Dnes ráno krásně svítilo slunce na masdevallie. Rozhodl jsem se je vyfotit a vytvořit jim jakousi poctu. Jsou to krásné rostliny i habitem - sice chápu, že je někdo může považovat za monotematické nevzhledné listí, vždyť všechny druhy vypadají tak nějak stejně...
Já z nich mám obrovskou radost a vidím v těch listech jakousi nezměrnou důstojnost a něhu zároveň. V kontrastním slunci vypadaly ty kytky dneska při snídani nádherně...
Nicméně musím přiznat, že pěstování těchto krásných rostlin mi činí obrovské potíže. Rostliny se často spíš zmenšují, když s bázní pohlédnu na fotky koupených rostlin, tak musím konstatovat, že to byly většinou mnohem větší kytky.
Mylně jsem se domníval, že sukulentní masdevallie snesou sukulentní pěstování. Možná snesou sušší vzduch, ale rozhodně nesnesou sušší substrát, což snad mohu po svých zkušenostech napsat. I když samozřejmě to na sto procent nevím.
Zimoval jsem je možná v přílišné zimě - kolem 10°C a zaléval jen jednou za týden nebo za dva. Výsledkem byly krupičkovatě krabaté listy.
Jeden z kolegů mi řekl, že by snad tato krupičkovatost mohla být ze sucha.
Někdy v půlce února jsem je přendal do vlhké vitríny s vyšší teplotou - asi 16°C. Velká vlhkost (ve které dobře rostou heliamphory a tenkolisté pleurothalisy) způsobila naopak u nových listů jakési vodnaté skvrny. Zjistil jsem, že u všech tlustolistých masdevallií i pleurothalisů se toto stane. Asi je to nedostatkem proudění vzduchu.
Na této fotce je krásně vidět na jediné rostlině dva špatné způsoby pěstování. Levý list je flekatý od přílišné vlhkosti, pravý je krupičkovatě-puchýřnatý od sucha.
m. coriacea:
Další věc je, že jsem loni zkusil dát některé masdevallie ze sekce coriacea na západní venkovní parapet. To krom krupičkovatosti způsobilo i zčernání listů. Masdevallie opravdu nesnesou slunce. Nebo možná ano, ale ne u mne. U Aleše Dvořáka jsem tuto sekci viděl ve skleníku mezi rupicolami, např. m. semiteres. Mě se to neosvědčilo, netuším proč.
Tady je vidět zčernání od slunce:
Tady je vidět ještě větší zčernání u m. rigens (označení je od Luda, mám ještě jednu rigens - která vypadá úplně jinak - jelikož mi ještě žádná nekvetla, nelze zjistit, co je co).
Moje m. semiteres se na částečném venkovním oslunění taky slušně scvrkla, nicméně žije:
Jaký tedy mám recept na nápravu?
Všechny masdevallie nyní dostávají spoustu vody, substrát nechávám stále vlhký až morký. V miskách stojatá voda ovšem není.
Jsou na parapetech a za nedlouho je dám pod hustě olistěnou třešeň, tam mi totiž v předcházejících letech kvetly. Např. m. pyxis nebo m. echo apod.
Masdevallia, která ovšem dopadla nejhůř je krásná m. princeps. Ta postupně chřadla, usychaly jí konečky listů. Tak jsem ji dal do vitríny, ale pokračovalo to. Dal jsem ji do skleníku (už loni) a nepomohlo to. Vyrůstaly nové a nové listy a ty byly menčí a menčí a všem velmi rychle usychaly konečky listů. Je to velmi depresivní.
Domnívám se, že tato rostlina je v posledním tažení a že ji nejsem schopen nijak pomoci:
Při nákupu to byla krásná vitální rostlina:
Člověk by řekl, že není možné, že jde o tutéž kytku.
Zlikvidoval jsem ji takto za 2 roky. Koupil jsem ji 11. července l.p. 2011.
Pěstování masdevallií je tedy pro mne dosti neveselá kapitola a musím přiznat, že jsem v této oblasti zatím neuspěl.
Uvidíme, co přinese další čas.
.
pondělí 20. května 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat