proč některé rupicoly rostou a jiné umírají?

Laelia fournieri už je v koši. Proč?
Protože při koupi neměla žádné kořeny a protože byla slabá. Protože prožila stres před tím, než jsem ji dal k ostatním. Důvodů může být mnoho.

Kdyby mi takto končily všechny rupicoly, hledal bych samozřejmě chybu u sebe. Jelikož mi jich řada jde, vyloučil jsem svoji vlastní, pěstitelovu chybu. Na chybu jsem tak nějak (u této konkrétní l. fournieri) ani neměl čas.

Zajímavý příklad dokazující, že stejné podmínky - tedy podmínky pěstění daného pěstitele - nejsou hlavním určujícím faktorem pro růst rostliny jsou mé dvě laelie kautskyiany. Už jsem o nich referoval, jedna byla od počátku bez kořenů a slabá, druhá silná. Naštěstí tady to bylo zřejmé viditelně, u rostlin, které na začátku vypadají perfektně (nicméně nějaký stres třeba prožily) nemáte šanci zjistit, co bylo příčinou - pokud tedy neuděláte nějakou jasnou chybu - např. že necháte rostliny zmrznout apod.

Pěstuji již nějakou dobu tyto dvě rostliny vedle sebe a ani náhodou ta slabší nedohání tu silnější!
To dokazuje, že pěstování orchidejí, potažmo rupicol je opravdu velmi náročné po všech stránkách. Pokud prostě narazíte na slabší rostlinu, budete dlouhá léta čekat na zázrak, který možná ani nakonec nepřijde. Samozřejmě jediné řešení - je mít od daného druhu, který máte rádi - několik kytek, abyste mohli pozorovat a bádat.

Takto vypadají tedy obě rostliny v současnosti vedle sebe (vlevo slabá, vpravo silná):

Ta slabá rozhodně nemá vyhráno, její kořeny vždycky vylezou a pak po čase začnou odcházet. To je docela častý znak u slabších rostlin.
Silná rostlina má silné kořeny, které vydrží dlouho konat svou funkci. Slabá rostlina vyžene kořeny, které za krátko zajdou, popř. se zastaví a zmizí kořenová špička.
Dlouho jsem si myslel, že je to chybou substrátu. To samozřejmě nelze zcela vyloučit, ale čím dál víc se kloním k závěru, že silná zdravá nestresovaná kytka vyžene zdravý silný kořen, který má dlouhou životnost. To nakonec podporuje moje pozorování chování obou kytek.
A tak je to začarovaný kruh. Slabší kytka vyhání slabší kořeny a tak se oddaluje její obnova. Vyhání proto slabé krátké neduživé pahlízky a vpodstatě stále bojuje o život.


.

Nové květináče

Dovezl jsem dnes od Kláry Kabíčkové květináče na rupicoly.
Po půl roce užívání jsem s nimi víc než spokojen.
Dýchají - a to je pro choulostivější druhy orchidejí zásadní.

Objednal jsem u ní také nový typ květináče, který nebude mít otvory na spodní straně, ale jen z boku.
Když květináč visí, tak ze spodu mohou prorůst kořeny a když se pak na zimu dá kytka domů na polici, tak by došlo k poškození kořenů nebo prostě nestabilitě rostliny.
Otvory na spodní straně nejsou potřeba, přebytečná voda odteče bočními otvory anebo se prostě prosákne ven.

Otvory dole jsou vlastně nutné jen u orchidejí, které kvetou dolů.

.

Ranní vlhkost a nacucané orchideje

Není nad ranní procházku vlhkem vonící zahrady plné orchidejí!
Orchideje jsou celé mokré, plné kapiček na listech a v tom všem se odráží ranní slunce.
Vlhkost posledních dní umožnila orchidejím doplnit zásoby vody, které pouhým zaléváním v suchých dnech doplnit nejde.
Je to podobné jako u kaktusů. Zkušený kaktusář zalévá kakty jen když prší, protože rostliny jsou na příjem vody připraveny. Zalévat kytky v dlouhotrvajícím suchu je problematické. Je asi sice nutné, ale příliš úspěchu to nepřinese.

naucucané oncídko:

nacucané tilandsie:

Které rupikoly mi jdou? - laelia lucasiana

Některé rupikoly mi opravdu jdou, i když by se mohlo zdát, že to tak není. Vysvětluji si to tak, že jsou některé snažší pro můj charakter pěstitelské duše a jiné ne. Tudíž z toho nejde udělat obecný závěr a říct si, že ty rupicoly, které zde představím půjdou i všem ostatním a naopak...
Jsou to prostě rupicoly, kterým se u mě daří...

Zejm. bych vyzdvihl laelii lucasianu, kterou mám ve třech podobách a všechny pěkně rostou. Každá je samozřejmě jinak velká, což není způsobeno pěstitelským úspěchem, či neúspěchem, ale prostě velikostí rostliny při koupi.

tudle mám nejdýl, ale byla taky nejmenší. Prošla mrazy a různými těžkými zkouškami. Taky k ní mám nejhlubší vztah. Dvě nové tučnoučké pahlízky mě velmi těší..

Todle je druhá - ta mi loni vykvetla a otevírající se poupě ožraly vosy nebo co...  i tak jsem ale poznal, že jde o lucasianu - koupil jsem ji jako něco jiného. Je už tak velká, že jsem ji musel vsadit do většího kytináče - krásné keramiky Kláry Kabíčkové. Letos udělala 3 pahlízy.

Poslední je od pana Kacerovského z letoška, už se chytla, nové kořeny se objevily před několika týdny - habitem vypadá zatím nejlíp:

Lucasiana má navíc krásné květy i krásný sukulentní habitus, takže i kdyby mi ostatní velmi sukulentní rupicoly nešly vůbec, tak se skoro nic neděje, protože si s toudle kytkou vystačím.
.

Cattleya mendelii O Brien 1883 SUBGENUS Cattleya SECTION Cattleya Lindley

KTEROU PAHLÍZU ODSTRANIT U ODDĚLENÉ ROSTLINY?

V minulém příspěvku o zkušenostech s touto rostlinou jsem se věnoval období nasazování kořenů a vůbec novému růstu.
Nyní bych chtěl popsat využívání energie z pahlíz u této rostliny.
Na začátku nemůže pěstitel poznat, které pahlízy rostlina využije k dalšímu růstu a které budou sloužit jenom jako zásobárny živin.
To je velice důležitý poznatek. Proto se nesmí odstranit žádná pahlíza, i kdyby vypada sebevíc ošklivě!!!
Všechny pahlízy - i ty, které se začínají scvkrávat - se scvrkávají proto, že rostlina jejich živiny potřebuje. Podle rychlosti scvrkávání (u zdravé rostliny) lze poznat, jestli začíná rostlina růst, či nikoli.
Pokud rostlina odpočívá - všechny pahlízy i listy se scvrkávají velmi pozvolna a tak nějak všechny stejně. Pěstitel v této fázi pouze vyčkává, co se začne dít. Rostlina musí být v klidu.
Jednoho dne začne rostlina (třeba až za několik měsíců) vyhánět novou pahlízu a nové kořeny. V této chvíli se začínají všechny pahlízy scvrkávat rychleji. Ani v této chvíli nemůže pěstitel některou ucvaknout, třeba z důvodu, že se mu nelíbí.
Jakmile  začne nová pahlíza vytvářet nový list a ten je již patrný, začne docházet k finálnímu ustálení a jakoby vytvoření nové rostliny.
Nyní začínají některé pahlízy znovu bobtnat a sílit - rostlina do nich novými kořeny pumpuje živiny -  a jiné pahlízy se v této době scvrkávají ještě rychleji a začínají černat.
Vzhledem k rychlosti předchozího růstu je rychlost černání starých pahlíz obrovská. Vpodstatě se tak děje řádově během hodin!
Je to jakoby se z balónu najednou odhodila nepotřebná zátěž.
Znamená to, že rostlina se definitivně "rozhodla" některých pahlíz zbavit a využít jejich energii pro růst listu.
ANI V TÉTO CHVÍLI NESMÍ PĚSTITEL PŘIKROČIT K UCVAKNUTÍ PAHLÍZ!
A to - i když rostlina vypadá velmi nevzhledně.
Rostlina dokončuje přelévání energie do nového listu a zbylých pahlíz, které se rozhodla využít pro další vývoj.

Ponaučení:
Orchidej dokáže v každé fázi vývoje využít veškerou zelenou plochu, kterou má k dispozici. Jakýmkoli zásahem do rostliny riskujeme, že rosltině ubereme energii na další růst. Především po přesazení či oddělení to může být fatální.

Zde je foto na jaře oddělené c. mendelii ve fázi nalévání starých pahlíz:

Vysvětlivky:
žluté šipky - rychle se scvrkávající pahlízy - určené k úplnému vyčerpání
červená šipka - pahlíza - u níž není poznat, jak to s ní dopadne.
zelené šipky - nafukující se staré pahlízy a nový list


.

Nová vitrína!

Dnešní den je opravdu slavný. Vyměnil jsem staré akvárko za nové, které by se dalo nazvat orchidejovou vitrínou!
Naše rodinné poměry nedovolují technické vychytávky, takže zůstávám na rozšířeném parapetu. Ale díky tomu jsem si vychytal typ vitríny, který funguje bez zářivky i bez větráčků a spínače a vůbec technického vybavení. Nepoužívám ani mlžič a podobné fičurinky.
Dosud jsem měl na pravé části parapetu klasickou vysokou vitrínu, která se velmi osvědčila - a tu ponechávám v původní podobě. Tuto jsem si nechal dělat na zakázku - se speciálním otvorem v dolní části a otvorem v horní části, aby skrze vitrínu neustále proudil vzduch. Tento způsob je natolik účinný, že musím docela často rosit, aby příliš nespadla vlhkost.
V levé části parapetu jsem měl malé akvárko na heliamphory - kde musím udržovat mnohem vyšší vlhkost.

Proto tam chybí otvor dole a svrchu je otvor opravdu velmi malinkatý. Vychytal jsem to podle návodu pana Srby - lakmusovým papírkem byl živý rašeliník. Výšku jsem nastavil tak, aby rašeliník nezasychal - ale pěkně rostl. Kupodivu v akvárku se dosud neobjevily žádné plísně! Naopak - zakořenily v něm ještě malé láčkovky - oddělky z větší rostliny - o nichž mi jeden známý řekl, že si myslí, že nemohou zakořenit. Jednalo se o jakési výrůstky z rosltiny vyrostlé na agaru - prý je to běžný jev, že taková rostlina má hodně dalších odmladků z kmínku. Ale prý nekoření. V akváriu se jim tak líbilo, že zakořenily a už tvoří láčky.
Jelikož mi přibývají rostliny typu pleurothallidinae, začal jsem uvažovat o koupi většího akvárka. Jelikož se v akváriu nemnoží choroby, proč nezkusit k heliamphorám a láčkovkám dát orchideje???
Heliamphoru považuji za náročnou rostlinu, proto věřím, že se orchidejím bude ve stejném kumbále dařit.
A tak jsem vyrazil do zverexu a začal vybíra akvárko. A můj pohled padl také na terárium pro nějaké křečky či co... A hle - postupným ohmatáváním se ukázalo, že je to PŘESNĚ ONO!

A tak jsem ho koupil:

Cattleya mendelii O Brien 1883 SUBGENUS Cattleya SECTION Cattleya Lindley

Před časem - v květnu 2012 - jsem získal oddělek této katleje. Nějak vlastně náhodou jsem zjistil, že nemám ve sbírce téměř žádnou jednolistou katlej (výjimkou jest luteola). Nějak je esteticky nemusím - většinou jsou to poměrně robustní rostliny s velkými kudrlinkovatě tvářícími se květy.
Tenhleten oddělek byl za velmi přijatelnou cenu a byl to oddělek dospělé kvetoucí rostliny - to rozhodlo o zařazení do sbírky. A taky to, že tato katlej není až tak efktní květem - i když samozřejmě oproti malým dvoulistým je květ stále asi dosti velký.
A taky se mi líbí, že by mělo jít o katlej zčásti litofytní.

Tento příspěvěk ale vlastně vůbec nepíšu kvůli estetice - to je spíš vysvětlení, proč tyto katleje v mé sbírce chybí. Důležité je, co se dělo s oddělkem. Při získání jsem měl dojem, že dám oddělek na rašeliník a oddělek během pár dní pustí kořeny.
Takhle vypadal oddělek, když jsem ho získal - neměl jediný kořen:

Pahlízy byly mírně scvrklé. Upřímně řečeno jsem nebyl rád, že rostlina nejevila žádné známky počínajícího růstu. Zvláštní na celé věci je to, že kytka celé léto stagnovala. Rašeliník jsem udržoval vlhký, ale bylo to asi zbytečné. Taky jsem rostlinu ve vedrech zavěsil pod strom - chránily ji před úpalem listy. Teprve někdy na konci prázdnin se začal klubat nový výhon. To už byly pahlízy scvrklé zcela a dva listy jsem musel odstřihnout.
Nyní má rostlina nový výhon a tvoří krásné kořeny. Staré pahlízy se zatím nenafukují. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat.

Katlej každý den večer zlehka rosím, jinak je na suchu. Mám strach z uhnití, protože jiná část rostliny nemá žádný kořen. Rosení tedy ani nemá smysl. Rosím jen část s kořeny.

Detail:

Jaké je tedy ponaučení a proč jsem to všechno psal? Proto, že mě překvapilo, jak dlouho trvalo, než začala rostlina pouštět nový výhon. Asi nejde o to, jak moc je vysílená, ale jestli je zrovna období růstu. A rostlina prostě čeká až na období růstu. Podobně jsem to pozoroval před časem u laelie anceps.
.

Konec chladného zimování?

A tak přicházím o skvělou věc. Dvojitá, špatně těsnící okna. Je tedy konec všem pokusům nacpat mezi ta okna a k oknům chladněší kytky:

Přichází doba supertěsných superodolných trojskel napuštěných jakýmsi plynem. To kdybych se náhodou pokusil do nich přece jen vecpat nějakou mikrokytku.

Tady všude byly loni masdevallie :(

Stanu se tedy pěstitelem faleňáků?
Vyhážu všechny chladnomilné kytky na kompost?

Zima ukáže.

vrtání děr do květináčů

Je třeba se smířit s tím, že děrované keramické květináče zatím nejde sehnat a je tedy třeba pokusit se o kutilství. Zašel jsem do domácích potřeb a zakoupil (kupodivu velice levný) vrtáček do skla. Stál 80kč (čekal jsem 800). Nasadil jsem ho do akušroubováku (kvůli nízkým otáčkám) a pokusil se udělat díru do keramického kytináče. Povedlo se!

Nyní je zavěšení kytináčů hračka!
Tento velice levný kytináč se dá koupit v bauhausu - ale má jediný probém. Nemá ani jednu dírku! Nyní lze dírky dovrtat a kytináč může sloužit jako vynikající orchidejový specializovaný květináč.

 už nemusím obtáčet drát pod okrajem, ale navážu ho přímo do děr:

Zbývá ještě doladit estetiku drátu - s níž nejsem spokojen, a dílo bude hotovo!
.

Opět venku

Tak, zmrzlí odešli, orchideje do skleníku přišly. Lépe řečeno, nanošeny byly. Letos naposled. Příště je ponesu až na konci října.
Některé jsou v bujném růstu, což se mi moc líbí.
S potěchou jsem pohlédl na křížence sophronitisu a cat. bicolor., který přežil všechny mrazy - loňské i letošní. Je to jeden z mála kříženců, který vydrží tyto teplotní rozdíly činící až 35°C.

detail nového rašení:

l. fidelensis je taky velmi odolná rostlina, která vyhání novou pahlízu a množství kořenů:

cat. walkeriana semi alba je taky plně v růstu - mráz nemráz!

,

Restrepia sp. roste i po oddělení listu

Píše se, že restrepii lze dělit listem - jako jednu z mála orchidejí. A opravdu, povedlo se. Na konci listopadu jsem oddělil list (ještě s jedním malým listem, který z něj vyrůstal) a před týdnem se začal klubat nový lísteček, lísteneček. Substrát - čistý rašeliník - udržovaný lehce vlhký.

Ihned vyhání také nový kořen, takže - narozdíl např. od rupicol - přísun vody - či živin do rostliny je ihned možný.
Detail nového výhonu + kořene:

Pleurothallis hemirhoda roste!

Za to pleurothallisové mi - zdá se - jdou dobře. Z toho mám velikou radost, protože pleurothaliodní rosltiny se mi moc líbí. Pleurothallis hemirhoda se mi líbí habitem. Mám rád elegantní štíhlé linie stopek a listenů. Těším se, jestli jednou vyroste v větší trs. Nový list vypadá krásně.
Rostlina se tak snad již definitivně uchytila. Oddělena byla v říjnu. Je to doklad mj. toho, že orchideje zvládnou dělení i v jiném období, než období ideálním - totiž na jaře.

detail nové pahlízy:

.

Cirrhopetalum rothschildianum O'Brien 1895

Přiznám se: bulbophylla mi nejdou. A tak mám radost z každé nové drobnosti, která vypadá jako růst těchto rostlin.
Toto cirrhop. (nebo bulbophyllum) jsem získal v říjnu 2011 jako odřezek několika pahlíz. Položil jsem ho na mech. Občas rosím, občas zaleji, aby byl substrát jakš takš vlhký. Někdy trochu vyschne. Dnes jsem objevil výhon nové pahlízy.

restrepia elegans a laelia fidelensis

restrepii elegans jsem dal do košíkoidního květináče. Drobivost kořenové hmoty ostřicové je přeci jen větší, než jsem schopen akceptovat. Stále z toho něco padá. Navíc mi přijde, že vysychavost je taky větší, než by se mi líbilo. Proto jsem učinil kompromis a kytku dal do květináčku. S výsledkem jsem zatím spokojen:

 Zatím vpodstatě nevím, jak kytku pěstovat - jestli moc nesuším. Na fóru jsem ale narazil na zkušenost, že více vlhka taky není úplně ideální. Tak uvidíme, zda moje podmínky vydrží.

Další teplomilné kytky putovaly domů

Tak jsem se rozhodl další teplomilné (faleňáci šli jako první) katleje a jim podobné zavěsit přeci jen už nad parapety. Vyzkoušel jsem poprvé v životě novou metodu závěsných síťovin. Celý kus s orchidejemi vždycky jednou za třeba 3 dny vezmu a pověsím nad vanu a porosím vodou.

PEMZA

S pemzou jsem se před časem seznámil takto: Petr Kolář mi poradil, abych zkusil slabé rostliny (tedy všechny moje rupicoly) zakořenit v pemze. Má pro tyto účely vynikající vlastnosti. Rychle vyschne. Je lehká. Má rostlinám příjemné Ph.
A tak jsem od něj dostal pytlík pemzy a byl z ní nadšen.
A tak jsem si pemzu objednal. Přišla dnes. Objednal jsem dva pytlíky od firmy ABEX Substráty a.s. ze zvláštního místa zvaného Žabeň.

Kůra a kámen

Není nad sběr kůry. V době, kdy má člověk pracovat, něco chystat a tak podobně - je nejlepší, když tuto činnost přeruší a odejde do lesa sbírat kůru a kámen.
Kousek za domem v lese se krom kůry nachází taky granodiorit. Postupně nanáším do skleníku balvánky tohoto kamene a pak je drtím na substrát. Písek přidám ke kaktusům a drobnější kamínky i větší kamínky budou tvořit součást substrátu do rupicol.
Nebude to čistý granodiorit, do většiny květináče přijde pemza...

masdevallia echo jde na květ!

Poprvé tedy mohu pozorovat, jak ze starého květního stvolu vyrůstá nový květ. Několik měsíců se nic nedělo a najednou se v těchto dnech začíná klubat nový výhon. Jsem zvědav na květ.

Strakatí paphiopedilové

Sbírku střevíčníků nehodlám zatím nijak dál rozšiřovat. Líbilo by se mi vlastnit paph. rotschildianum, ale necce se mi dávat za kytku tolik peněz, za něž se v současnosti prodává. Kromě dvou hybridů mám tedy pouze tři botanické druhy. Navíc ten jeden jsem získal nedávno výměnou a nepatří svou barvou květu k mým favoritům (a je to vlastně hybrid, i když primární).
Naopak k favoritům patří tyto dva druhy: Venustum a Sukhakuli.

Masdevallia fractiflexa má nový výhon!

Masdevallii fractiflexu jsem získal teprve nedávno. A hle, nový výhon a vypadá to, že možná dva výhony se klubou! Jaké to štěstí, získal jsem rostlinu právě v růstu.