Dobře rostoucí rupicoly

Abych trošku zmírnil příval článků o tom, jak mi umírají rupicoly, uvedu zde na vyrovnání skóre některé rostliny, které rostou bez problémů a ze kterých mám radost:

jedna z nejstarší rupicol mé sbírky:
laelia liliputana - i když mi v létě unhila pahlíza, má nové krásné silné kořeny (které drží svou bělost už od října) a pouští krásné zdravé pahlízy. Tady je vidět, že špatný stav počasí, který např. vede k uhnití pahlízy - tedy vlastně pěstitelská chyba - nevadí u zdravé silné rostliny. Rostlina prostě pokračuje v růstu. Muselo by nastat několik bezprostředně po sobě jdoucích chyb, aby rostlina zašla...

radost mi dělá l. flavasulina, kterou jsem získal poměrně oslabenou, dost dlouho stagnovala a teď se pěkně rozjíždí. Je to běh na delší trať, ale vypadá dobře.

všechny laelie lucasiany, které mám (mám jich několik, protože se mi jejich květy líbí asi nejvíc z rupicol) rostou výborně. Zdá se tedy, že lucasiana jako jedna z nejhezčích je také jednou z njeméně náročných rupicol! Doslova roste jako zelí. Vřele doporučjuji tento druh začátečníkům rupicolářům!

Millerky, které jsou považovány za nejkrásnější rupicolu vůbec - mám ji v osobní preferenci hned vedle lucasiany - jsou taky nenáročné. Mám jich několik, a všem se daří a dobře přirůstají. Obecně rupicoly s širšími listeny jdou lépe, než ty sukulentní úzké typy.

 laelia pabstii je taky bezproblémová kytka. Listy dostaly z neznámých důvodů trošku úpal - ve skleníku už při delším letnění, takže to nebylo z šoku. Jinak přirůstá dobře.

laelia crispata taky roste bez problémů:

nakonec l. caulescens, kterou mám delší dobu a prošla i některými pěstitelskými chybami, dobře přirůstá, má několik nových pahlíz:

.

Které rupikoly mi jdou? - laelia pabstii, sanguiloba, cinnabarina

Laelia pabstii patří k laeliím, které také považuji za bezproblémové. Vyrostla u mě už několikátá pahlíza a zatím nedošlo k nějakému ošklivému zahnívání nebo něčemu podobnému.

Laelii snaguilobu považuji za dobře pěstovatelnou zejm. proto, že jednu pěstuji od úplného semenáče a rostlina stále má pocit, že je jí u mě dobře. Vyhnala novou pěknou pahlízku.

Pod keramzitem je rašeliník, který udržuji celkem pořád vlhký. Trvalo mi, než jsem přišel na to, že tahle kytka chce víc vlhkosti. Vedle mám ještě menší. A pak od jara větší od Aleše Dvořáka, která dokončila vývoj pahlízy:

Do podobné skupiny habitem patří i l. cinnabarina, která mi od jara udělala nové dvě pahlízy a teď má náběh na další dvě. Tyto rostliny pěstuji od jara venku a nevadí jim větší vlhkost.

.

Poševní očekávání

Některé rostliny mají květní pochvičky jakoby nachystané na protržení, ale není poznat, jestli z toho něco bude, či nikoli. A tak nezbývá, než v napětí čekat.
Pochvy jsou zatím zelené a plné výživy pro budoucí květ.
Už jsem mnohokrát propadl předčasnému pozitivnímu očekávání a nic z toho nebylo. A tak zas a znovu. Vykvetou, či nevykvetou?

Laelia pabstii:

laelia caulescens:

laelia kautskyi:

.

Z rostlin dovezených panem Kacerovským jsem nadšen

Pan Kacerovský dovezl kytky nádherné, veliké a zdravé. A opět jsem si taky něco vybral navíc z rostlin, které panu Kacerovskému zbyly - při osobním odběru. A tak jsem navíc přivezl nádhernou rhycnholaelii glaucu.

nebo brassavolu ceboletu alias ovaliformis :)

Jinak jsem měl objednány především a pouze rupicoly. Velkých rostlin se budu bohužel muset postupně zbavit, protože zima je krutá a dlouhá a mám k dispozici jen parapety... Rupicoly jsou povětšině menší rostliny, takže jich do bytu nahňahňám více...
Jak jsem psal v jednom z minulých článků, došel jsem k závěru, že nemá smysl objednávat miniaturní semenáče a čekat léta, než z nich budou větší semenáče.

příklad špatně zasazené rupicoly - laelia pabstii

Laelii pabstii   (Sophronitis pabstii (F.E.L.Miranda & K.G.Lacerda) Van den Berg & M.W.Chase 2004) jsem získal loni v červenci jako typickou rupicolu se spoustou starých kořenů (v současnosti ještě nevím, jestli takové kořeny jsou kytce nějak prospěšné - domnívám se, že nikoli - snad krom uchycení - které u takto vytrhnuté rostliny už stejně nehraje žádnou roli).
Poslední pahlíza však vyháněla nové kořeny a byly na ní zárodečná poupata nové pahlízy. Rostlina tedy byla evidentně živá a vpořádku. Bohužel jsem tuto rostlinu - zasadil příliš hluboko, růst se zastavil, výhony uhnily, listy opadaly.

Špatně zasazená rupicola:

Naštěstí před uhnitím celé kytky jsem ji vyndal a měl už jenom na suchu - na kůře, čímž jsem ji asi zachránil.

Nový pokus o obnovení růstu stagnujících rupicol I.

Moje uvažování jde tímto směrem: všem sukulentním kytkám vždy pomohlo vyvázání na klacek. Rupicoly, které mi dobře rostou v kamenech v miskách jsou až dospělé a vícepahlíznaté rostliny. Proto zavedu tento obyčej: nedospělé rupicoly budou pěstovány vždy na klacku, než vytvoří dostatečné množství pahlíz a kořenů.
Tato metoda se mi osvědčila už před časem při záchraně semenáčku l. milleri. Na klacku podobně jako l. lundii vytvořila rostlinka ihned nový kořen a základ nové pahlízky. A stejná záchranná akce pomohla i l. fournieri.
Rupicoly naštěstí nejsou ještě v beznadějném stavu, takže věřím, že záchrana zdaří.

l. pabstii  na klacku: