Laelia flava Lindl. 1839 SUBGENUS Parviflorae SECTION Parviflorae Lindley 1990

Tuto rostlinu jsem přinesl domů v březnu 2013. Nebyla to tedy příliš vhodná doba na kupování orchidejí - po zimě vyčerpaných. To se ukázalo u laelie rupestris, kterou jsem koupil ten den také.
Na druhou stranu - jsem ten den koupil ještě l. sanguilobu a ta letos krásně kvete mnoha květy.
(Je ale pravda, že loni to nebylo moc dobré, navíc měla jakousi vlnatku, takže jsem ji musel dost chemizovat)...
Bohužel je brzké jaro či předjaří doba výstavy v Tróji a tak všechny rostliny zakoupené na této výstavě jsou vystaveny více než jiné nebezpečí chorob a strádání. Jsou po zimě s krátkými dny prostě příliš vyčerpané. A když je člověk ještě přenáší a dává do jiných podmínek - je na problémy zaděláno.
Loni tedy tato flava nekvetla, letos jsem se k ní choval jako k mixtě, více jsem ji zaléval.

Nyní to vypadá, že by mohl být také květ.
Možná to ještě stihne. Určitě je dobře, že tyto rupicoly mají tendenci kvést po létě a nikoli po zimě, kdy je asi zcela vyloučeno, že by nakvetly, protože jim přes zimu nesvítím. Některé rostliny lze možná i "přinutit", aby na zimu "zazimovaly". Snížením teploty + nižší zálivkou... I když - v současnosti se mi zdá - že pokud se rozhodne orchidej vytvářet novou pahlízu, tak ji v tom těžko mohu zabránit.

.

Nové přírůstky a výstava v tróji

Dnes jsem navštívil výstavu v Tróji. Bylo tam toho k vidění víc, než v jiných letech, takže jsem byl velmi spokojen.
Tady jsou fotky.

Samozřejmě - jako lovec orchidejí - jsem byl nejvíce spokojen s přírůstky.

Konečně jsem získal l. rupestris, o kterou jsem již několik let usiloval, ale nikdo ji neprodával:

je to nádherná, dospělá rostlina. Takže štěstí nezná mezí...

Pak jsem si koupil l. sanguilobu, protože mi loni v dubnu zmrzla - a v současné době vlastním jenom dva semenáče této překrásné laelie.
A tak jsem po roce získal zase dospělou rostlinu:

a konečně jsem z rupicol koupil l. flavu, protože jsem ji - jako nejběžnější - nějak nechával být. Kdysi jsem jednu upěstoval k smrti - ta neměla kořeny.
Tato - zdá se - vypadá velmi vitálně:

Koupil jsem ji s tím, že se z ní flava nemusí vyklubat. Aleš Dvořák tam měl dvě a každá vypadala habitem dost odlišně. Takže uvidíme. Flavy jsem viděl o hodně větší - třeba loni od pana Wilingera. Ve srovnání s nimi vypadá tahle jako milerka.

A jelikož mám rád extrémně suchomilné orchideje, neodolal jsem ještě této specialitě:

Od pana Kacerovského mám objednané o. cebolleta, takže jsem u Aleše Dvořáka nechal tuto krásnou nakvetlou rostlinu. Trochu mi to dělalo potíže :)

.

Nový pokus o obnovení růstu stagnujících rupicol I.

Moje uvažování jde tímto směrem: všem sukulentním kytkám vždy pomohlo vyvázání na klacek. Rupicoly, které mi dobře rostou v kamenech v miskách jsou až dospělé a vícepahlíznaté rostliny. Proto zavedu tento obyčej: nedospělé rupicoly budou pěstovány vždy na klacku, než vytvoří dostatečné množství pahlíz a kořenů.
Tato metoda se mi osvědčila už před časem při záchraně semenáčku l. milleri. Na klacku podobně jako l. lundii vytvořila rostlinka ihned nový kořen a základ nové pahlízky. A stejná záchranná akce pomohla i l. fournieri.
Rupicoly naštěstí nejsou ještě v beznadějném stavu, takže věřím, že záchrana zdaří.

l. pabstii  na klacku:

Můj první sophronitis a dvě rupicoly

Dnes jsem na živé exotice zakoupil u pana Lukscheitera dvě krásné laelie - flava a briegerii.
Ve sbírce tak již mám L. mileri, L. lucasiana, L. caulescens x lundii. Rupicoly tedy utěšeně přibývají...

Od Aleše Dvořáka jsem tamtéž zakoupil svůj první sophronitis - mantiqueirae. Byl jsem velmi překvapen, když mi sdělil, že tento sophronitis se pěstuje ve velmi vlhkém prostředí... Proč má tedy tak sukulentní listy???? Příroda přece nedává rostlině sukulentní listy jen tak???