Laelia mixta Hoehne 1938 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae

Kvete po několika letech, protože jsem jí z počátku hodně trápil suchem, když jsem si myslel, že rupicoly potřebují vody asi tolik, co kaktusy. Nicméně neumřela, přemístění do většího květináče jí udělalo radost. Pro srovnání se stále kvetoucí l. rupestris.
V létě jsem zaléval i dvakrát týdně - podle potřeby, teď jednou týdně. Umístěna v ložnici na parapetu, západní okno. Hliněný květináč zaručuje dobré vyschnutí substrátu.

.

Laelia rupestris Lindley 1842

Konečně jsem se dočkal, tato laelia je pro mne jakousi vysněnou rupicolou. Byť je poměrně robustní, takže není úplně typicky malinkatá rostlina jako např. l. lucasiana. Možná je to vlastně taková její zvětšenina.

na obr. je odkvetlá l. lucasiana.

Přes léto ji mám ve skleníku, v zimě v kuchyni na parapetu. Mám ji v granodioritu + kůra. Miska je plastová kvůli váze.

.

Nové přírůstky od Aleše Dvořáka

Dnes jsem si zašel do faty pro nějaké ty laelie. Jelikož byla k mání nádherná sbírková laelia rupestris a ta loňská mi stagnuje, rozhodnutí bylo jasné. Lepší pozorovat chování dvou kytek než jedné.
Delší dobu objednaná laelia furfuracea (která mi zmrzla na jaře 2012) se opět konečně dostane do mé sbírky. Laelia furfuracea se shání hodně špatně. Z rupicol jsem se odvážil vzít jednu l. regenti, která vypadá docela k světu, má viditelné kořeny a nový výhon.
Neodolal jsem jednomu levnému semenáči c. dormaniana, který se doma rozpadl na tři kytky.

 

Aleš Dvořák nabízel mnoho krásných sbírkových rostlin, ovšem mimo mé finanční možnosti. Excelentní byly dva druhy Broughtonií, spousty krásných walkerian, špičkovou c. dowianu, různé encyclie, odontoglossa. Všechno staré kvetoucí sbírkové rostliny.

laelia rupestris neroste

Jelikož nemám dvě stejné rostliny l. rupestris, nemohu závěry minulého článku aplikovat na tuto rostlinu. I když by se to zatraceně hodilo!
A tak řadím pro jistotu tuto rostlinu do kolonky "pěstitelské neúspěchy".
Když jsem loni 8. března tuto krásnou rostlinu na fata morgáně koupil, byl jsem štěstím bez sebe. Krásná statná rostlina, sbírková velikost, prostě nemá chybu!

Rostlinu jsem měl přes léto ve skleníku (obával jsem se venkovního poškození), začala přirůstat, ale nová phalíza se zastavila v růstu. Kořeny se chovaly přesně tak, jako u popsané l. kautskyi v minulém článku. Velice rychle se zastavily a zčernaly jim konce. Postupně se scvrkávaly starší pahlízy a upadly jim listeny.
Narazila novou pahlízu, ale ta zůstala ve velikosti pupene. Žádný další kořen již nevyhnala.
Nejsem si vědom žádné pěstitelské chyby.
Přesto se z rostliny stal nerost, pokud neobnoví růst - sama od sebe - protože toto přece nejde naplánovat a vnutit, je odsouzena k zániku :(

Takto vypadala při koupi:

Současný stav rostliny - tedy necelý rok po získání:

Můj známý - dlouholetý pěstitel orchidejí - mi poradil, že je dobré při rostlině, která je oslabená - oloupat stará vlákna z pahlíz, aby i zelené pahlízy mohly přijímat sluneční svit a provádět fotosyntézu. Přijde mi to jako zajímavý nápad. Proto jsem zčásti rostlinu oloupal.
.

Nové přírůstky a výstava v tróji

Dnes jsem navštívil výstavu v Tróji. Bylo tam toho k vidění víc, než v jiných letech, takže jsem byl velmi spokojen.
Tady jsou fotky.

Samozřejmě - jako lovec orchidejí - jsem byl nejvíce spokojen s přírůstky.

Konečně jsem získal l. rupestris, o kterou jsem již několik let usiloval, ale nikdo ji neprodával:

je to nádherná, dospělá rostlina. Takže štěstí nezná mezí...

Pak jsem si koupil l. sanguilobu, protože mi loni v dubnu zmrzla - a v současné době vlastním jenom dva semenáče této překrásné laelie.
A tak jsem po roce získal zase dospělou rostlinu:

a konečně jsem z rupicol koupil l. flavu, protože jsem ji - jako nejběžnější - nějak nechával být. Kdysi jsem jednu upěstoval k smrti - ta neměla kořeny.
Tato - zdá se - vypadá velmi vitálně:

Koupil jsem ji s tím, že se z ní flava nemusí vyklubat. Aleš Dvořák tam měl dvě a každá vypadala habitem dost odlišně. Takže uvidíme. Flavy jsem viděl o hodně větší - třeba loni od pana Wilingera. Ve srovnání s nimi vypadá tahle jako milerka.

A jelikož mám rád extrémně suchomilné orchideje, neodolal jsem ještě této specialitě:

Od pana Kacerovského mám objednané o. cebolleta, takže jsem u Aleše Dvořáka nechal tuto krásnou nakvetlou rostlinu. Trochu mi to dělalo potíže :)

.