlina tvořit další tři pahlízy, měl jsem radost - důkaz, že v suchém bytu tato kytka dobře roste.
Začal jsem letos kytku letnit až když bylo výrazně teplo, nezaléval jsem ji, takže byla i poměrně seschlá. Ani moc na jaře nepršelo. Přesto nedávno odpadla silnější nová pahlíza.

Stav před upadnutím:

šipka naznačuje zbytek po pahlíze:

Jediná cebolleta, kterou považuji za pravou je rostlina získaná od V. Kláta. Vyvázal jsem ji na klacek (v substrátu příliš nerostla) a vyhání novou pahlízu. Jsem zvědav, jak dlouho se udrží.

Je potřeba připomenout, že všechny tyto rostliny pěstuji směrem na jižní stranu téměř bez přistínění na višni - na koncích větví.

Tato oncidia rostou v přírodě i na holých skalách.

Špatně dopadla všechna ostatní suchomilná oncidia. Např. krásně vypadající o. nanum (lophiaris), které jsem koupil od O. Lukscheitera jako velice slušnou rostlinu má dnes už jen jeden list - v květináči listy uhnily.
Rostlina při koupi (zajímavé, že neměla tečkované listy - asi nebyla pěstována na slunci):

zůstal poslední list (z loňska), rostlinu jsem vyvázal.
Zajímavé ovšem je, že když ji nějakou - ne výraznou dobu - nechám bez vody, tak list měkne - čili si říká o vodu. Pak člověk rostlinu zalije a nové výhony uhnijí.
Vychytat tedy přesně zálivku je zatím nad mé síly.

V únoru jsem získal od R. Kacerovského o. jonesianum. Docela velká rostlina - sice bez aktivních kořenů - a byl taky únor, což je špatně.
Nicméně rostlina žila.
Dal jsem ji letnit spolu s ostatními suchomilnými onicidii a okamžitě shodila dvě starší pahlízy. Nicméně teď začíná vyhánět dvě pahlízy nové. Nedělám si ale moc iluze, že vydrží.

rostlina při koupi:

rostlina dnes:

Z výstavy masožravek jsem letos v červnu donesl od Luda krásné o. lanceanum. Oncidium téměř okamžitě shodilo dva starší listy, naštěstí zůstaly dva poslední. Nechal jsem rostlinu v květináči, ale vpodstatě také moc nevím, co s ní. Tyto rostliny potřebují zároveň sucho a zároveň dost vody v době růstu.

stav při koupi:

stav dnes:

Závěr:
moje zkušenosti s těmito druhy oncídii jsou zatím spíše negativní, osobně bych je nedoporučil k pěstování, mají příliš specifické nároky. Možná by se dosáhlo lepšího výsledku neustálým (horkým) proudem vzduchu, který by snížil riziko uhnití. Protože vodu tyto rostliny v době růstu potřebují jako každé jiné kytky.
Při rozhovorech s lidmi, kteří tyto oncidia pěstují se často objevuje tato zkušenost - uhnívání nových výhonů.

Naopak - sekce crispa mi dělá radost, rostliny krásně přirůstají a zdají se nezničitelné podobně jako hybridní žlutokvětá oncidia z běžných obchodů.
.

Brutální popáleniny v dvakrát zastíněném skleníku!!!!

Včera ani skoro nesvítilo slunko, přesto jedna katlej (Cattleya skinneri Bateman 1839 SUBGENUS Circumvola SECTION Moradae Withner 1989) má brutálně popálené listy. Nacházela se vedle dalších desítek orchidejí, všechny jsou stíněny dvojitou plachtou nad skleníkem. Naprosto to nechápu!
Nemá to žádnou logiku.
Z nějakého důvodu je tato katlej choulostivá na slunce víc, než ostatní katleje. Je to hrozné, celá loňská úroda pahlíz je v háji, rosltina bude velmi oslabena.

Nejhorší jsou zkušenosti nelogických reakcí, nedovedu z této včerejší zkušenosti učinit jakýkoli smysluplný závěr. Kdyby aspoň byla na slunci!
Přitom loňi byla tato katlej venku.

Jediný závěr je ten, že asi každý rok, když kytku vyndám ven - což budu činit každý rok - se jí spálí loňské listy. Pravděpodobně tedy časem o rostlinu přijdu. Dosti depresivní.
Druhý závěr by mohl být, že ji ukradl na odpoledne zlý skřítek dybuk, odnesl ji ven na slunce a tam ji nechal popálit. Před mým příjezdem ji zase vrátil do stíněného skleníku.

.

laelia rupestris neroste

Jelikož nemám dvě stejné rostliny l. rupestris, nemohu závěry minulého článku aplikovat na tuto rostlinu. I když by se to zatraceně hodilo!
A tak řadím pro jistotu tuto rostlinu do kolonky "pěstitelské neúspěchy".
Když jsem loni 8. března tuto krásnou rostlinu na fata morgáně koupil, byl jsem štěstím bez sebe. Krásná statná rostlina, sbírková velikost, prostě nemá chybu!

Rostlinu jsem měl přes léto ve skleníku (obával jsem se venkovního poškození), začala přirůstat, ale nová phalíza se zastavila v růstu. Kořeny se chovaly přesně tak, jako u popsané l. kautskyi v minulém článku. Velice rychle se zastavily a zčernaly jim konce. Postupně se scvrkávaly starší pahlízy a upadly jim listeny.
Narazila novou pahlízu, ale ta zůstala ve velikosti pupene. Žádný další kořen již nevyhnala.
Nejsem si vědom žádné pěstitelské chyby.
Přesto se z rostliny stal nerost, pokud neobnoví růst - sama od sebe - protože toto přece nejde naplánovat a vnutit, je odsouzena k zániku :(

Takto vypadala při koupi:

Současný stav rostliny - tedy necelý rok po získání:

Můj známý - dlouholetý pěstitel orchidejí - mi poradil, že je dobré při rostlině, která je oslabená - oloupat stará vlákna z pahlíz, aby i zelené pahlízy mohly přijímat sluneční svit a provádět fotosyntézu. Přijde mi to jako zajímavý nápad. Proto jsem zčásti rostlinu oloupal.
.

za dalších 14dní laelia fournieri pokračuje v umírání

Laelia fournieri vypadá "výtečně", propadá jakoby entropii. Jsem zvědav, k čemu jí budou ty nové kořínky a nové pahlízky, které se oběvily u paty poslední černé pahlízy.

.

laelia fournieri pokračuje v umírání

Podivně se chová odcházející l. fournieri, o níž jsem referoval zde.
Poprvé jsem zaznamenal, že při umírání udělá poslední pahlíza kořeny. Ty však nestačí kytku obnovit. Ještě se snaží o založení další pahlízy, ovšem vršek odchází tak rychle, že k tomu nedojde.
Ostatní pahlízy už opadaly a i poslední vypadá velmi špatně.

Samozřejmě ještě vyčkám s vyhozením rostliny, do odpaďáku poputuje až bude celá černá...

Laelia caulescens x lundii zase nepokvete

V létě nevykvetla tato laelie z důvodu uhnití nebo ožeru...
Nedávno jsem oběvil poupě a začal se těšit, žádný ožer ani hnití doma nepřijde, zalévám do květináče nebo rosím - taktéž do květináče.
Dnes jsem při kontrole zjistil, že opět žádný květ nebude. Stonek poupěte je jaksi přihnile přiskříplý...

Naprosto netuším proč. Je na parapetu, takže k uhnití by nemělo dojít. Teplota kolem 18°C se mi zdá taky optimální. Parapet je orientován na jihovýchod, což je ideální.
Někdy se prostě nezadaří.
Nezbývá, než čekat do léta, než další poupata něco zase ožere apod. :(

Hnijící listy

V zimním období pravděpodobně dochází k obrovskému utrpení orchidejí. Některé to utrpení nezvládnou a začnou jim ze zoufalství hnít listy. Asi nedostatkem světla, netuším. Nemám pro to jiné vysvětlení.
Hnití můžu leda tak pozorovat a postupně ustřihávat shnilé části listů. Navíc je hrozné to, že pahlízy, na nichž listy hnijí ani nejsou moc staré.
A tak pozoruji hnití krásné l. cinnabarina, která mi pravidelně kvete a považuji ji za nejkrásnější orchidej, kterou vlastním.

Neštěstí nezná mezí!
Tato rostlina tedy v současnosti zároveň kvete a zároveň hnije :(

Poznámka: na stejném parapetu stojí s jinými laeliemi a ty to nedělají...

UPDATE:
kamarád orchidejář mi dal tuto radu:

přes léto se může stát, že list napadne škůdce, trochu ho nakousne (mikroskopicky - není to vidět), kytka je ale v plném růstu, má dost slunka a tak jí to nevadí. V zimním období při oslabení se z ranky může šířit infekce, a začne problém. Odstřihneme-li list moc blízko hnilobné skvrny, je vysoká pravděpodobnost, že infekce bude pokračovat. Tak jak tak je roznesená po celém listu. Proto je vhodnější odstřihnout list v zdánlivě daleké oblasti za koncem hniloby. Důležitá je dezinfekce, ránu se doporučuje zatřít práškem z dřevěného uhlí nebo něčím ostřejším. Infekce by se pak měla zastavit.
.

Oncidium ascendens Lindley 1842 SECTION Cebolletae - shnilo

Toto oncídium pěstuji umístěné na pletivu společně s cebolletou, jednou denně porosím a jinak se o ně celkem nijak dál nestarám. Měl jsem obavy - pokud to skutečně je ascendens - jestli je nezalívám málo.
Ukázalo se, že nikoli!
Naopak toto oncídko se rozhodlo uhnít.
Dost mě to překvapilo, je to veliká škoda už jen pro to, že se nedovím, jestli je rozdílné od cebollety, či nikoli.
Při běžném pohledu vypadá rostlina celkem normálně:

Maximálně může být podezřelé, že se kytka od zakoupení nezvětšila ani o ň.
Ale to u orchidejí bývá časté.
Teprve hmatem poznáme, že hlavní pahlíza drží jen jaksi silou vůle.

.

Letošní laelia fournieri - jak jsem předpokládal - odchází...

Nedávno jsem koupil další laelia fournieri.
Bohužel při vybalení kytky jsem zjistil, že nemá kořeny.
Navíc tato rostlina byla neustále stěhována, pravděpodobně byla zakoupena na Orchidea Bohemica od Ecuagenery a potom převážena a nakonec skončila na výstavě na Slupi, kde jsem ji koupil.
Takto vypadala tedy při koupi:

žádné kořeny - tedy žádný způsob, jak by přijala živinu.

Dnes je tedy již značně scvrklá a oddává se pomalému, leč jistému umírání:

Opět se ukázalo, že pokud není člověk drsnější a nenadzvihne kytku přímo na výstavě, aby zjistil stav kořenů, zvláště u rupicol téměř nemá šanci koupit životaschopnou kytku.

Samozřejmě by pomohlo, kdby prodejci tyto rostliny prodávali v průhledných květináčích, to asi není ale v zájmu nikoho. Ještě jsem snad nikdy neviděl prodávat rupicolu v průhledném květináči, kde by bylo vidět, jestli je kytináč prorostlý živými kořeny.

Nakonec je to stejně asi jedno, viz. případ v minulém příspěvku - některé poškození rostlin způsobené nevhodným zacházením stejně nejde pohledem poznat.
Nezbývá tedy, než počítat s tím, že hodně kytek prostě odejde a člověk za to ve většině případů nemůže.
.

laelia fournieri - trvalý pěstitelský neúspěch!

Abych přidal ještě něco do mlýna neúspěchů, pak je nutné se zmínit o laelia fournieri. Naprosto netuším, proč mi tahle kytka nejde.
Takto například vypada rostlina od pana Kacerovského dovezená z OM loni v září:

VSTUP JEN PRO OTRLÉ!!

Pleurothallis limae - pěstitelský neúspěch!

Tento pleurothallis jsem pořídil jako ideální rosltinu do vitríny. Ukázalo se však, že se mu ve vitríně nelíbí. Vyzkoušel jsem obě vitríny - ve vyšší je nižší vlhkost. Ani jedna však této rostlině nevyhovuje. Postupně začaly zahnívat paždí listů. Přesto, že ve vitríně fouká větráček a přesto, že kytka visela ve vzduchu. A že je tam spousta dalších kytek, kterým se daří.
Nezbude tedy nic jiného, než se s rostlinou rozloučit.
Možná je to choroba, netuším...

takto roste v přírodě

takto jsem ho pořídil:

krásně přirůstal a krásně kvetl:

Dnes vypadá takto:

.

laelia alaorii x l. sincorana

Tak jsem dnes tuto krásnou rostlinu vyhodil do koše.
Zbylé pahlízy zvodnatěly a po dotyku se rozstříkly po okolí.
Budiž této krásce věčná sláva!
Byla to jedna z nejstarších rostlin, které jsem měl - koupil jsem ji jako malinký semenáč od Luda v květnu 2010.
Orchideje pěstuji od roku 2009.
Škoda, že jsem nikdy nespatřil květ, jsitě byl nádherný, vždyť to byl kříženec dvou překrásných laelií.

Květ by měl vypadat takto:

zdroj: internet.

první oběť letošního podzimu - laelia alaorii x laelia sincorana

Letos jsem měl radost, jak začal tento kříženec laelie pěkně přirůstat. Měl jsem ho původně na kůře, dal jsem ho ale do květináče, přidal trochu rašeliníku a kůry, celé léto letnil. Krásné nové listy potvrdili, že se mu daří líp ve větší vlhkosti. Původně na kůře téměř nerostl, jeden známý, který jej koupil ve stejnou dobu jako já ho měl v květináčku a rostl mu lépe.
Nicméně letošní zářijové vlhko asi způsobilo zárodek zákeřné hniloby černé a dnes mi zůstaly všechny listy v ruce. Přesunutí na parapet nepomohlo, na parapetu je kolem 17ti °C, takže hniloba pravděpodobně bujela dál.

A tak jsem skončil tam, kde jsem před lety začal. Tři malé pahlízky - zdá se ještě nejsou napadeny hnilobou - jsem zase vyvázal a uvidím, jestli se ještě rostlina vzpamatuje.
I kdyby se vzpamatovala, tak bude trvat několik let, než se dostane do letošní podoby.

Jsem zvědav, kolik dalších kytek takto odejde.