Můj první sophronitis a dvě rupicoly

Dnes jsem na živé exotice zakoupil u pana Lukscheitera dvě krásné laelie - flava a briegerii.
Ve sbírce tak již mám L. mileri, L. lucasiana, L. caulescens x lundii. Rupicoly tedy utěšeně přibývají...

Od Aleše Dvořáka jsem tamtéž zakoupil svůj první sophronitis - mantiqueirae. Byl jsem velmi překvapen, když mi sdělil, že tento sophronitis se pěstuje ve velmi vlhkém prostředí... Proč má tedy tak sukulentní listy???? Příroda přece nedává rostlině sukulentní listy jen tak???

 .

 Sophronitis je nacpaný v košíku s rašelinou - podobně jako se pěstují třeba masdevalie. Jsem zvědav, co s ním budu dělat.
Asi ho nechám na západním okně, do vitríny dávat nebudu - aby si zvykl na sušší vzduch, nicméně bal budu udržovat vlhký...

 Takhle by měl ten sophronitis vypadat:

Odpověď Martina Zouna na můj dotaz ohledně sukulence listů sophronitisů:
je to dáno podmínkami, v nichž v přírodě rostou. Nejlíp se jim samozřejmě daří, když mají trvale vyšší vzdušnou vlhkost a proč jim to v umělých podmínkách nedopřát, když udržení vlhkosti je naprosto jednoduché?
Ale v přírodě - a to i např. ve vlhkém tropickém lese - dochází k určitým výkyvům vlhkosti, zvláště když ta rostlina roste třeba na konci osluněných větvích. Takže musí občas projít určitou dobou sucha a pak se sukulentní listy hodí. Navíc v těchto místech nemusí vždy jen pršet - vlhkost můžou rostliny získávat pouze z mlhy a další vzdušné vlhkosti, čímž však získají méně vláhy, než z deště a tak to málo vody shromažďují ve svých sukulentních listech a stoncích - vzdušná vlhkost tudíž může být vysoká, ale přímá dostupnost vody pro kytky je nesrovnatelně menší, než když na ní několikrát za den naprší. Stejné je to např. u faleňáků a mnoha dalších..... 
.