Jakýsi boj o udržení některých rupicol stále pokračuje. Ač žijí a tvoří pomalučku nové pahlízy, některé kytky podle mého názoru nejdou ani do té pemzy. A to proto, že staré pahlízy nemají kořeny a ani se netváří, že by je kdy ještě udělaly. A tak se obávám hniloby. Pahlízy jsou dosti tmavé až černé. Usoudil jsem tedy, že za každou cenu potřebují být neustále na vzduchu, což se v pemze nedá dosáhnout. Proto jsem kytky vyvázal.
l. fournieri krásně přirůstá (tedy tento prcek se rodí už snad 3 měsíce)
Druhým exemplářem je l. liliputana, která má sice dvě nové pahlízky, ale kořeny žádné. Netuším proč, asi i ta pemza nebyla dost rychle vysychající...
Stejně takto už před půl rokem dopadla l. milleri, vyvázání se osvědčilo, roste nová pahlízka. I když vše je tak miniaturizované, že skoro o tom škoda mluvit...
nu, tímto tempem by se do květu mohly dostat tak za 10-15 let.. tedy dost dlouhá doba na přemýšlení o způsobu pěstění těchto krásek.
.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat